Jan Žižka

Dopadlo to asi tak nějak stejně jak s Marhoulovym Nabarveným ptáčetem. Velká snaha, která však ve finále zůstala tak nějak mezi. Což mě vlastně ani ve finále nemrzi, protože jsem od Jákla vzhledem k jeho předchozí "tvorbě" čekal mnohem míň. Jan Žižka má několik opravdu vydařených momentů, jen je z něj cítit až příliš moc ctižádosti, která jde někdy až často na úkor kvality filmu. (10.09.2022)

Čert vem klišé podání středověku a historické nepřesnosti, kterými se hemží i to Statečné srdce, Robin Hood, Království nebeské a podobně. Mám jiný problém - o čem Jan Žižka vlastně je? Jaká je jeho myšlenka? Ztratil jsem se v intrikování "kdo, s kým a proč", znudila mě druhá třetina filmu, která se nesmírně táhla a příliš se toho v ní nedělo, a Žižkův zrod mě příliš nezaujal, protože se vlastně skoro žádný nekonal. Žižka byl od začátku do konce skoro pořád tím samým Žižkou, žádné velké překvapení si rutinní scénář nepřichystal. Nicméně co se nepodařilo Petru Jáklovi (spolu)scenáristovi, to vcelku zručně, leč také nijak objevně zamaskoval Petr Jákl režisér (bitvy, respektive potyčky, jsou tedy zoufale nepřehledné a někdy působí úsměvně, ale třeba scéna se lvem je vyloženě skvělá) a především Petr Jákl producent, který dokázal sehnat opravdu, opravdu, opravdu dobré herce v čele s fajn bijcem Benem Fosterem a včetně Michaela Cainea, o němž jsem si nikdy nemyslel, že ho uvidím v české snímku, natož o Janu Žižkovi. Filmu musím přes všechny výtky přát úspěch, protože v tuzemské tvorbě působí v dobrém slova smyslu jako zjevení (nechci psát jako jednooký mezi slepými) a rád bych, aby se ukázalo, že Češi umí chodit i na něco jiného než na romantické komedie a komunistická dramata. Nicméně pokud u nás někdo v posledních letech dokázal natočit velký film světové kvality, byl to Václav Marhoul (a ten vlastně natočil hned dva). (09.09.2022)

„Krejž holého, bratře, Jákl ti to natře!“ K tomu mu dopomáhej Bůh, papežské schizma a Liška ryšavá, brousící si zuby na český trůn. Středověká melodramatická romance, s anglickou „kráskou“ v šatech francouzské princezny, kvůli které prý začaly husitské války (:-), aneb cherchez la femme. Za hořícím Trocnovem zapadá podzimní slunce, z oběšenců na stromech opadává listí a na pouť do Říma už je pozdě. Mocný Rožmberk své truhly neotevřel, neb Kateřina otevřela srdce komu neměla. Láska, intriky a krev, řinčení mečů, řev a mlátička Žižka, ohánějící se starým dobrým palcátem a funící: „Terazky by sa mi hodil ľahký guľomet!“ OKÉNKO ŽEBŘIŇÁKU: [][] Co všechno vynalezli bratři Žižka a Jákl? ¥¥¥ Oční kapky Larvorej®. ¥¥¥ Exportní vozovou hradbu a plány na její vývoz do Číny. Prosíme nekopírovat! ¥¥¥ Šachovou rošádu bez věže, jen s králem a historií. Laik se diví, historik pláče. ¥¥¥ Boj ocasem. Viz dvouocasý český lev, z klece na poturčence vypuštěný. ¥¥¥ Cyklický únos. Unesete, ztratíte, opět unesete, zase vám ji šlohnou, unesete potřetí a zas je holka v čudu... Sisyfos hadr. [][] Výsledek bitvy? Dějiny poraženy. Tento způsob vozové hradby zdá se mi poněkud pokleslý, kola žebřiňáků bych přifouknul. Ani ne tak finančně, jako invencí. (06.11.2023)

Koukám, že jsem jeden z mála, kdo filmu dal pět hvězd. Ale přitom mám pro to hned několik důvodů. Ano, mohl bych bědovat nad tím, že příběh byl ze začátku mírně zmatený a musel jsem hodně dávat pozor, abych pochopil, kdo má v tom středověkém světě jaké zájmy a proč ten dělá tohle a tamten zase ono. A ano, také bych se mohl vztekat nad kamerou během akční scén, která byla více než zmatená a chvíli jsem ani já sám nevěděl, co se kde děje a jestli vítězí dobro nad zlem nebo obráceně. Stejně tak bych si mohl hledat tisíc a jeden důvod, proč je ve filmu historicky něco na hraně nebo minimálně s pochybností. Já bych si třeba pochybovat rozhodně nedovolil, vzhledem k tomu, že na filmu pracoval uznávaný historik a z té doby toho navíc není ani moc známo. Já jsem ale všechny tyto důvody pustil z hlavy. Proč? Protože Petr Jákl natočil příběh jednoho z nejdůležitějších Čechů, přidal naprosto boží drsnou středověkou atmosféru a celé to nechal zaobalit do nádherného hudebního podkresu, kterému vládne klasická "Ktož jsú boží bojovníci" na několik variací. Natočil ho Hollywoodskou formou, s dobrými světovými herci, kde všichni jsou naprosto skvělí. Plus Ben Foster mě coby Jan Žižka vysloveně nadchl a Sophie Lowe jako Kateřina stejně tak. Natočil to v českém prostředí, v české přírodě a s českými hrady, které krásně nasnímal, čímž představil naší zemi celému světu. No a také světu představil to, o čem jsem mnoho let snil. Tedy to, že i my máme výraznou středověkou historii, kterou stojí za to znát, nebo o ní minimálně vědět. Ve světě, který pomalu ani neví, kde Česká republika je, je tohle příjemná vzpruha a entuziasmus Petra Jákla prodat film i do Ameriky z tohoto filmu činí unikát, který se horko těžko může zopakovat. A pokud ano, tak to bude druhý zázrak, protože první se vznikem tohoto filmu již stal. Pro to všechno dávám filmu pět hvězd. Odvyprávěl jeden z mnoha velkých příběhů naší historie a udělal obří službu naší zemi. Jakému jinému filmu bych měl dát pět hvězd víc, než Janu Žižkovi Petra Jákla? Teď už jen doufat, že lidi si film užijí a nebudou nad ním moc polemizovat. A když už, tak v tom smyslu, že je to alespoň donutí zjistit si o té době trošku víc a ne být hned etablovaný historik, jako se tady mnozí projevují. Egoisticky si hledat důvody, proč film zkritizovat, je totiž vlastnost, která nám rozhodně není cizí. Přitom si to tento film rozhodně nezaslouží. (11.09.2022)

Veskrze nesnesitelně nudná a úmorně dlouhá kýčovitá sračka, ve které jsem od první minuty absolutně nechápal, o co tam jde, podobně jako jsem byl absolutně ztracený i v jednotlivých postavách (měl jsem problém vůbec poznat, kdo je samotný Žižka). Umíral jsem u toho nudou a měl celou dobu pocit, že sleduji dokonale genericky zaměnitelnou dobovou slátaninu, jakých se točí tuny, neboť současné publikum té středověké šmíry (respektive konvence, jak je obraz středověku ve filmech prezentován, která se hroutí při prvním záběru na současný les) stále nemá dost, zdá se. V anglické verzi, v níž jsem to zhlédl, to navíc dostává i nádech bezděčné směšnosti, když člověk slyší okoukané české herce odříkávat repliky v angličtině. Přiznávám, že středověk jsem vždycky nesnášel a Žižka mě nikdy nezajímal, takže jsem se tomu asi měl vyhnout, ale člověk si stejně nedá říct, a pak to takhle dopadne, takže dobře mi tak. (06.11.2022)