Logan: Wolverine

Ani to nečtěte, tentokráte jinej druh komentáře, než jste u mě zvyklí. Čtete dál? Do prdele s váma já vás varovala, takže - Kdyby mi někdy někdo řekl, že nejlepší drama co kdy uvidím, a které mě rozbrečí jak malou holku, bude film ze série X-Menů asi bych se ho zeptala jestli mu náhodou nemrdá v palici nebo po něm chtěla tu drogu co bere. No a pak přišel Logan s tím, že bude jinej než díly předtím. Drsnější, krvavější a bla bla bla. Tak jsem si řekla, že bude celkem prdel vidět Wolverina jak konečně protivníky kuchá brutálnějc a těšila se do kina na další komiksovku. Že film bude opravdu drsnější než díly předním nám ukázala hned první scéna a já, pozitivně naladěna, jsem se těšila jak tam Wolvík bude kosit jednoho sráče za druhým. A pak to začalo. Nemyslím to kosení. Začalo nefalšovaný drama, říznutý akčníma scénama no a jelikož to jsou X-Meni tak samo žánrem Sci a Fi k tomu. Příběh, co se odehrával na plátně mi ukázal Wolvíka ne jako drsnýho X-Mena, co je UltraMegaHustoKrutoPřísnej za každý situace. Ani hovno. Vostrej byl a drsnej taky to jo, ale hlavně jsem viděla Logana - Chlapa co je po všech těch staletích co žil a po tom všem co prožil už jen životem unavenej, nasranej, polozlomenej týpek trpící bolestí, jelikož jeho schopnost hojení je dost v prdeli a adamantium ho zevnitř pomalu zabíjí. Ještě horší je ale bolest psychická. Skoro všichni na kterých mu záleželo nenávratně v tahu, rozprášení, mrtví, zapomenutí. Celkově mutanti, kdysi slavní a hrdí, jsou na pokraji vymření a zapomenutí. Profesor X sice ještě živ, ale na sklonku života navíc trpící nemocí, která má devastující účinky na všechny kolem a ani to neví díky výpadkům paměti. Pro Logana nemá dobrýho slova, jelikož v něm vidí odpad a skrze svou nemoc nechápe, že ho Logan chrání před sebou samým. A do toho všeho se objeví Laura, kterou honí malá armáda žoldáků v čele se zmrdem, co X-Meny vyhladil. Všichni čekaj od Logana zázraky, ale on je jako starej lev, co býval králem a teď už po všech těch bojích jen čeká až ho sejme jeden z mnoha silnějších alfasamců. Silnejch scén je ve filmu hromada, závěr samotnej na mě pak zapůsobil už jako ta poslední kapka do poháru emocí a já to prostě nedala a začala zcela nehrdinsky brečet. Jelikož jsem si díky tomu zasranýmu filmu uvědomila to, co v sobě už pár let potlačuju a odmítám si připustit. Ať už se někdo nám extrémně drahej a blízkej jeví jakkoli nezničitelnej pravdou zůstává, že nakonec to může dopadnout jen jedním způsobem...Zkurvenej film kterej díky tomu, že zavinil mé prozření budu už navždy nesnášet a zároveň milovat. Tak vidíte, museli jste to kurva číst? Asi jo, stejně jako já kráva chytla potřebu to napsat... (07.03.2017)

Olala, don't funk with my Wolverine. Mám nějaké výtky, jež se obecně dají zařadit do dvou kategorií: Za prvé, co je to s tím divným načasováním jednotlivých scén a jejich návazností? Jako by si už někdo chystal vrátka na prodlouženou verzi (což začíná být vážná choroba současných filmů) a/nebo si nebyl jist, co všechno do filmu ještě patří a co už se rozvíjet nebude. A ta druhá je to nešťastné kombinování čerstvého pohledu na superhrdinskou/mutantí mytologii a úmyslného rozrušování klasického dějového oblouku s největšími kýči scenáristického řemesla známými lidskému pokolení. Ale na konci jsem brečela a hudba Marca Beltramiho byla skvělá, takže radši nebudu přemýšlet, co si myslím o všech těch mrtvolách tam kolem, a budu celkem spokojená. X marks the spot. (13.07.2017)

Všechno má svojí cenu – Singer to zprvu věděl. A Mangold jí teď za všechny ty přešlapy, papundekly, digitální vatu a nedodělky platí s úroky. Brutální, explicitní, sociálně dystopické, přitom velmi nostalgické a citlivé k postavám, které film svléká z trikotů a špikuje je smrtelnými chorobami, kašlem a pochybami. Ne, Mangold není elitní režisér, občas je temný tón na hraně přehánění, občas je tomu strašně vidět do žaludku, ale při posledním záběru mě to stejně dráplo tak hluboko jako žádný jiný X-Men film. Je to svým způsobem eR(voluce). Logan ji využívá nejen k vulgarismům a nevšední anatomické názornosti, ale i k tomu, že otevírá hodně neradostnou vizi budoucnosti, ve které je hrdinství už jenom mátožnou vzpomínkou z ošoupaných komiksových sešitů. Amerika v roce 2029 budovaná z náznaků, ale velmi aktuálních. Potomci lidí v superhrdinské verzi. Logan bolí. A to je dobře. Film pro pesimisty, kteří nedokážou přestat věřit. (01.03.2017)

Logan: Wolverin je taková pěkná tečka za tím naším příběhem. Celé osazenstvo kina to pochopilo jednotně a pochopila to i biletářka, když mi svítila baterkou do ksichtu a ptala se, kam jdu s tím kuřetem. A s tím salátem... Povídám jí, to není salát, ty vole, to je mangold! A ona prej, di do prdele s mangoldem, tady se smí žrát jen kukuřice. Ty kokot, povídám jí, Mangold je režisér toho filmu, né asi! Mangold je fakt borec, ale to už jsem jí neříkal, to říkám vám. Já ho fakt žeru. Vykřesal z komiksu film, který by mohl bavit i dospělý, aniž by vykřikovali "to je nereálný, pyčo!" vždycky, když Wolverínovi vyjedou z rukou nože Smart Clever z Horstova teleshopinku.Ne, vážně, je to peckovní podívaná, která nudí jen chvílemi. (04.03.2017)

Na žádný díl univerza mutantů, včetně Wolverinových sólovek nebo neoblíbené Apokalypsy, nedám dopustit, a když už mám k danému filmu výhrady (Poslední vzdor), stejně si ho dokážu užít i opakovaně. Přesto si teď, půl dne po projekci, nedokážu představit, že se dále budou vyprávět příběhy z tohoto světa. Logan totiž ve sto a jednom způsobu funguje jako poslední kapitola a to ta nejlidštější a nejuvěřitelnější. Je to kapitola krvavá, nekompromisní, depresivní, ale právě proto v ní jasné poselství celé x-menovské ságy vyznívá mnohem hlasitěji, než bych se odvážil čekat. Při vzpomínce na takřka libovolnou scénu se mi svírá srdce a nostalgicky se utápím v časech, kdy jsem před sedmnácti lety vyrazil jako komiksu neznalý teenager do místního kina na cosi jménem X-MEN a v prázdném sále poprvé poznával, zač je toho adamantium. Mohl za to Hugh Jackman a ještě mnohem víc za to může může i dnes. Jenže tehdy poprvé a dnes naposledy. (04.03.2017)