Kobry a užovky

Honza Prušinovský je žánrovej radikál. Nejdřív do nás leje výživné dávky humoru a teď přijde s kýblem plným deprese. Hnací motor filmu není ani tak příběh, jako jednotlivé postavy, které tedy v celé své kráse zrovna dvakrát sympatie nebudí. Ovšem nedá se říct, že bych k nim cítil vysloveně nesnášenlivost byla to spíš lítost, protože životní drsno si umí s lidma a jejich chováním nepěkně pohrát. V tomhle ohledu na mě film působil velmi realisticky. Dialogy se snažily zmírnit nepříjemnou, bezvýchodnou atmosféru, která z filmu šla co to jen šlo, ale i tak depinka tady vládne a káže všemu a všem, mimo jiné i díky skvěle vybraným lokacím. Pokud jsem na začatku svého slovního výlevu mluvil o postavách jako hlavním motoru filmu, tak to by nikdy nemohlo fungovat, nebýt kvalitních hereckých výkonů a tady Honzík Prušinovský vyčenichal první ligu. Oba Hádci za jedna s hvědzičkou. Docela by mě zajímala Kryštofova průprava, jestli šel někam mezi smažky nebo se na dva dny zavřel do malý místnosti a čet projevy Miloše Zemana, protože ve filmu působí fakt hodně vykolejeně a bez něj a jeho výkonu by Kobry a úžovky neměly potřebný apetit. Kobry a užovky nasadily českým filmům v roce 2015 laťku proklatě vysoko. (05.02.2015)

Kobry a užovky vykreslují ten pravý "sídliskový sen", kdy bez příkras a korektnosti vypráví o lidech z ulice. V centru dění je průměrný čecháček, který chce cokoli, jen ne v tom průměru zůstat. Ironií je, že právě tím svoji obyčejnost potvrzuje, viz závěr. Nicméně i tak působí jako sympaťák, protože negativní pozornost na sebe strhuje koule na noze jménem brácha-drban. Ani tak ho však nelze nenávidět, je to velice dobře napsaná a ještě lépe zahraná postava... Z české tvorby nečekaně kvalitní drama. 8/10 (24.02.2016)

Musím uznat, že před psaním tohoto komentáře jsem si musel ještě asi na postý pustit Na hadím ocase od Bratrů Orffů, protože, co jiného by mělo vystihnout více tento film, než právě tahle naprosto úžasná a smutná skladba. Kobry a užovky jsou po dlouhém době dalším naprosto plnohodnotým českým dramatem, který nemá ani jednu chybu. Tudíž je prakticky dokonalý. Prušinovský sice natočil trošku něco jiného, než je u něj obvyklé, ale natočil to tak perfektně, že se u mně okamžitě stal tím nejlepším režisérem, co tu u nás máme. Jakožto režisér se totiž seznámil se scénáristou, debutantem, Jardou Žváčkem, kterej vytvořil naprosto skvělej příběh o dvou rozdílných, ale přesto podobných bratrech. Vlastně si ani nedokážu představit, kdo jinej by je v Česku mohl hrát než právě Hádkovi. A ti je zahráli tak dokonale, až jsem se opět utvrdil v tom, že Česko si na kvalitu herců rozhodně nemůže stěžovat. A to přitom stačí napsat ty hlavní role jenom trošku vyzývavě a pak se divák nemůže stačit divit. Samozřejmě ale nechci děkovat jenom jim. Také bych hrozně rád poděkoval i dalším hercům jako jsou Hájek, Šulcová, Polišenská, Žáčková, Máj nebo Kubánková. Moc jsem je neznal, ale je vidět, že když to režisér vezme za správnou notu, dokáže i z nich udělat dost významné postavy. Nenarazil jsem tady na jedinou postavu, která by neměla hloubku a nedokázal jsem ji vypudit z myšlenek. Atmosféra maloměsta také dokonalá, podpořená naprosto ultimátním hudebním výběrem, kterému vévodí právě Bratři Orffové, Prago Union nebo veleznámé Barák na odstřel a Země vzdálená. Teď už jsem si jistej, že si tyhle písničky nedokážu do příště vybavit jinak, než právě u tohoto filmu. Tenhle film má prostě hned několik nej, kvůli kterým ho pravděpodobně z myšlenek nikdy nevypudím a navždy budu rád, že jsem právě jej mohl podpořit v kině párem kováků. (22.02.2015)

Hádkové hrajou bratry s hadími přezdívkami, oba jsou více méně hajzlové, jen ten jeden nepopíjí okennou, nečmuchá ředidlo a nespolyká/nešňupne všechno, co má přibližný tvar tic tacu, nebo moučkového cukru. A oba své party zahráli sakra dobře a uvěřitelně, což z obou činí hlavní devizu filmu, spolu se jménem Jana Prušinovského, ten zvládá nejen komedii, ale i tohle drama plebejců z malého městečka, kteří se topí v různých problémech a přitom film jako celek nesklouzává do totální oslavy zmaru, jako například Poupata (jakkoliv jsou božská) a nechává tak postavám zdání určité reálnosti a normálnosti (dokonce mají i svůj vývoj). Navíc se povedl i písničkový soundtrack, který sice obsahuje z velké části hudby tak neskutečně ohyzdné, že bych je poslouchal jen pod pohrůžkou prostřelení čéšky, ale sem se naprosto hodí, ať už svojí třetiligovostí obecní diskotéky okolo třetí ráno, nebo tím, že sedí text s děním na plátně (ale bacha, třeba Na hadím ocase bří orffů je skvělá věc). Prostě je to povedenej film, kéž je takových u nás víc. " Ty krávo, brašule, mám plán, ne, vole? " (21.02.2015)