Osm hrozných

Wyomingskou chatovou zabijačku, co nebere ohled, jestli je prase Yankee, Rebel nebo cabron, lze rozdělit na dvě nepříliš symetrické půlky. Ta první expoziční je poměrně povislá a její náplní je před zrcadlem stojící nahý bílý negr Tarantino, kterého už z toho kontaktu s vlastním dingusem musí bolet dlaň. Ta druhá, o poznání pevnější, je očekávaně explicitní a podvratná a od okamžiku, kdy černý Hercule Poirot začne vyšetřovat travičství a protivníky vycukávat historkami o svém teplotním tělesu, i místy zábavná. No a mezi nimi je Hnědý věnec, kterým prolézají davy nekritických fandů a přitom by si maximálně zasloužil utřít za tu svou zesebeposranost Abovým psaním.. Je zvláštní, že o trup výš se nachází orgán, který si ve své skromnosti už přes padesát let drží laťku a bez něhož by Osma plná nenávisti ztratila několik motorických funkcí (ústřední hudební motiv ďábelsky zlověstný, doprovod scény pochodu nahého zajatce po sněhu zase připomene pouštní „Il Deserto“ z Hodný, zlý a ošklivý). Vlastně může i působit jako vzor pro režiséra, co si užívá uměle udržované aury geniálního scénáristy a jehož dílo má trvale sestupnou či stagnující tendenci. Co jsem napsal o Tarantinovi u Djanga, platí i teď, jen se to víko rakve možná nepatrně pootevřelo.. (02.02.2016)

"V místech, kdy film nesmlouvavě rve velkou černou mambu do chřtánu bělošské historie, je pouze zneklidňující a zábavný. V místech, kde subtilně a soustavně pracuje s odkazem (kinematografickým, skutečným), není hrozný, ale naopak výborný," píšu v kritice pojednávající o tom, jak OSM HROZNÝCH reviduje skutečnou i kinematografickou historii. A v Blu-ray recenzi se vedle zhodnocení disku samotného zamýšlím, proč poslední tarantinovka schytala negativní ohlasy i ze strany některých příznivců a příznivkyň Tarantinovy tvorby. (26.06.2016)

Obvykle když jde člověk do kina na film, tak kvůli hercům či námětu, na Tarantinové filmy se však chodí kvůli režiséra a tím je Tarantino právě výjimečný. Byť jsem měl z počátku obavy, společně s Inglorious Bastards je pro mne Hateful Eight jeho druhým nejlepším počinem. Je to sice pomalejší, ale přesto znepokojivé a díky kvalitním hereckým výkonům se je neustále na co koukat. Jackson zde nepochybně kraluje a jeho historka o kouření černého péra se stává už kultovní. Zdatně sekunduje výborná Jennifer Jason Leigh, která je vyloženě ďábelská a správně intrikářská ( Většinou jsou herečky chváleny pouze za vzhled a sex appeal, málokterá však dokáže podat skvělý výkon jako právě Jennifer Leigh). Potěšil i Kurt Russel, Walton Goggins a Tim Roth, ale přece jen si říkám, že mi tu chyběl Waltz, který zrovna v konverzační linii dominuje a převyšuje všechny herce, nevadil by mi ani Hopkins s Hannibal módem, který by také mohl dodat grády. Za chválu samozřejmě stojí i vynikající detailní gore efekty, které jsou správně šťavnaté. Chválím i zasněženou krajinu, vypjatou atmosféru a především logicky dávkované zvraty, které v závěru zapadnou jako Puzzle. Překvapivě jsem se vůbec nenudil, dávám plný a chci to vidět znova! 95% (14.01.2016)

Tarantino je zrejme dušou Kórejčan. Mám pocit, akoby z poza "mláky" len on dokázal natočiť tak originálny príbeh, aké spomínaný národ vytvorí na stovky. Samozrejme, ako to už uňho býva zvykom, priestor dostávajú búchačky, striekance krvi či svojský humor, ktorý je pre jeho spôsob práce tak príznačný. Divák by však mal vediet jednu veľmi dôležitú vec. Toto nie je Django, ktorý rozhodne obsahoval viac akčných scén. Dajngo bol živší, zábavnejší, kým v tomto snímku sa na akciu čaká pomerne dlhú dobu. Najsilnejšou stránkou je jednoznačne rozpletanie príbehu, pričom je veľmi dôležité aby všetci poriadne sledovali a počúvali o čom sa postavy bavia, lebo je pomerne dosť pravdepodobné, že by mu mohla ujsť "niť". Sám za seba môžem vyjadriť veľkú spokojnosť, aj keď tá stopáž troch hodín je z môjho pohľadu proste úmorná. (31.12.2015)

Nebudu zastírat, měl jsem pochybnosti. Po Nespoutaném Djangovi jsem čekal něco trošku rozmáchlejšího než komorní drama s dvorními Tarantinovými herci (až na jednu výjimku, ale o té později). Jak jinak, samozřejmě jsme dostali klasický tarantinovský, tentokrát tříhodinový, westernový epos o osmi hrozných a jedné hrozné. :) Už s prvním záběrem na promrzlé koně a nahodilého klobouku veleznámého motherfuckera Samuela L. Jacksona dává mistr z videopůjčovny vědět, že jeho fetiš je neukojitelný a tak jak on snímá jednotlivé scény, zkrátka nesnímá nikdo jiný. Malinká odlišnost od předchozího filmu je, že tento kousek není tak přístupný a je pro ty ortodoxnější Quentinovy fandy a širší publikum z už trošku přestřelené stopáže odtuší (nebo by mělo odtušit), že , příznačně osmý, film pana Grindhouse není pro ně. Což bylo vidět na tvářích mnoha postarších dam na premiéře v Lucerně (vedle dvou podobných jsem dokonce seděl), které film musely vyloženě protrpět a sepsat nějaké odpudivé recenze. Samozřejmě nejsem z těch, kteří fanaticky studují každej záběr a obdivují sebemenší detail, ale žeru ho a každej novej film je jako pro mě jako svátek s příslibem toho, že starej dobrej Quentin ještě s režií zdaleka neskončil a kruh ambiciózních svéhlavých krváků není uzavřen. A proklamovaný Ennio Morricone, jež nahrával hudbu v Praze? Výborný, člověk by nepoznal rozdíl od 50kových spaghetti westernů. I tak si ale režisér připravil několik svých oblíbených songů, takže o tuto skutečnost nejsme ani tentokrát ochuzeni. Ještě se nyní navrátím k obsazení. Michael Madsen poměrně nevýrazný, Tim Roth hraje postavu úplně stejně, jako by jí hrál Chris Waltz, kterého mám asi přecijenom raději, ale Quentin potřeboval anglický přízvuk..ale proboha Tatum? Nedělal sice ostudu, ale k Tarantinovi mi vůbec nesedí a zahrál by to klidně kdokoliv jiný. Nevidím v tom přehmat, jen mě to zaskočilo, ačkoliv jsem o jeho obsazení předem věděl. A celkově? Krvavá jatka jako vždy...90%...[5.1.2016_ČSFD projekce_Lucerna] (05.01.2016)