Iron Fist

Musim říct, že David Wenham, jakožto Harold Meachum, byl jeden z mnou nejvíc nenáviděných záporáků. Fakt skvěle zahraný. Iron Fist má svoje mouchy, např. dialogy a blbost postav občas nezná hranic. Na druhou stranu, seriál diváka stále napíná, odhaluje další tajemství a tak jsem po každém díle hned musel vidět ten další. (21.03.2017)

Pořád je to produkce Netflixu, takže úplně blbý to není, ale s ohledem na sestupnou tendenci dosavadních čtyř "marflixů" se začínám trochu bát, jak budou vypadat Defenders. Je samozřejmě těžký točit seriál o multimilionáři, jehož schopnost je rozsvítit si ruku - v tom měl Iron Fist asi nejtěžší postavení ze všech. Myslím, že nejrozumnější cestu by představovalo, kdyby si ze sebe tenhle kousek trochu utahoval (ve stylu ironického Ant-Mana), čímž by taky mohl v budoucnu trochu odlehčovat týmovku. Tvůrci se místo toho rozhodli, že pseudofilozofické blábolení o síle čchi a neschopnost poradit si s vlastním vztekem budou ta pravá lákadla, na něž se divák chytí. Ale abych jen nehaněl - choreografie a snímání bojových scén byly na velmi dobré úrovni a Rosario Dawson, která tentokrát dostala víc prostoru, dokázala občas výše zmíněné "mystické vytržení", do kterého se dialogy občas dostávaly, celkem uzemňovat. (30.03.2017)

Ze všech Netflix Marvelů je tenhle seriál jednoznačně nejslabší. Jenže, jak je u Netflixu dobrým zvykem, i tak to samozřejmě vůbec není špatné. První tři díly byly naprosto perfektní, pak bylo pár podle mě čístě výplňových dílů a zhruba posledních šest dílů byla jedna velká jízda. Perfektní, napínavá, zábavná. Choreografie na seriál plný bojového umění byla celkem nic moc, ale herecké výkony a příběh, perfektní zejména v druhé polovině seriálu, to plně vynahradiliy. Navíc tam bylo plno odkazů na ostatní seriály a hlavně úžasná Madame Gao, která byla mnohem lepší, než v Daredevilovi. Iron Fista jako postavu sice příliš nemusím, ale v tomhle podání je docela sympaťák. Další Netflixovská trefa, ke které se rozhodně časem ještě vrátím. A díky němu se na Defenders těším zase o něco víc. Takže ve výsledku opět další parádní podívaná, při kterém jsem se výtečně bavil. A mít to tak o tři díly méně, bylo by to naprosto perfektní. Ani ty výplňové díly naštěstí vůbec nenudí, takže opět spokojenost a velké doporučení. 87%. (26.04.2017)

Můj druhý nejvíce vyhlížený člen Defenders, Danny Rand, je konečně tady a já jsem nadšen. Poslední týden facebook spamujou hateři s tím, že hlavní postava by měla být žluté pleti a že seriál je shit, jenže opak je pravdou. Navíc v kontrastu s trošku míň povedeným Lukem Cagem je kvalitativní posun hodně znát a já byl první čtyři díly naprosto vtažen do děje a naopak mě spíš otravovaly bitky (což se ke konci obrátilo). 28.4. : Protože Netflix nerozvážnost neodpouští a já jednoduše neměl čas, tak mi to trvalo již tradičně docela dlouho dokoukat, ale povedlo se a já jsem velice spokojen. Bylo to divoké, problémy s námětem se s Iron Fistem nesly dlouho, vážně jsem se jeden čas bál, že seriál vůbec nevznikne. Ovšem Marvel s Netflixem se s tím popasovali, obsadili dobrého Finna Jonese (jo herecky to neni elita, ale sedí tam) a hlavně silné dvě ženské hrdinky v podobě Coleen a Joy, které rozhodně chci vidět i nadále. Někde se to i nepovedlo (Davos, sensei), ale bavilo mě v příběhu pokračovat, jednotlivé zvraty taky semtam překvapily a velkých wtf tolik taky nebylo. Tak to i dál sypte do mě! A Big Stan samozřejmě dohlíží. Nejlepší momenty : 1) Danny Teaching Colleen, 2) : Prásk do země! 3) momentka s Gao...9/10 (18.03.2017)

1. série - 90% - Kritiky odmítaný, diváky až překvapivě vysmívaný, pro mě ale téměř spásný. Zatímco takový Daredevil drží rovnováhu mezi akcí a dramatem a sahá tak na hranici, kam až seriózní komiks může dosáhnout, jeho následovníci Jessica a Luke byli mnohem více těžkým osobním (respektive ve druhém případě sociálním) dramatem a byť se u obou jednalo o skvělé počiny, začínal jsem pomalu cítit, že potřebuji oddych a změnu nálady, abych potřetí za sebou nemusel zase sahat až na dno sil. Možná právě proto teď za Dannyho oroduji všude, kam se jen vrtnu. Svoje vnitřní démony totiž chlapík s železnou pěstí má, ale nezapomíná u toho klukovsky blbnout, překvapovat a bavit přesně tak, jak si jen můžu od podobného konceptu přát. V kombinaci s fyzickým Tomem Pelphreym jako nevyzpytatelným Wardem, s životní kreací Davida Wenhama v kůži vševědoucího Harolda a hlavně s půvabnou Jessicou Henwick jako neodolatelnou Colleen jsem nevěřil, proč se právě na tuhle po všech stránkách vydařenou jízdu sneslo tolik špíny. Po pár negativních ohlasech se najednou hromada diváků pasovala na hodnotitele toho, zda je akce dostatečně špičková či uvěřitelná, což v případě těch komentujících, kteří o akční film nezakopnou, jak je rok dlouhý, působí více než směšně. Pro mě je ale akční stránka věci onou třešničkou na dortu, protože přináší víc rvaček, než předvedli předchozí dva Defenders dohromady a třeba zúčtování v dešti v předposlední epizodě je tak napínavou a osudově podanou etudou, že ve mně ono ticho rezonuje doteď. Iron Fist se stává nedílnou součástí budovaného příběhu a právě on může být tím vítaným kořením, které z budoucí týmovky udělá vrchol celého univerza. 2. série - 75% - Trochu dýchavičná snaha navázat na úplně všechny motivy z první série je sympatická, ale smutně nevychází v důležité oblasti hlavního záporáka. Davos, jeho zatvrzelý výraz a de facto jediný záměr a cíl toho budiž důkazem. Oproti tomu jsem až nadšený z toho, že zdánlivě nevděčný úkol pokračovat v životních strastech Warda a Joy zůstává snad i nejzajímavější linkou. Colleen totiž většinu času slouží jako morální kompas pro titulního hrdinu či pro celou čtvrť a na to navazující trable s gangy nemají šťávu a značí tak nepochopitelný příklon k nátuře typu Luke Cage. A to nechápu, protože mysteriózní fantastično bylo právě tím, co oddělovalo Dannyho od zbytku vesmíru a jeho minimalizace (či racionalizace, viz rituály) tak degraduje původní tvář seriálu. Přes to všechno je mi ale věčný blonďatý otloukánek pořád sympatický a držel jsem mu palce až do samého parádního konce. Ten sice s přimhouřením všeho, co mám, dokážu brát jako povšechný happyend, ale pomyšlení, že by další sezóna vypadala tak, jak naznačuje posledních pět minut, je při nepřekvapivém zrušení hodně hořkou pilulkou. (01.05.2017)