Kniha džunglí

Nevím proč, ale tak nějak jsem čekal něco úplně jiného. Ano, reálnost počítačové animace je velmi povedená, ale ač je to místy hodně příjemné, nezdravě často jsem pokukoval po hodinkách. Nejsem fanouškem na jistotu vznikajících rodinných disneyovek posledních let, z jejich spojení se jménem Tima Burtona mi navíc spolehlivě naskakuje kopřivka. Tady nicméně jdeme krapet jinou cestou, ale pořád je to předělávka klasického animáku, která nechce experimentovat a ani si nikoho proti sobě poštvat. Osobně vítám, že na kameru nevybaflo žádné zvířátko, které by prdělo, slintalo nebo zkoušelo gagy za každou cenu. (24.10.2016)

Našinec zhýčkaný současnými trikovými možnostmi šokovaný nebude. Já tedy oceňuji alegorický lidský příběh, jelikož tohle je vpodstatě bajka, o přátelství, lásce a pomoci. Ono to zní klišovitě, ale když přibývá lidí, co zesměšňují lásku a pravdu, a tedy preferují lež a nenávist, pak je každý podobný film důležitý. A což teprve akční a napínavé scény! Závěrečný útok na Šér Chána je drsný a naturalistický, byť kamera ty roztrhané vlky neukáže. Ale souznící divák musí cítit každý dráp, každý tesák zaražený hluboko do masa. Nebudu srovnávat s animovanou klasikou, oba filmy jsou zkrátka skvělé. (21.10.2016)

Již tradiční zaoceánské vytírání si prdele nesmrtelnou klasikou Rudy Kiplinga, na které vyrostlo několik ještě nepostižených generací, než ta grafomanská pizda Rohlíková zkurvila svým ubohým a špatně napsaným plagiátorským brakem vkus té poslední, neutěšeně pokračuje. Nejprve kýčařské prase Dyzny udělalo ve svém patoanimáku ze všech sebepropracovanějších a sebetemnějších postav bandu kabaretně kolotočářských kokotů alá Bambi, zapatlaných máršmělousama, poté v Nové knize prezentoval Štefan Somrs Mauglího jako zoofilního buzeranta, no a do třetice všeho zlého to jindy sympatický a zručný tlusťoch Favró opět v hnědém dresu potraceného a zdegenerovaného Bratra v triku pojal tak, že při sraní na Rudův hrob náhodně vytrhal z jeho knihy pár kapitol a zvířat, rozmixoval s hrstí nevkusu, pytlem debilních nápadů jakéhosi nezdravě ambiciózního matlala a projímavou bárbekjú omáčkou Ankl Sem. Načež nám naservíroval Džanglbůk Revolušn. No, hlavně že Heryho Potrata uplácali skoro slovo od slova, aby těm slaboduchým dětem a pologramotným dospělým vizualizovali úplně všechny ty mocinky oblíbené a bezostyšně vykradené stylistické zvratky. Nicméně, kdyby si to nebralo Kiplinga až tolik do huby, je to naprosto … - a teď mě nenapadá žádný dostatečně výstižný superlativ, tak zkusíme ono vkusné maďarské - „popiči“ udělané! Opravdu jsem se celou stopáž ukrutně kochal, jak ta dnešní animace už zcela dokáže smazat rozdíl mezi načmáranými zvířaty a jediným autentickým cigánským Romulem, až jsem úplně zapomněl, jaké jsou to zase scénáristické psí granule, a i na to, že natočit Knihu džunglí bez Rikitikitaviho může jen totální zmrd, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ignorant. (01.06.2016)

Přiznávám, že na první pohled jsem měl chuť film vypnout. Nějak se mi těžce dostávalo pod kůži, že zvířata v reálném nekresleném světě mluví a ještě k tomu anglicky. Po asi deseti minutách a sérií pěkných záběrů jsem si ale řekl, že vydržím a uvidím, co se z toho vyloupne. Vždyť samotná knížka od Rudyarda Kiplinga měla hodně chytrý příběh. No a on se z toho nakonec vyloupnul jeden z digitálně nejkrásnějších filmů, co jsem snad kdy vůbec viděl. Tak krásné záběry na džungli asi nikdy neuvidíte. To možná tím digitálem. Ale kouká se na to tak krásně, že Vám po shlédnutí bude okamžitě jasné, že lepší zpracování Kiplingovy knihy už v životě neuvidíte. (01.11.2016)