Mokřina

To je zas přehypovaná kriminálka. Jako bych se díval na inscenaci s Trojanem a Dvořákem, kteří vyšetřují v ČSSR 80. let. Akorát by jim k tomu nehrála v baru ABBA, ale Olympic. Jinak oblečky a kožené bundičky měli stejné, a místo Francova režimu tam mohl být bývalý estébák z 50. let a jeho mladší kolega (jehož žena zrovna rodí, jaké klišé!). Samotný případ je podán tak zmateně, že vlastně ani nevíme, oč přesně šlo. Kdo lákal holky na práci mimo tu venkovskou díru: mladej, nebo Sebastian? Holky podepsaly smlouvy, ale jinak jim bylo jedno, že jde vlastně o perverzní hrátky? (Zdá se totiž, že některé docházely na loveckou chatu pravidelně.) Utahané je to jak nudle z nosu dvoumetrového chlapa, zvraty zde nejsou, a sem tam nějaká lekačka je jen pro efekt. Nejvtipnější je, že v té malé vesnici, kde lidi mají nízké mzdy, operuje drogový baron, který se ochotně podělí o informace, malý pytlák také rád a ochotně spolupracuje, matka zavražděných holek shání informace za policajty, prostě idylka. Pro mne jak atmosférou, která je jak z TV filmu Osmy nebo seriálu Svět pod hlavou, tak zmateně podaným příběhem, tenhle film prostě slabota. (12.06.2017)

Spoilery. La Isla mínima je ukážkou, či skôr potvrdením dlhodobého komerčného potenciálu španielskej kinematografie, ktorá je aktuálne v kurze. Má to však jeden háčik. Podobne ako v prípade súčasného trendu populárnych severských detektívok, záujem sa koncentruje predovšetkým okolo žánrovej produkcie. Autori tak zostávajú skôr v pozadí, a i keď mená ako Jaume Balagueró či Jaume Collet-Serra nie sú divákom neznáme, častejšie ako "Videl si už ten nový Balagueróv film?" počujeme frázu "Videl si už ten nový španielsky horor?". La Isla mínima je práve výsledkom pokusu o temnú kriminálku západného strihu, ktorá sa však zároveň opiera o historický kontext Španielska 80. rokov. Snaha uspokojiť domáce i zahraničné publikum je zreteľná i v castingu (Raúl Arévalo a Antonio de la Torre spolupracovali s Pedrom Almodóvarom či Álexom de la Iglesia) a čerpaní inšpirácie mj. zo svojho amerického proťajšku, True Detective. Primárnou zbraňou filmu je kamera Alexa Catalána, ktorá sa občas vytasí so zručným steadicamom či uhladenou interiérovou kompozíciou. Našťastie sa vo chvíli, keď sa odlepí od zeme, oprostí i od prázdnej efektnosti. Topografické letecké zábery totiž nie sú len zdrojom toho prchavého vnemu, prezývaného atmosféra (ktorým sa film snaží zapôsobiť), ale starajú sa o expozíciu a priame vymedzenie prostredia. Dôraz na tieto zložky sa pochopiteľne odráža v menšej pozornosti ostatným. Príbeh sa nesie v duchu šablón a priznaných vzorov, no jeho skutočným problémom je nezvládnutá dramaturgia. V dôsledku toho sú postavy, i keď sa to film zo všetkých síl pokúša zakryť, takmer do samého konca plochými figurínami. Mnohé postranné motívy sú tu celkom zbytočne, keďže vyšumia do stratena a z deja nenápadne a bez vysvetlenia miznú (telefonáty Pedrovej manželky, jeho vzťah k autoritám, málo využité rozdiely v osobnostiach protagonistov, náboženská symbolika, vizuálne premietnutá i do výškových záberov, minimálne jedna scéna z baru). Vinou nedôsledného rozprávania som mal dojem, že sa detektívovia k rozuzleniu dostávajú skôr akoby náhodou, než trpezlivým vyšetrovaním. Čo ma však núti hodnotenie zaokrúhliť smerom hore, je bezočivý, podpichovačný záver, ktorý sa vysmieva hlavnému hrdinovi priamo do tváre a kričí: "Tak čo, ako sa ti pracovalo s masovým vrahom?" Hriechy minulosti a bývalých režimov ostávajú zakryté pod nánosmi blata, ktoré nezmyje ani neustávajúci hustý dážď. 65% (30.01.2015)

Španielsky Sean Penn a malý frankistický nervák spolu vyšetrujú vraždenie mladých dievčat, teda jedinej krásy, ktorá v tomto nehostinnom prostredí súmraku odrážajúceho sa na hladine močiarov ostala. A robia to kurevsky presvedčivo! _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (17.04.2015)

Děj filmu se odehrává v roce 1980, v období po smrti generála Franka, jehož režim býval mnohými označován jako fašistický. Dva ideologicky rozdílní detektivové, mladší Pedro (Raúl Arévalo) a starší Juan (Javier Gutiérrez) jsou povoláni z Madridu do zapomenutého bažinatého zapadáková na jih země, který je znám jako Marismas del Guadalquivir. Zde už několik let řádí neznámý vrah, který unáší, mučí a zabíjí místní dívky. Všechny dívky mají společné to, že se znaly nebo chodily s pohledným Quinim (Jesús Castro), který jim měl pomoct dostat se z města. Místo toho ale všechny skončí mrtvé. Podaří se oběma detektivům překonat osobní rozdíly a dopadnout vraha včas, než zabije další dívku? Režisér Alberto Rodríguez pochází ze španělské Sevilly v Andalusii. Svůj předchozí film, městský thriller Zásahová jednotka č. 7 natočil v rodném městě. Ve svém dalším filmu se přesunul o něco jižněji do močálovitého prostředí andaluských bažin, které byly ideálním "podhoubím" pro temně laděný detektivní thriller situovaný do temných let postfrankovské diktatury. La isla mínima je "vzorově ukázkově" natočený noir thriller a také je ukázkovým příkladem profesionálně zvládnutého řemesla. Od propracovaného scénáře, který se soustředí na rozdílné charaktery obou detektivů, stejně jako na politický podtext doby, v němž se postavy pohybují. Jejich charaktery tu nejsou černobílé, a žádná z postav není vyloženě kladná. Stejně jako všichni protagonisté příběhu, i oba detektivové mají své mouchy. (05.05.2021)

Už jsem si myslela, že kdykoliv mi filmaři naservírují temnou detektivku s takto hypnotickou atmosférou i vizuálem (zvlášť jsem si užila všechny ty odstíny žlutooranžové), krásně pomalým tempem, životem i profesně vyprahlými kriminalisty a zločinem, co je vším jiným, jen ne cool záležitostí, tak mě zaručeně dovedou na vrchol blaha. Tentokrát však ani všechny zmíněné kvality nedokázaly ubít toho plíživého červíka pochybnosti, který ve mně nahlodával, že ten děj zas až tak úžasný není. A já mu nakonec musela dát za pravdu, protože kdyby byl, tak bych se u toho zas tolik nenudila. (14.02.2015)