Co děláme v temnotách

Vedle Draculy, Interview s upírem a Bladea povinná upírská filmová "četba". Nebo víte co, kašlete na vyjmenvoané, tohle je lepší. Absurdně groteskní reality docu show, v které se podíváte, jak upíři "vstávají", jak řeší problémy s neumytým nádobím a hlavně, jak správně ten ručník, co sebou všude nosíte, využít pro záchranu vašeho drahoceného sofá před hromadou krve. Zvrácená poetika, které se těžko odolává. (31.05.2016)

Viago, Deacon a Vladislav sú traja upíri, ktorí spoločne so svojim "masterom" žijú v menšej vile na okraji mestečka Wellington. Ich "každodenné" starosti "smrteľníka" spočívajú v dodržiavaní režimu upratovania či ako sa dostať cez "security" do nočného podniku. V podstate sú až na "malý detail" bežnými občanmi malého mestečka. Úprimne sa musím priznať, že tunajšie hodnotenie niekoľko násobne prevýšilo moja očakávania z tohto snímku. Na začiatok dodám, že pointa príbehu riešenia upírskej problematiky zachovania samotnej existencie je náramne podobná s minuloročne nafúknutým "Only Lovers Left Alive". Jediný rozdiel spočíva v poňatí rozprávania story. Kým v zmienenom snímku sa režisér Jim Jarmusch rozhodol pre romanticko dramatické poňatie, v tomto smere Jemaine Clement a Taika Waititi zvolili odľahčený spôsob, ktorý nenúti diváka k mimoriadnemu zapínaniu mozgových buniek. Úvod ma vďaka pár vydareným frkom, či niektorým hororovým prvkom veľmi milo prekvapil, pobavil a navnadil zároveň. Tento rok je veľmi chudobný na kvalitné snímky tohto žánru a tak som dokonca na pár minút prepadol myšlienke, že "What We Do in the Shadows" bude záchranným kolesom prehodeným cez zábradlie "Titanicu". Bohužiaľ, napriek krátkej stopáži, vďaka ktorej som veril, že si tento snímok udrží svoj štandard nastolený z úvodu, prišiel zlom, ktorý ma núti zamyslieť sa, či na festivaloch, ako to už zmienil aj "G.S." ozaj nedochádza k nejakej konzumácii psychotropných látok, ktoré skresľujú oko diváka. Na záver len dodám, že "What We Do in the Shadows" si síce pozornosť zaslúži, no tunajšie percentuálne hodnotenie mi príde prinajmenšom pritiahnuté za vlasy. Zas tak vtipný tento film nebol, zas tak hororový taktiež - 60%. (05.12.2014)

Nepomyslel bych si, že nejlepší film o upírech za dlouhou dobu bude tahle ujetá černá pseudodokumentární komedie z Nového Zélandu. Se skromným rozpočtem, bez hereckých hvězd, ale se spoustou vynikajících scén a originálních nápadů a atmosférou, o které si může nechat zdát i leckterý vážně míněný horor. Navíc je znát, že pro všechny přítomné byl vznik filmu nejspíš jeden velký happening. 75%. (02.01.2021)

Pseudo-dokument o upírech, který se vtipně strefuje do upírských stereotypů a úspěšně trhá bránice při chytrém parodování jejich životního stylu a každodenní rutiny. Moc se mi nestává, že bych se u nějakého filmu smál nahlas tak dlouho, že by mi ten smích plynule přešel do smíchu vyvolaného dalším vtipem. A když už se to podaří, tak to považuji za vzácnost. Zde se mi to stávalo každou chvíli, protože dobrých (a mnohdy i pěkně sofistikovaných) vtipů jsou tu desítky, ne-li stovky. (11.07.2014)

Nevšední, mimoňský a záměrně suchý humor, který tak skvěle fungoval ve Flight of the Conchords působí v celovečerním filmu tak nějak planě - bez chuti. Možná je to tím, že ho není tolik, možná je to tím, že scény obsahující vtípky ne vždy ladně zapadají do zbytku příběhu a možná je to tím, že tato hra na pseudo-dokument očividně nemá žádné větší ambice než s lehkým úsměvem zabít necelou hoďku a půl. Dovedu si představit, že spousta diváků bude touto neobyčejnou jednohubkou nadšena, ale já jsem byl minut. 5/10 (15.06.2016)