Sicario: Nájemný vrah

„Kate, k této práci se musíte přihlásit dobrovolně. Tak si to dobře rozmyslete. Chcete toho být součástí?“ Ze Sicaria mám téměř stejné dojmy jako z předchozího režisérova Zmizení. Znovu jde o zatraceně kvalitní, poctivé krimi se snad ještě pečlivěji vystavěným příběhem a na druhou stranu o dost pomalejším (avšak nenudícím) tempem vyprávění, pozvolným budováním napětí, atmosférou plnou tápání a nejistoty, precizní technickou/vizuální stránkou (záběry z helikoptéry a hudba!) a výbornými hereckými výkony (Emily Blunt a hlavně Benicio Del Toro!). Ale stejně jako u Zmizení mám problém s koncem. Tentokrát ovšem nebyl důvodem záporák, nýbrž moje očekávání bombastického finále, které mi vyrazí dech, překvapí mě pointou…v Sicariovi však přišlo jen zneklidnění a já vzhledem k viděnému čekal opravdu o dost víc. Takže se cítím při hodnocení skoro až provinile, ale za mě to budou (znovu) „pouze“ silné 4*. „Hele, nic nebude tvým americkým uším dávat smysl. A budeš zpochybňovat všechno, co děláme. Ale nakonec to pochopíš.“ (13.07.2016)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)

Myslel jsem si, že svůj první letošní filmový orgasmus budu mít až s agentem jejího veličenstva, ale jak se to tak u chlapů občas stane dostavilo se předčasný vyvrcholení, protože Denis Villeneuve tady předvádí tak vyzrálou filmařinu, že i víno od Rothschilda je proti tomu amatérská záležitost. Ještě teď mně duní v hlavě "znepokojivá " hudba věštící pořádné dusno. Film trvá dvě hodiny, ale nenajdeš tam jedinou uměle vyhrocenou scénu či dialog, všechno jede těžce na real. Největší pamlsek je však práce s obrazem, letecké panoramatické záběry na mexické sloty jsou geniální, stejně tak jako přepináčka na noční vidění, ježkovi oči, já to budu muset dát asi znova, dokud je to v kinech, protože velké plátno nájemnýmu vrahovi neskutečně sluší. Od režiséra po posledního herce si tenhle film může každej ve svý filmografii zašktrnout jako svůj majstrštyk číslo 1. Emily, Benicio, Josh asi upsali svou duši ďáblu, protože jinak se jejich dokonalý herecký výkon neumím vysvětlit a Denise rovnou vystavit ve výkladní skříni a pod něj napsat "Genius režie". Kandidát na filmu roku je zkrátka na světě. (02.11.2015)

To si asi aj Fincher zúrivo robil poznámky, nie? Kristepane, to je brilantná záležitosť vo všetkých ohľadoch - od scenára cez dokonalých hercov až po geniálnu réžiu podporenú majstrom Deakinsom. K tomu pulzujúca hudba. Je to ostré, je to napínavé, má to nečakaný vývoj, čo sa týka vnímania, kto je vlastne hlavná postava a v podstate každá situácia sa rieši nehollywoodskym spôsobom (neskutočná "prestrelka" v kolóne). (24.10.2015)

Když si esoterický uspávač hadů zobne artová antikokotika, najme kameramana, který za přístrojem výjimečně neusíná a nenechává jej pak sáhodlouze čumět do jednoho bodu, ukecá uhrančivě charismatického Benedikta Býkovského, že to tentokrát opravdu nebude až tak unylá pičovina, a na dort posadí Emilku, z níž mi tvrdne i molitanové čalounění v sedačce, dokáže i on natočit opravdu sugestivní, surově syrové honění mexických dýlerů rostlinných potravinových doplňků. Nezbývá než doufat, že se Denis vzdá zneužívání průmyslových rozpouštědel i do budoucna a bestiální zvěrstva pro pozérské ufony jako Zmizení a Nepřítel už se nebudou nikdy opakovat. Američtí soudruzi evidentně cílí po Alkájdě své píár na nové „světové zlo“ a ta narkovlna posledního roku mi přijde tak trochu jako Tvajlajtovská příjice, ale třeba jim tam brzy taky konečně přistane pár syrských mazlíčků s kalašnikovy, než nám ty furtdokolové kartely stihnout začít pít krev jako Patyzón romanticky založené náctileté kravce. (25.12.2015)