Logan: Wolverine

Hutné, lidské drama v libové komiksové omáčce. Logan není pro děti, děti tu některým dospělým usekávají hlavy. Ponurý svět blízké budoucnosti, kde většina mutantů vymřela a ve které jsou kamijoňáci bez práce, je zaprášený a věrně kopíruje směr světa našeho. Dafne Keen úžasná. Patrick Stewart se vrací k (profuckovaným) McAvoyovským kořenům. Jackman v životní formě. Důstojné rozloučení. Tak takové to je... (02.03.2017)

Excelentná záležitosť. Čítal som názory typu "super, ale sú tam aj slabé scény". Ja som teda žiadne slabé pasáže nezaregistroval, pre mňa je to film bez jediného falošného tónu. Nie je to taký ten "plný filmový zážitok", ktorý pobaví, ohúri, dojme a vypľuje vás z kina vyjúcich nadšením, skôr film, ktorý si prežijete s hrdinami, na konci ste možno aj trochu unavení, ale postupne vo vás tá cesta (do ktorej prirodzene zahrniete aj Wolverinove osudy z predošlých filmov) dozrieva a má veľmi dlhý dozvuk. Akčné scény sú intenzívne (úplne všetky), ale veľmi sa ma dotýkala aj tá starecká melanchólia, príbeh o ľuďoch, čo nie sú príbuzní, ale dokážu byť rodina aj celé to rámovanie komiksovou líniou, postapo ozvenami a samozrejme Jazdcom z neznáma (to je predloha filmu Shane, toho westernu, ktorý pozerajú v telke a neskôr citujú). Jackman si nemohol vysnívať dôstojnejšiu rozlúčku so svojou životnou úlohou. (04.03.2017)

Úplně na zadek jako někteří zdaleka nepadám, ale přiznávám, že je to solidní skok kupředu. Ač se vlastně loučíme. Ikonická role drsného Australana, který se jindy rozezpíval až k oscarové nominaci, je nyní ve fázi, že nenávidí vše kolem, je unavená, rezignovaná, ve tváři zarostlá, na duši silně pošramocená. Tempo není závratné, vizuál není vyleštěný jako u jiných comicsových zářezů, ale zemitější pojetí sázející na kontaktní akci je fajn. Zvlášť když začnou lítat hlavy, stříká krev a ta malá znepokojivá ďáblice Dafne Keen nasadí ten svůj drsný výraz. Mezi postavami to tepe, hašteření mezi dvěma legendami série funguje, atmosféra je hutná, některé nápady sympatické. Určitě spokojenost. Jen emočně jsme se všude tak úplně nepotkali. Čtyři drápy. (21.04.2017)

Na pochopení postavy Wolverina jsme tu měli bezpočet filmů. Obecně můžeme říci, že jsme všichni pochopili, jak to s Wolverinem Hugh Jackman myslel. Pořád to na sklonku devadesátých let byl jeden z prvních super hrdinů, který se objevil v Hollywoodu a za to si zaslouží obrovský respekt. Nicméně po těch všech letech s Wolverinem moc dobře chápu, proč tvůrci chtěli Wolverinovy patálie ukončit. Jednou a provždy. Doteď jsem totiž pořádně nepochopil, jak ty jeho film šly po sobě. Pravda, nikdy jsem po tom nijak závratně nepátral, ale taky mi to ve filmech nikdo moc neusnadňoval. Naštěstí je v tomto filmu námět zřejmej a není kdoví jak složitej. Naopak. Hugh Jackman se tu samozřejmě loučí se vší parádou a tak tu počítejte s naprosto parádní akcí, které dominuje postava, která mě tímto filmem dokázala přesvědčit o tom, proč bych jí neměl nikdy zapomenout. Takže díky, sbohem a šáteček. (18.12.2017)

Obavy, že očekávaná smršť erkových ratingů, kterou si Deadpool nejspíš připíše na svědomí, bude pro svou samoúčelnou rádoby drsnost dobrá tak maximálně k tomu, aby si Ztracení chlapci mohli samým nadšením z přítomnosti krve a koz utrhnout cool, se díkybohu prozatím nevyplnily. Naopak, ustavičný příval fakování, senilních vulgarit pro jednou zajímavého Profesora X, nepřikrášlovaného, ale taky nijak zdůrazňovaného násilí, deprese a okázalého nezájmu o bližního svého napravuje zásadní nedostatek, který mě na raných filmových X-Menech točil asi nejvíc: ačkoli komiksový důraz na týmovou rovnocennost z prvních adaptací vymizel a Wolverine stál od samého počátku ve středu dění jako určující prvek, dosavadní série se prostě odmítala vzdát rodinného ducha a předkládat cokoli kromě bezpečné, neurážející zábavy úplně pro každého, která se s de facto protagonistou prostě řeže. Dostat na plátno opravdového Wolverina, jehož určujícím rysem je vnitřní konflikt duševně mrtvého zvířete se samotářem, který chce udělat správnou věc, tedy umožnilo až to zrádně lákavé erko a já jsem za ně vděčná, protože jestli kdy platil ten omílaný banální postřeh o komiksárnách coby náhražce mýtů a jejich nedokonalých, přesto inspirativních hrdinech, tak je to i díky ratingu právě tady. (20.03.2017)