Šťastni spolu

„Dáme se zase dohromady?“ Nevím, myslím, že jednou to vidět stačilo, několik osamocených momentů bych si však rád zopakoval. Příběh je zvláštní. Po pravdě, ani jsem mu nevěnoval moc pozornosti (tuším, že šlo o komplikovaný vztah dvou hongkongských homosexuálů, dobrovolně uvízlých v Argentině), mnohem intenzivněji jsme vnímal vizuální stránku. Wong Kar-waiova (raději to píšu celé, neboť dost dobře nevím, co je jméno a co příjmení) svébytná režie se vyznačuje hojným využíváním zpomalených záběrů, častým střídáním různých kamerových filtrů a především schopností vytvořit zvláštní atmosféru na hranici snu a reality. Magické, těžko uchopitelné, divácky zdánlivě nepřístupné. Ale pokud dokážete najít ta správná vrátka, svět za nimi vás pohltí. Sám jsem onu bariéru mezi filmem a divákem zdolal až někdy během posledních deseti dvaceti minut, během toho sadisticky dlouhého krouživého (a zpomaleného) záběru okolo jistého argentinského vodopádu. Kontrastem k jeho pomalosti, k téměř nehybnému a přitom neustále dynamickému stavu věci, je o pár minut později úmyslně zrychlená sekvence z Hong Kongu, životem pulzujícího města, z něhož se veškerý život vytratil. Wong Kar-wai ani přesně nevěděl, jak celý příběh pojme do jakého žánru jej bude situovat (viz. dokument Bueno Aires Zero Degree), což nahrává právě neživým věcem okolo hlavních hrdinů. Možná právě o tom, o tom neměnném, co nás obklopuje, měl celý film být. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Vitex, Pštros (21.07.2007)

Některé filmy člověk musí vidět ve správnou dobu. Tak mi snímek, který jsem kdysi ve špatném rozpoložení vypnula, nemizí z hlavy. Nevěřím tomu, že by tento příběh, který vlastně neměl ve scénáři jasně ukotvenou strukturu, a který Wong Kar-wai upravoval za pochodu, někdo natočil a zahrál lépe. Dnes, když vím, že ten suicidní opar, který vyzařuje Leslie Cheung, byl skutečný, když vím, že byl bisexuál... a navrch po zhlédnutí dokumentu "Buenos Aires Zero Degree" o podmínkách nátáčení filmu v Argentině, je dopad "Šťastných spolu" na mě maximální. (10.06.2010)

(KDV) David Bordwell ve své analýze CHUNKING EXPRESSU v knize Planet Hongkong vyjádřil myšlenku, že Wong Kar-wai je tvůrce, který točí zdánlivě bezobsažné pop-filmy, které ale užívají experimentální postupy, čímž ozvláštňují základní zápletku „muž potká dívku, zamiluje se, ztratí ji, získá ji“. Ve snímku, který předchází divácky přijatelnějšímu asketickému retru STVOŘENI PRO LÁSKU, je však rozbit již základní model romance, protože na místo vzniku vztahu sledujeme jeho rozpad a na místo přenášení pocitů zamilovanosti a toužení je ryze stylistickými prostředky vyjádřena partnerská závislost, žárlivost, osamělost a smutek. Na místo „muž (…) získá dívku“ se tak vypráví o „muž (…) ztratí dívku“, přičemž již není pro vyprávění určující, že by se druhý jmenovaný model měl upřesnit na „muž (…) ztratí muže“. Vyjadřovací prostředky (začlenění populárních písní vystihujících postavy, zabírání postav přes odrazovou plochu, užití barevných filtrů „zvněšňujících“ nálady postav, freeze-framey ad.) u Wonga zůstávají stejné… (23.05.2011)

(1001) Na film s tak navýsost strhujícím, poetickým, jednoduchým a kdo ví jakým ještě názvem jsem se nesmírně těšila, nicméně teď musím jenom konstatovat, že mnou prošuměl bez nějakého hlubšího "zadření se" nějaké myšlenky za jakýkoliv záhyb mého těla. Zůstal tam akorát vymazlený vizuál, smutný pohled Tonyho Leunga a afektovanost Leslieho Cheunga. A nesmírný pocit prázdna, ale pravděpodobně ne takového, jaké si režisér představoval. (09.03.2010)

Existenciální drama o závislosti na lásce. 1) 39letý režisér, scénárista a výkonný producent Kar-Wai Wong si vybral jednačtyřicetiletého (!) Leslie Cheunga (odpovědnější ve vztahu Ho Po-Wing), 35letého Tony Leung Chiu Waie (lehkovážný Lai Yui-Fai) a v menší roli jednadvacetiletého Chen Changa (kuchař Chang). 2) Film, který není určen masovému divákovi, se mi zpočátku vůbec nelíbil. Nepříjemné vulgárně působící zvuky řvané čínštiny dvou rozhádaných chlapů, k tomu nejasně působící změny barev a všeobecně pro mě obtížná orientace v ději i v obsazení mě ponoukaly k tomu televizi vypnout a tohoto zlého snu diváka českých seriálů se zbavit. Naštěstí jsem to neudělal a byl jsem odměněn zajímavým zážitkem, jak nešťastná neperspektivní láska s člověkem mává. 3) Spoiler. Snímek mě dokonce vtáhl do děje. Toho rozmazleného spratka Yui-Faie bych nejraději spráskal. Jak jsem cítil s Po-Wingem, který mu neustále ustupoval prostě jen proto, že svou lásku k němu nedokázal ovládnout. A i já jsem pak očekával, zdali se z přátelského vztahu ke spolupracovníkovi v kuchyni Changovi vyvine něco víc a zdali se jejich vzájemný vztah nějak sexuálně definuje. V zobrazovaných vztazích jsem poznal hodně ze své vlastní minulosti. 4) I když jsem nakonec k filmu svou cestu našel, mou srdeční záležitostí se přece jen nestal. Čínská práce s pojmy a obrazy je přece jen mému indoevropskému vnímání dost vzdálená. (14.06.2011)