Ve jménu krve

// Horší jak první Taken, lepší jak všechny jeho sequely. Postavy dobrý, Mel výbornej, po dlouhé době postava, které nešlo úplně fandit, protože byl tak trochu kretén, ale aspoň se snažil to do poslední chvíle ještě otočit. Finále potěšilo, místy trochu nedotažený, ale tak s tím se počítalo. Režijně fakt jen lehkej nadprůměr (minimum roztřepané kamery a alespoň základní hrátky s kompozicí jsou fajn), nicméně na slušných 7/10 nakonec bohatě stačí. A teď šup s Melem zpátky do áčkovejch fláků! (04.09.2016)

Příjemně věcný revenge thriller. V sobotu večer na Nově splní svůj účel, ale fanouškům béček, která neřeší množství sprostých slov ani počet mrtvých, zřejmě nenabídne stejné uspokojení jako filmy ještě více nekompromisní a hlásící se k trashové tradici s větší hrdostí (třeba Gibsonova Odplata). Patetický rozměr opětovného shledání a sblížení otce a dcery se Richetovi sice daří omezit tím, že vztah ústřední dvojice pojímá trochu jako v buddy movie, ale přes všechen cynismus a černý humor (viz hned úvodní vtípek s nakupováním nábojů, který je ovšem v zásadním rozporu s tím, jak nekomplikovaně jsou zbraně pojímány ve zbytku filmu) je pořád patrné, že tématem filmu je rodina a odpuštění. Na výchovné dialogy naštěstí vzhledem ke krátké stopáži nezbývá mnoho času a Gibsonův táta navíc většinu dceřiných hříchů odbývá slovem „fuck“ pronášeným s různou intonací. Richet ví, kdy vyprávění nakopnout akční scénou a vzdor předvídatelnosti zápletky dokáže párkrát překvapit alespoň nečekaným střihem (do toho, co se odehrává ve filmu promítaném v kině) nebo nervností, s jakou jsou nasnímány a sestříhány běžné konverzace (takže si neustále uvědomujeme, že hrdiny tlačí čas). ___ Jestli se o některých rolích tvrdí, že byly napsány herci přímo na tělo, v tomto případě to platí bezezbytku (třebaže jako předloha posloužila kniha) a autobiografický aspekt mi zároveň přijde na celém filmu nejinspirativnější. Gibson hraje vyléčeného alkoholika, bývalého člena motorkářského gangu, který měl tolik problémů se zákonem, že sebemenším prohřeškem riskuje porušení podmínky a návrat za mříže. Před společností, ve kterou ztratil jakoukoli důvěru, se skrývá ve westernové krajině nikoho u mexických hranic. Teprve dcera v nesnázích jej přiměje oprášit vojenské uvažování a zabijácké schopnosti, které nakonec nejsou něčím, zač by se měl stydět, nýbrž užitečnou pojistkou pro případ nouze a připomínkou časů, kdy skutečně žil (nejen přežíval). Nikdy nevíte, kdy váš obytný přívěs přijede rozstřílet skupina naštvaných Mexičanů (k dobru filmu třeba připsat, že hrozbu zde představují také neonácci) a vy budete muset vzít spravedlnost do svých rukou. Problémová minulost vám v podobné situaci přijde vhod. Není přitom podstatné, kolik škody napácháte a kolik mrtvol za sebou zanecháte, pokud tím pomůžete rodině. Jinými slovy, pokud jste – jako Mel – kdysi byli padouši, neznamená to, že byste se kvůli tomu měli až do konce života trápit. Blood Father bude těžko filmem, který spasí Gibsonovu kariéru, zároveň ale nabízí mnohem víc (provinilé) zábavy než jiné projekty, jež jsou v zásadě jen psychoterapií herce nebo tvůrce. 65% (18.09.2016)

Zatraceně silné charisma Mela Gibsona, zatraceně sympatická dcerka, zatraceně poctivá jednohubka, zatraceně velký problém. Tyhle staromódní přímočaré story, které se to nijak nekomplikují, mám a vždycky budu mít moc rád. Není potřeba mít nadupaný rozpočet, stačí vsadit na reálně dávkovanou akci, solidní záporáky a ústřední ksicht, který přitáhne pozornost. Je mi jedno, že za sebou Gibson táhne nějakou tu kaňku ze soukromí, pořád ho beru jako schopného herce a jeho zarostlý tatík to jen potvrzuje. Béčkovost z filmu čiší, syrovost cítíme na každém kroku, navrch všemu velmi pomáhá vyprahlá krajina všude kolem. Tentokrát to není on, kdo má problém (ač má za sebou pestrou minulost plnou prochlastaných a profetovaných večerů a několika odsezených let), ale jeho znovunalezená dcerka. Zapletla se s potetovanými hovady, která prvně střílí a pak možná lehce přemýšlí. Škoda, že napětí ne vždy úplně nefunguje, i v řadě akčnějších momentů bych uvítal nápaditější přístup. Přesto to odsýpá, zahořklý hlavní hrdina s dcerkou procedí několik cynických hlášek a vystřílí několik zásobníků. A Gibsonovo osobní kouzlo se postará o zbytek. Moc mu přeju nějaký ambicióznější projekt v rukou zkušenějších tvůrců. Na vedlejší kolej Šílený Max rozhodně nepatří. (29.08.2016)

Taký klasický thriller 90tych rokov 20.storočia je dnes v podstate už celkom legitímnym sub žánrom. Ale áno, je to sto krát prevarený žáner a námet, ale nie je to úplná nuda, ani totálne klišé. Nie je to len o Gibsonovi, vďaka ktorému je to o úroveň vyššie. Mel Gibson nie je superhrdina, ktorý dokáže likvidovať protivníkov, ako Liam Neeson v 96 hodín. Nie je tu toľko akčných scén, ani desiatky gangstrov, je ich približne toľko, ako prstov na jednej ruke. A navyše žiaden dokonalý happyend, ako v spomínanom Takene. Ja som pôvodne nečakal nič dobrého a preto som bol príjemne prekvapený. Plus v porovnaní s komerčnými blockbustermi, ktoré okrem komiksov, ponúkajú len pokračovanie, reštarty a remaky a bohužiaľ v drvivej väčšine som bol sklamaný a asi nielen ja, táto jednohubka bola príjemne osvieženie. (11.06.2019)

Jednoduchý zápletce navzdory zůstal její potenciál v případě tohohle filmu promarněnej! Je hodně vidět, že Jean-François Richet z toho chtěl mít vztahový drama o otci a dceři, narvat do toho trochu akce a přihodit funkční emocionální rovinu, pod rukama se mu to sype ale v podstatě celou dobu (82min) právě díky akci, protože ta je tam minimálně jednou dost násilně naroubovaná. Hodně tomu taky bere nesmyslně rozházená kamera, ne úplně dobrej soundtrack (v závěru je nepochopitelně skvělej), stejně tak příliš přímočarej a rychlej děj. Přitom závěrečná zpověď je vyloženě strhující a přechod do titulkový pasáže pak zanechá větší údiv, než všechny dosavadní průstřely. Tohle chtělo dvě hodiny a lepší scénář. Jinak jako oddychovka na večer funkční a Gibson parádní! (05.09.2016)