Hrbáč

Poměrně kvalitní historické dobrodružné drama s pěknou dávkou nadhledu, mocenských intrik a zvrhlosti, hrdinské čestnosti, napětí a romantiky. Hlavní postavou je rytíř Henrich Lagardére (dobrý Jean Marais), který neváhá obětovat kus života, aby pomstil smrt šlechtice Philippe de Nevers (Hubert Noel), a staral se o jeho malou dcerku. Ale jeho odměna nakonec byla velmi příjemná: srdce jeho schovanky Aurory (půvabná Sabine Sesselmann, která hrála i svoji matku Isabelle) a povíšení na barona k tomu. Zápornou postavou byl Philippe de Gonzaque (Francois Chaumette), starý zhýralec a prostopášník, pro kterého byli intriky každodeností. Byl doprovýzen svým poslučným pejskem Peyrollesem (Jean le Poulain) a oba po právu končí svůj život rukou Hrdiny. Zábavnou postavou je Lagerdérův sluha Passepoil (dobrý Bourvil), který i přes remcání udělá všechno. A tak přes hodně soubojů a podlostí vítězí dobro nad zlem na počátku 18. století, kdy byla ještě doba romntických hrdinů šlechtického stavu.. (07.11.2010)

Dva historické filmy jsem už s Jeanem Maraisem viděl. Ani Železná maska ani Hrabě Monte Christo se mi nelíbily tak moc, jako Hrbáč. Stará klasika ještě poctivě udělaná bez velikášských triků, které by spolykaly plno peněz. A přitom to jde. Tím spíš, že na filmu se sešla skupina, která má za sebou úspěšné tituly. Marais, režisér Hunebelle a scénáristi Halain a Foucaud dělali všichni trilogii Fantomase. Jean Halain ale vytvářel i vynikající komedie typu Oskar či Piti Piti Pa. A pak to nemá fungovat. Celý příběh tak trochu vyznívá jako Monte Christův. K tomu si ale připočtěte uspokojující počet velmi kvalitních šermířských soubojů, skvělou masku hrbáče - maskéři se opravdu blýskli a celkově dobrý příběh se zápletkou a průběhem, který nenudí. Mě spíše překvapil velký věkový rozdíl mezi postavami, které se do sebe měly zamilovat, kdy mladá dívka byla prezentovaná jako šestnáctiletá a jemu muselo být rozhodně minimálně přes pětatřicet. Ve skutečnosti mezi herci bylo více než dvacet let. (09.08.2021)

Koukám, že i v dávných dobách byli mocipání intrikářský svině, ženy krásný a muž, který se uměl bít pro čest a pravdu. Dříve to byl Jean Marais a v současnosti to jsem já. Dovolím si ještě drobnost k tomuto parádnímu dobrodrůžu. Jak zahrát dobře roli hrbáče nám prozradil v jedné scénce ve filmu Vrchni prchni Josef Abrhám "Chce to přikrčit a mírně nahrbit." (24.02.2008)

Prijemnej historickej dobrodruznej snimek, ale precejen, Tri musketyri to nejsou. Ja si nemuzu pomoct, ale Marais mi moc nesedi, prijde mi jako takova kriva drzka. Co se tyce Bourvila, tak to je takova zbytecna komicka postavicka. Ale jinak samotnej pribeh je v pohode, souboju je taky dost a zvladnutejch docela slusne a dej se nikde moc nezadrhava, navic je film podporenej slusnou hudbou, takze jsem se dobre bavil. (10.02.2008)

Hunebelle měl tentokrát smůlu, neb v prvních minutách Hrbáče zmocnilo se mě jízlivé rozpoložení a sepsal jsem si následující seznam: šerm, jed, happy end, honička na koních, bál, intrikánka, nečestně zabitý klaďas, supertajný dopis, sirotek/díte s tajenými rodiči. Začal jsem si dělat čárky. Šerm - 6x, jed - 0x, happy end - 1x, honička na koních - 2x, bál - 2x, intrikánka - 0x, sirotek - tak napůl, nečestně zabitý klaďas - 1x, supertajný dopis - 1x. A to mi možná nějaká ta čárka unikla. Zapomněl jsem na vypečeného sluhu! Někdo by mohl tvrdit, že k filmům tohoto žánru a z této doby, to prostě neodmyslitelně patří. Já tvrdím, že stejně tak by k žánrovým vlastnostem mohl směle přiřadit tuctovost. Proces umělecké (scénaristické) tvorby by neměl připomínat míchání balíčku karet. Tam také jsou králové, svršci, dámy a spodci. (20.01.2010)