Král Artuš: Legenda o meči

Ultrafrajerská gangstersko-partizánska multikulti dark heroic sword & sorcery, v ktorej sa Guy Ritchie nadobro odtrhol z reťaze a je to celé ohromná zábava - od scén, v ktorých sympaťáci len tak hláškujú pri ohni až po megaslony, megahady, kung-fu a súboje so svalnatými megazabijakmi v obrovských čarodejníckych vežiach, pričom to všetko vyzerá ako zhmotnené obrazy Franka Frazzetu a Kena Kellyho. Všetko fantasticky natočené a zostrihané a geniálne ozvučené (keď po uštipnutí hadom začne hrať ústredná pieseň, je to najviac cool filmový moment za mnoho mesiacov, ak nie rokov). Charlie Hunnam obrovský sympaťák (pekne sa chlapec rozohral, už v Stratené mesto Z bol výborný) a k zloduchovi v podaní Juda Lawa ani netreba nič dodávať, lahoda. Negatívne recenzie tomu vyčítajú prznenie legendy a roztrieštený príbeh, mňa najviac bavili práve tie drzé variácie na klasiku (Merlinica) a rôzne rozprávačské finty (nespoľahlivý rozprávač, zámerne prehádzaná chronológia záberov, fóry typu "a keby sme zvolali anglických barónov, prebiehalo by to asi takto...", pričom je to tam fakt natočené, hoci je to udalosť, ktorá sa vlastne nestala). Šialený náhul, ktorý vstrebe málokto. Veľmi by som chcel pokračovanie, aj keď k tomu asi nedôjde... (12.05.2017)

Trailery na nového Krále Artuše byly spíše průměrné a málokdo se na něj vyloženě těšil, o to více jsem byl překvapen spokojenými recenzemi a pozitvním přijetím. Guy Ritchie má hodně osobitou režii a velmi vyčnívá nad ostatnímí, především střih je podán velmi efektivně a originálně. Charlie Hunnam je sympaťák a do role sedl jak prdel na hrnec, Jude Law jako záporák taktéž neobvyklá a zajímavě podaná role. Akce zde až tak moc není, ale když na ní příjde je vcelku schopná, především finále je slušně našlápnuté ( Obří had vede),potěší i soundtrack a špinavý vizuál skvěle dokresluje atmosféru. Žádná velká pecka, ale zábavná jednohubka a z Fantasy žánru rozhodně to lepší, co se za poslední dobu zrodilo. 75% (17.06.2017)

Blábol nad blábol. Souhlas s 666teenem. Další film kterému ubližuje, že se hlásí ku své předloze. Co to pak dělá té předloze, to se raději ani neptat. Protože kdyby název stál třeba v podobě: Jarda Poklop, legenda o tom, jak kdekoho, někoho, toho i onoho, vykuchal, tak by šlo o trikově perfektní a dějově snesitelnou fantasmagorii. Která by si samozřejmě od kulyčka vysloužila razítko z hezčí brambory, než takto. (07.09.2017)

Krátká verze komentáře pro generaci mileniálů s poruchou pozornosti: KRÁL ARTUŠ: LEGENDA O MEČI je - méně odborně napsáno než následující řádky - nedostatkům navzdory totální námrd a nejlepší dark fantasy od BARBARA CONANA. Dlouhá verze komentáře: Tento v zahraničí komerční i kritický fail je především dokladem toho, že Guy Ritchie je rozjížděč franšíz, které nikdy nedorazí do cíle (SHERLOCK skončil po dvou dílech, KRYCÍ JMÉNO U.N.C.L.E. vzhledem k propadu v kinech zatím u prvního). A stvrzením, že tento tarantinovský epigon (spolu)píše a režíruje esteticky úchvatná díla, která mají společné zpřítomňování samotného procesu poskytování otázek a odpovědí na úrovni vyprávění a stylu. Poetiku má jednotnou, ozvláštňující je akorát zasazení do na oko jiných žánrových (dark fantasy) a historických (artušovské legendy) tradic. LEGENDA O MEČI přitom efektivně kombinuje poetiku (zpřítomňování narace) se zvolenou tradicí (hra s legendami usazenými kolem kulatého stolu), protože legendy byly vytvářeny, šířeny a proměňovány hlavně ústně._____ Ve filmu tak může být řada montážních sekvencí vycházejících z rozpravy postav, která má podobu jednou flashforwardů (záblesků budoucího dění), jindy flashbacků (vzpomínek na budoucnost), onde zase flashsidewayů (mentálních projekcí možných věcí příští), támhle zase nespolehlivých pasáží, případně kombinace několika časových rovin a vizí či představ, protože proč ne. I ve zvukové stopě je slyšet cockney nářečí a v hudební staroanglické balady či zesilující dechy, které nejsou součástí světa příběhu atd. Jasně, má to své nedostatky. (Vyprávění založené na zpětném vyplňování mezer z výpustkového úvodu je místy ubíjející. Stavění toho povědomého z cameloťáckých legend do nového kontextu je zase odvislé od znalosti předchozích zpracování od Bressona přes Boormana či Pythony až po uctivější hollywoodské verze. Není to pro mimetické mimoně a mimoňky, protože tohle na rozdíl od podobně neuctivého Scottova ROBINA HOODA nelze interpretovat jako reflexi soudobé situace v Anglii.) Neva, místy jsem fapoval nemálo, i když nejsem cílovka (= chlapci, jimž ještě nesestoupila varlata). (17.05.2017)

RocknRolla Artuš vs. U.N.C.L.E. Vortigern. Jeden by si myslel, že pojmout nejslavnější anglickou legendu jako naspeedovanou gangsterku z londýnského podsvětí nemůže fungovat a taky že jo. Výsledkem je sebestředný, jako by z herní konzole vypadnuvší cool bordel o králi z bordelu, co musí pochopit, že nejlepší je to obouruč, opěvovaný soundtrack je z velké části mimo, montáže scén co je a co bylo, bude nebo možná bude, zavání samoúčelnou manýrou. Nejsmutnější je, že Ritchie, kdysi originální fenomén okrádaný ze všech stran, se nakonec sám stal zlodějem (namátkou seznam vykradených: Jackson, Snyder, Kurzel, Dante´s Inferno, strejda gauner Law dokonce mluví do ouška jak pan Světlý). Strašně bych si přál, aby Guy zase nahodil řemen, ale tudy cesta nevede.. (04.07.2017)