Godzilla II Král monster

Chápu, že tímto filmem jdou naproti originální předloze, ale já musím říct, že jako divák se v tom měl strašnej bordel. Godzilla neustále někoho kosila a poznat se to dalo jenom podle barevného filtru, do kterého tvůrci zrovna v tu chvíli zasadili kameru. Jinak to byl snad nejhorší digitální maglajz, co jsem za poslední léta viděl. Ale čínští producenti asi právě toto mají, řekl bych, docela rádi. (01.01.2021)

Jednička kombinovala tradici novohollywoodských blockbusterů s indie poetikou, čímž proti sobě poštvala všechny, kdo na místo uměleckého hororu působícího jako teaser na snímek s Godzillou chtěli kaidžu eiga, potažmo monster biják. Dvojka je pro takové plnohodnotným trailerem, respektive prodlouženou upoutávkou ze Superbowlu. V tom je ale hlavní problém, protože vše je podřízeno snaze o maximální emocionální působivost, což vede leda k otupělosti, když člověk hodinu a půl sleduje sled špatných až naprosto nesmyslných filmařských voleb. Jejich vrcholem v této nesoudržné podívané, organizované na rozdíl od ostatních snímků monsterversa z nějakého důvodu kolem rozhodnutí nejomšelejších žánrových tropů (postavy to fakt nejsou), je učinit z monster cross-overu raději nezáměrnou comedy of remarriage. Po hodinu a půl trvajícím cluster fucku, díky kterému člověk zpětně docení filmařskou sofistikovanost Jordana Vogt-Robertse (návaznosti mezi záběry a scénami), Guillerma del Tora (výstavba a proměna strategie vyprávění) a Stevena Spielberga (obojí dříve zmíněné), však následuje výborný závěrečný akt. Ten oproti předchozím najednou funguje, protože z nechtěné demence přepne do sebeuvědomělého modu a najednou zjistí, o čem, co a jak vyprávět. Kombinuje tradice kaidžu eiga a nadsazených hollywoodských devadesátek pastišácky čerpajících z audiovizuální minulosti (sedmdesátkové katastrofické fláky, válečné počiny, monster-filmy), nalezne klíč ke svému formálnímu a významovému uspořádání (Godzilla a lidé jako hrozba i ochrana - přepínání mezi hledisky a exploatační styl umožňující okázalé přechody mezi perspektivami). Pořád ale tenhle flák bude milovat pouze Roland Emmerich, protože už není nejhorším režisérem filmu s Godzillou. (30.05.2019)

Aj keď to vyzerá parádne, tak reálne to nemôžem ohodnotiť ako dobrý film. "Godzilla: King Of Monsters" je pre mňa až ukážkovo skalkulovaný blockbuster v kombinácii s katastrofickým filmom. No nebudeme tu mať koniec sveta, alebo počasie, ale obrovské monstrá. Inak to spĺňa úplne všetky klišé definície. Vyriešime problém nukleárnou hlavicou? Jasné. Rodina sa spojí? Jasné. Budeme tu mať obrovské množstvo efektov v plytkom príbehu? Jasné. Môžeme mať z toho spracovanú mega sériu mega filmov? Samozrejme. Okey. Nebudem tvrdiť, že toto je zlý film. Väčšinou vyzerá celkom dobre (aj keď niektoré efekty sú trošku horšie), film je dostatočne akčný a Kyle Chandler je podľa mňa dobrý hrdina. No hlavná myšlienka, ktorá sa tu povie, je podľa mňa skutočne veľmi zle podaná a reálne nedáva zmysel. Prebudíme obrovské monstrá, ktoré vyzabíjajú veľkú časť ľudstva, časť ale nech sa ukryjú v nejakých bunkroch. Monstrá majú schopnosť obnovovať planétu a keď bude ľudstva málo a monstrá budú kráľmi sveta, tak budeme s nimi žiť v harmónii alebo ich znovu pošleme na spánok a život začne odznova. Čo mám k tomu povedať? Je to proste šialené. Nebudem veľa spoilovať, no myslel som si, že Charles Dance tu bude mať väčšiu rolu. Ale viac-menej je tu tak na okraj. A je to škoda. Jeho výraz je veľmi vhodný do role skvelého padoucha. Je to proste jednoduchý akčný film s veľkými monstrami. Príbeh je starý a moc neponúka a je to skôr len na to priniesť obrovskú dávku veľkolepých efektov. A moc viac tam toho nie je. Ak vám to stačí, tak super. Ja som osobne dúfal, že to nebude až tak plytký príbeh. Hodnotenie: C- (29.07.2019)

Ty jo mě to nebavilo. Jako že strašně strašně strašně moc. Na druhé Godzille je vidět, že stála hodně peněz a samotné bitky monster jsou celkem fajn, minimálně ta finální, kde se chytře pracuje s měřítkem a střídají se velkolepé záběry na dva soupeřící titány s akcí s lidskými hrdiny pobíhajícími u jejich nohou. Ale to je vlastně všechno. Nová Godzilla má asi patnáct lidských postav, avšak najít mezi nimi jedinou, která by byla alespoň trošku zajímavá nebo sympatická, byl úkol nad moje síly. Pár hodin po projekci si vlastně pamatuju jména asi dvou hrdinů. Potíž je v tom, že i přes veškeré deklamování a jisté pokusy pojmout Godzillu II trošku jinak to je nakonec do velké míry právě o těch lidských hrdinech, kteří ovšem svou tupostí, plochostí a absolutní neochotou brát se alespoň trošku s nadhledem (je to film, v němž se rve obří ještěr s ještě větším trojhlavým drakem sakra!) zprvu nudí, aby pak začali být vlastně jen otravní. Velkolepost a elegance, kterou slibovaly upoutávky, tu nakonec není a ačkoliv se na bitky kouká dobře, ten zbytek se fakt nepovedl. Popravdě o další film pojatý tímhle způsobem už jako divák doopravdy nemám zájem. (30.05.2019)

Bylo by pošetilé mít přehnaná očekávání od filmu, jehož jádrem je souboj obřích monster, ale aspoň nějaká minimální očekávání člověk mít musí. Ale aby veškeré postavy ve filmu byly naprosto jednorozměrné karikatury splňující veškerá klišé katastrofických filmů (dcera v nesnázích, hrdinný otec zachránce, vědec odhodlaný se obětovat pro ostatní) a roboticky deklamující chytlavé názvy příšer, abychom my, hloupí diváci, věděli jak je správně nazývat, to je opravdu trestuhodné. Potom to dopadne tak, že záporák v podání Charlese Dance, na kterého jsem se nejvíc těšil, nemá co hrát. A že by akční scény a speciální efekty byly tak odzbrojující, aby dokázaly zakrýt ten nicotný scénář, to se opravdu říct nedá. Je z toho jen další frančízová rychlokvaška na zakázku, která má sloužit jako přemostění k třetímu filmu a na diváka naprosto hází bobek. (05.09.2019)