Osm hrozných

Tarantino je zrejme dušou Kórejčan. Mám pocit, akoby z poza "mláky" len on dokázal natočiť tak originálny príbeh, aké spomínaný národ vytvorí na stovky. Samozrejme, ako to už uňho býva zvykom, priestor dostávajú búchačky, striekance krvi či svojský humor, ktorý je pre jeho spôsob práce tak príznačný. Divák by však mal vediet jednu veľmi dôležitú vec. Toto nie je Django, ktorý rozhodne obsahoval viac akčných scén. Dajngo bol živší, zábavnejší, kým v tomto snímku sa na akciu čaká pomerne dlhú dobu. Najsilnejšou stránkou je jednoznačne rozpletanie príbehu, pričom je veľmi dôležité aby všetci poriadne sledovali a počúvali o čom sa postavy bavia, lebo je pomerne dosť pravdepodobné, že by mu mohla ujsť "niť". Sám za seba môžem vyjadriť veľkú spokojnosť, aj keď tá stopáž troch hodín je z môjho pohľadu proste úmorná. (31.12.2015)

Pane bože, někdo zastavte Tarantina před tím, než splní své výhrůžky a natočí ten svůj devátý a desátý film. Očividně kompletně zapomněl, co dělá dobrý film dobrým filmem, a co je ještě víc zásadní, zcela zapomněl, co dělalo jeho vlastní první filmy dobrými. Protože to docela určitě nebyly tři hodiny předhánění se v podělaných přízvucích, god dang it! (25.11.2017)

Ennio Morricone má za sebou minimálně tucet lepších hudebních partů, než je tento a přijde mi, že byl před pár dny odměněn zlatou soškou spíše za zásluhy (i když některé hudební sekvence zde mají něco do sebe, to zase ano), než za soundtrack k tomuto snímku. A naopak - pokud měl v posledních letech dostat Quentin Tarantino Oscara za scénář, mělo to být za Osm hrozných a ne za Djanga, který je oproti tomuto filmu o třídu níž. Té krve a rozstřílených hlav bylo sice zbytečně moc, ale nelituji těch tří hodin, které jsem si na tento brutal western udělal, protože jsem se zatraceně bavil. (01.03.2016)

Slabší, a celkom dlhý rozjazd. Ale po ňom hard core tarantinovka par excellence. Prefíkaná divadelná hra s diváckymi očakávaniami a reminiscenciou Gaunerov a Carpenterovej Veci vo westernovom kabáte (prevzaté tri výrazné skladby zo soundtracku, mrazivé zimné izolované prostredie, scéna odhaľovania vinníka z vlastných radov…). Aj vďaka zlovestnému Morriconemu najtemnejší, most hateful Tarantino, viacej hateful než hateful Gauneri. Samuel L. Jackson, oživujúci tu črty jeho najkultovejšej postavy Julesa Winnfielda, je asi fakt najcool herec súčasnosti. Jeho historka s čiernym lófasom over-the-top. Quentin vie, že si môže robiť čo chce a vždy mu na to skočíme! (07.01.2016)

Extrémně užvaněný, megadlouhý a do sebe zahleděný Tarantino, který vrátil Gaunery o 150 let zpět v čase, akorát zdvojnásobil stopáž filmu a změnil asi tak 20 procent scénáře a dialogů. Nečekal bych něco tak málo svěžího a neoriginálního vzhledem k jeho dosavadní tvorbě. Samozřejmě tradiční dlouhé, do absurdity dovedené dialogové pasáže lízlé divadlem jsou super, stejně jako vedení herců a očekávané splatter finále. Nicméně těch spaghetti westernů už bylo tak akorát dost. Navrch tomu dává korunu Tim Roth, který se marně snaží dělat úplně stejná gesta a kreace jako Christoph Waltz, který zřejmě nebyl na tuhle zimní taškařici k mání. Kde je ta invence, originalita a multitématická pocta všemu možnému i nemožnému s tunou nápadů na každém kroku, která byla tak patrná v Kill Bill ? (10.01.2016)