Humr

Nejdřív se Humr tváří strašně inteligentně, složitě a umělecky, ve finále to je jen trapný pokus režiséra přesvědčit diváky, jaký on je sofistikovaný a yntelygentný umělec.Že to nedává sebemenší smysl je jedna věc, že se lidi nebrání a přitom by k nějakému povstání mohlo dojít hned prakticky bez následků, ale dejme tomu, že to je tak nastavený zastrašující fašistický systém, to už nemění nic na tom, jak špatně funguje motivace postav a jejich nelogické chování vás bude iritovat několik týdnů po skončení projekce.Farrell mohl s Weiszovou utéct asi milionkrát a chování hlavní postavy ke konci je naprosto proti jeho dosavadnímu jednání.Začátek mě docela bavil, ale pokud se režisér snaží točit takzvaný ''umělecký'' film, neměl by scénář bej úplně debilní a Humr nám nabídne na můj vkus až moc debilit.Rádoby složitý umělecký film, který ve finále působí jakoby scénář psala 15. letá puberťačka.50%. (25.07.2016)

„Dnes máme ztopoření rychleji než jindy. To je dobře.“ Po Lanthimosově Špičáku jsem čekal originální a švihnutou podívanou, a také se dočkal. Svět, který stvořil, byl střelený, chladný a odosobněný, ale zároveň neskutečně zajímavý a zábavný. Tvůrce se vyžívá v absurdním, cynickém, černočerném (místy až morbidním) humoru, a já si ho užíval s ním. Ať už šlo o lovy, nacvičování scének, trestání onanisty, snahu mít něco společné (krvácení z nosu), reakci na srdceryvný dopis, ženu s olivou (!) a vůbec celý ten jejich chladnokrevný vztah (včetně zákeřné „zkoušky“), a mnoho jiných. Tahle část filmu byla jednoduše skvělá. Pak se film přenese z jedné totality do druhé, a ačkoliv hlavnímu páru (a jejich vyvíjení nonverbální komunikace) fandíte, už to není tak poutavé. A s výjimkou tancování, kytarového koncertu či sabotáže ani tak zábavné, i přes ten zlomyslný závěr. Proto to celkově vidím „jen“ na silné 4*. „Viděl jsem ženu, která kulhala.“ - „Má jen vymknutý kotník. Za pár dní bude chodit normálně.“ - „To je škoda.“ - „Ano, je to škoda.“ (18.04.2017)

Grécky režisér - Yorgos Lanthimos, nakrúca extrémne čudesný a podivný, vizuálne atraktívny - absurdno - bizarný, science - fiction v ľudskej spoločnosti, kde nefungujú CITY, môžu sa objaviť, ale len u výnimky, t.j Colin Farrell a Rachel Weisz, vôbec film taktiež prosperuje i kvôli hereckému obsadeniu, z ktorého občas poriadne mrazí, ani neviem, o čom je tento film, čo chce vypovedať, čo chce vysvetliť, skrátka - ťažko definovateľný, možno bádať smery, ktorými sa uberá, ale pochopiť ho, ako celok, je takmer nemožné, filmový hlavolam, ktorý z určitej strany, dokáže fascinovať, najmä - ako hrajú herci + kamera, to vytvára - fascinujúce obrazy, ktoré nevídať často, je samozrejme dnes - aktuálne. Boli momenty, keď som neveriacky krútil očami nad obsahom deja, scenára, správania sa postáv, ale všetko je to tak zaujímavo - okorenené, že som ostával, ako nemý. Nechápal som, o to viac, som sa ponoril do tohto - imaginárneho sveta - plného absurdít. Vynikajúce herecké výkony - hercov, ktorých spomínam na začiatku. Naozaj, ojedinelý film, ktorý by som chcel do budúcnosti, stretávať častejšie. Podotýkam, že každému to sadnúť nemusí, utopí sa vo filme, ktorý ho môže psychicky zdeptať... (02.01.2016)

Tomuto „skvostu“ bych rozhodně trochu upravil distribuční název, a to vyškrtnutím počátečního „H“, protáhnutím „u“ a osazením „d“ na konec. Takový titul by daleko lépe charakterizoval ubíjející hemoroidiádu, která dokazuje, že hranice mezi snesitelným bizárem a úmornou artovou pičovinou pro ufony je opravdu tenká. Úmrd slouží výhradně k ukájení uměleckých ambicí nějakého patrně patologicky osamělého řeckého narkáče, jemuž piko vnuklo „fuckt hustou“ existenciální sci-fi vizi dekadentně upadajícího lidstva. Ta spočívá v represivně vynucené ultimativní seznamce „Najdi si partnera, nebo tě proměníme v tapíra!“. Aby ten absurdní kýbl sraček alespoň nějak udržel pohromadě, musel jej náš milý Jorgos Šňupakis dovybavit vskutku neprůstřelnou premisou, že se v blízké budoucnosti začneme všichni chovat jako totální kokoti. Výsledkem je ukrutný pomatený blivajz, táhnoucí se jako tchýnin chrchel, s asi třemi explicitně šokujícími momenty, které však zdaleka nevyváží ty dvě hodiny, během nichž se člověk modlí, aby měl oplechovanou prdel. A nevytrhl to ani jako o život hrající fešácký Kolín, ani rozkokošná Ráchel, od které bych si i v jejích devětačtyřiceti klidně nechal zahřát pneumatiky před velkou cenou, a vůbec by nemusela škemrat. S kapesníkem napuštěným nějakým výživným syntetickým rozpouštědlem bych to možná viděl optimističtěji a zajisté si vychutnal ty přehršle skrytých metafor, artových jinotajů a hlubokých filosofických mouder, ale nedávno jsem odmašťoval plot, takže došlo. (13.01.2020)

Dejte sadistickému úchylovi kameru a prachy a natočí vám tohle. Pořád jsem čekal, že to bude mít kromě keců o šukání do zadku, o erekci, masturbaci, polykání semene, kopání do dětí, zabíjení bez citu, bodání do břicha apod. nějaký přesah, ale nemělo ani v hotelu, ani v lese, ani koncem. Navíc celý ten svět nefunguje, nedává smysl ani ve svých vlastních mantinelech, které nám tvůrce nastínil. Navíc je to roztahané do dvou hodin hraje k tomu klasická hudba (!), takže dojem toho, že režisér ke všemu ještě ujíždí na drogách, je hodně silný. A jestli v tom někdo vidí nějakou parafrázi světa, kde lidé buď musí být spolu, nebo být jen singl, já takový svět neznám, nikdo mi ho nenutí, a celý ten problém mi přijde vycucaný z prstu ráno po těžké kocovině. Jako psychologický náhled na lidské vztahy to nefunguje už vůbec, protože v tomto světě se každý chová jak pitomec, ne jako člověk, takže se zde může stát prakticky cokoliv. (15.07.2017)