Muž na laně

Si tak říkám, když se náš provazolezec procházel podél Seiny a viděl věže katedrály Notre-Dame, pověsil mezi ně v noci lano a ráno udivil přihlížející, proč nás musel „otravovat“ další hodinkou a půl snem přelézt mezi newyorskými dvojčaty? Nečekal jsem nějakou pecku, zvlášť od filmu, který ani „nemůže“ být obsahově nabitý, ale.. takhle konvenční, polopatický a poměrně prázdný kousek jsem nečekal rovněž. Samozřejmě Robert Zemeckis nechal dokonale oživit slavné (i nechvalně) Twin Towers, závěr solidně vypiplal, takže přežijeme i ty odbité vedlejší postavy i zvláštní motivaci, proč do toho všichni vůbec jdou. Snílek Joseph Gordon-Levitt je fajn. Ve výsledku mě to ale nestrhlo, tak trochu vaříme z vody, tak trochu nám chybí upřímná hravost. Každopádně nic pro ty, kteří nemají rádi všechny ty blázny, kteří se bez jištění vydávají zdolat nejrůznější baráky. Z toho, co Petit dokázal, by se nicméně i Spider-Man beztak snažil vykroutit. (23.12.2015)

Ačkoliv se scénář snaží do detailů kopírovat stejnojmenný dokument, jeho samotné vyznění zcela nepochopitelně ignoruje. Jakmile tedy potrhlý sympaťák Gordon-Levitt s kontaktními čočkami a mizerným francouzským přízvukem konečně přejde před zeleným plátnem to ocelové lano a úspěšně zakončí svůj velkolepý plán, který téměř sám navrhl, připravil a zrealizoval. Uspokojen z dobré exhibice zajde s partou kompliců na pivečko slavit, všichni se plácají po zádech, vděčnost teče všemi směry a pak se s ním naprosto nepochopitelně rozejde jeho holka a psychická podpora v jednom, on jen smutně hledí na odjíždějící taxík a je konec. Fňuk, fňuk, tlesk, tlesk. Jak to bylo ve skutečnosti? Sobecký sociopat překecal partu lidí, aby mu pomohla splnit jeho dementní náhlý sen, ta mu celý ten sen ochotně splnila skrze detailní naplánování akce, financování, fyzickou dřinu, dokumentaci až po finální natáhnutí a připevnění lana. On po něm párkrát přešel, byl zatčen, po propuštění z cely odchytl první fanynku, kterou šukal pět dní v hotelu bez toho, aby ho kdokoliv viděl, do médií se vychvaloval jak kdyby za celou akcí stál on sám a ti komplicové a jeho holka zatím byli bez fanfár vyhošťovaní ze země, případně sami odjížděli zhnusení jeho chováním a nezájmem. Pokud tedy chci vykrádat dokument, vykradu ho včetně charakterů skutečných (a hlavních!) postav, když už si hraju jak strašně rekonstruující jsem. Rozhodně je nebudu měnit naprosto bezúčelně, když charakter a přechod přes lano jsou dvě zcela rozdílné věci a že celý tento film je zcela bezcenný a stojí jen na tom půlhodinovém přechodu lana, o tom snad žádná. Na filmu mi přišel nejzajímavější Kingsleyho pokus o češtinu, děj mě nudil a závěrečný CGI pohled z ptačí perspektivy na New York to nijak nekompenzoval. 40% (12.02.2016)

Pôvodne som si chcel pozrieť dokument s rovnakým názvom, ale nebol dostupný. K dispozícii bol iba hraný film od obľúbeného (mnou ani nie) režiséra a zistil to, čo som vedel už pred úvodnými titulkami - že dvojhodinový film je na akciu trvajúcu niekoľko minút priveľkým luxusom. Inak všetko dobré, mám rád filmy o plnení veľkých snov, bolo to aj dobre zahraté, len to čakanie bolo pridlhé. (05.08.2020)

Námět už líp zpracovat nešel o tom žádná. Technický aspekty filmu jsou výborný. Velký plátno včetně 3D filmu vysloveně sluší. Nemůžu se však zbavit dojmu, že Robert místy vysloveně vařil z vody a některé scény natahoval, jak puberťák pindíka. Alan Silvestri trošku vykrádal sám sebe, tu Forrest Gump, tu Predátor (titulky), alespoň tedy já jsem si to v uších vyslyšel. Hudebně u mě nejvíc zabodoval Beethoven a jeho klavírní. Joseph sympaťák, ale na lano by mě nedostal ani heverem. Za to Ben Kinsley by mě na svý charisma zlanařil do cirkusu na to tata. (07.10.2015)

110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% (07.10.2015)