Šťastni spolu

Hongkongský mág a náruživý vypravěč milostných vztahů Wong Kar-wai ve filmu Šťastni spolu proměnil schéma vyprávění romantického příběhu. Zajímavé je, že tak učinil metodou záměrného podvracení a obcházení klasických vývojových vzorců spjatých s romantickým žánrem; na místo "dvě postavy k sobě hledají cestu" Wong vypráví o postavách dvou mužů, jejichž cesty se pro jejich rozdílnost od začátku postupně rozcházejí. Přes klamný název se jedná paradoxně o rozchodový film, ale to nijak nemění jeho účinek. Kamera a stylizace prostředí je tradičně pestrá, kmenový herec Tony Leung je zde možná ještě lepší než v kultovním Chungking Expressu. (02.02.2024)

(KDV) David Bordwell ve své analýze CHUNKING EXPRESSU v knize Planet Hongkong vyjádřil myšlenku, že Wong Kar-wai je tvůrce, který točí zdánlivě bezobsažné pop-filmy, které ale užívají experimentální postupy, čímž ozvláštňují základní zápletku „muž potká dívku, zamiluje se, ztratí ji, získá ji“. Ve snímku, který předchází divácky přijatelnějšímu asketickému retru STVOŘENI PRO LÁSKU, je však rozbit již základní model romance, protože na místo vzniku vztahu sledujeme jeho rozpad a na místo přenášení pocitů zamilovanosti a toužení je ryze stylistickými prostředky vyjádřena partnerská závislost, žárlivost, osamělost a smutek. Na místo „muž (…) získá dívku“ se tak vypráví o „muž (…) ztratí dívku“, přičemž již není pro vyprávění určující, že by se druhý jmenovaný model měl upřesnit na „muž (…) ztratí muže“. Vyjadřovací prostředky (začlenění populárních písní vystihujících postavy, zabírání postav přes odrazovou plochu, užití barevných filtrů „zvněšňujících“ nálady postav, freeze-framey ad.) u Wonga zůstávají stejné… (23.05.2011)

(1001) Na film s tak navýsost strhujícím, poetickým, jednoduchým a kdo ví jakým ještě názvem jsem se nesmírně těšila, nicméně teď musím jenom konstatovat, že mnou prošuměl bez nějakého hlubšího "zadření se" nějaké myšlenky za jakýkoliv záhyb mého těla. Zůstal tam akorát vymazlený vizuál, smutný pohled Tonyho Leunga a afektovanost Leslieho Cheunga. A nesmírný pocit prázdna, ale pravděpodobně ne takového, jaké si režisér představoval. (09.03.2010)

Civilně odvyprávěný snímek, který je snadno uvěřitelný. To může být pro někoho ohromné plus. Je to příběh o lásce, která je sice silná, ale může se vám také rozpadnout pod rukama, když je založená na špatných hodnotách. Sugestivně navozený pocit osamění a nicoty je skličující a bravurně vytvořený. Kamera, střih a celkové umělecké vyznění pohyblivých obrázků je jako celek příjemně originální, bez jakéhokoliv hluchého místa. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na Keroackův román Na cestě. EDIT - na podruhé mi trochu vadila příliš dlouhá sexuální scéna, na druhou stranu napodruhé bylo více úsměvů - hádky milenců jsou neodolatelné :-) (17.10.2011)

Wong tradične ako ho poznáme: perfektná hra farieb a rozpolteného tieňopriestoru na poli zápletky mileneckého vzťahu a zároveň ostrá asymbióza konvenčného rozprávania a experimentálnej práci s mizanscénou. Samotný konflikt postáv a postupná vyprázdnenosť z dôvodov neznámych prirodzene kulminujú s narastajúcim smútkom, ktorý ich podobensky odvádza za hranou akejkoľvek zlúčiteľnosti. Wong je práve v oných, vizuálných a retrogradných postupoch pri reflexii 3 úrovní času a priestoru najpodmanivejší, s čím sa s tebou Pali (Scarpoul) tuná rozchádzam. Pôsobivé líčenie hereckej odosobnenosti je samozrejme kľúčovým bodom elementárnej presvedčivosti námetu, ale vnímam, že miera zhutnenosti a tajomstiev z parciálneho vzťahu začínajú a končia v Doylevom majstrovskom oku, ktorý zaznamenáva krásu i smog, denné i umelo nočné svetlá Buenos Aires, prípadne Hong-Kongu. V obsahovej aprobácii až tak spokojný nie som, čo ale neznamená, že príbeh svojou extravaganciou a ignoráciou prirodzených zásad sa nebojí zájsť za roh autocenzúrnej korektnosti....... Po zrelšej úvahe predsa len zvýšim svoje pôvodné hodnotenie. (04.04.2017)