Rogue One: Star Wars Story

Nemám jediný problém. Film se od ostatních sice odlišuje potemnělou atmosférou, kterou čarují místy přímo úchvatné záběry a originální prostředí, ale pořád to jsou Star Wars se vším všudy. Dobrodružné, se zajímavými hrdiny, přehledným dějem (že se nepolíbení diváci budou MOŽNÁ hůře orientovat, mi opravdu vrásky nedělá), vděčným humorem, kterého ale není zbytečně moc, a také s naprosto úžasným záporákem Orsonem Krennicem. Triky snad ani nemá smysl chválit, ale vypíchl bych, jak sympaticky pomohly k digitálním návratům některých postav, jež mě potěšily (a vlastně nejen ty digitální, mám na mysli tu dvojici z baru v Mos Eisley, která se tentokrát potlouká městem Jedha), režijně je všechno na výbornou (westernový úvod!) a zejména závěrečná bitva plus vše, co přijde po ní, patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy bylo ve Star Wars k vidění. Hudba Michaela Giacchina... No, je obdivuhodné, co dokázal za měsíc (i díky asi šesti nebo osmi orchestrátorům) složit a vážně dobře se to poslouchá, ačkoliv musím říct, že Desplatův soundtrack by mě zajímal stejně, ne-li o něco více. (16.12.2016)

My, kteří víme, že plány Hvězdy Smrti ve skutečnosti ukradl Kyle Katarn za pomoci své řídící agentky/operátorky Jan Ors, jsme při zveřejnění jména hlavní hrdinky pochopitelně ucítili určitou šanci na to, že by se po přechodu práv na Star Wars do rukou studia Disney mohly ledy pohnout směrem od naprosté ignorance špičkových her zasazených do univerza "A long time ago, in a galaxy far, far away...", zvlášť když se ví, že Disneymu nejde o nic jiného než o peníze, a Star Wars hry představují asi nejlepší příklady toho, jak kvalitní mohou být hry založené na filmové předloze. Dvě hodiny a pět minut od začátku "stárwórsového příběhu" jsou ale mé naděje opět ty tam. Rogue One nemá nic společného se zejména příběhovou kvalitou her, ani s obvyklou "náladou" Star Wars, a představuje - zcela očekávatelně, vzhledem k tomu, že Epizoda IV - uzavřenou kapitolu. Tedy doufejme, že uzavřenou. Proč? Protože na jednu stranu se Gareth Edwards pokouší budovat atmosféru "temnějšího, špinavějšího" boje proti Impériu, ale na druhou stranu na nás hrne typická klišé (co myslíte, když někdo spadne na kokos a leží jako mrtvý, a o pár minut později je jediný, kdo může zachránit situaci, byl nebo nebyl skutečně mrtvý?;)), a výsledkem je v podstatě generická Dirty Dozen podívaná, u které vás může zajímat leda tak to, kdo (pokud vůbec někdo) zůstane na konci naživu. Ovšem nenechte se mýlit - ne že by byli jednotliví hrdinové nějak zajímaví - jelikož jich je tolik, nemají mezi všemi těmi přestřelkami a vesmírnými bitvami prostor, aby se mohli rozvinout do něčeho víc, než do scénáristických šablon. Ale prostě vás zajímá výsledné skóre v životech, když už tedy potenciálně skoro čtyřicet let víte, že mise byla úspěšná:) Kdyby nešlo o film ze světa Star Wars, zapadl by jako žánrovka, ozvláštněná jen tím, že se v ní někdo neustále za něco omlouvá. Pokud chcete sdělovat poselství, fakt k tomu nejde používat Star Wars. To už se líp hodí South Park. A opravdu, opravdu se přimlouvám, nechte už Petera Cushinga odpočívat v pokoji. I když se úroveň animace od Epizody III posunula hodně dopředu, pořád to ještě není tak docela ono, i když grafici vyvinou obrovskou snahu. A když ji nevyvinou, jako v případě Carrie Fisher, je to ještě pořád docela peklo:) A s touto pozitivní myšlenkou se konečně loučím a dávám 60% s minimální šancí na reprízu. (10.08.2017)

Ze začátku uvádím že jsem spíše odpůrce než fanouškem StarWars. 7 díl jsem v kině protrpěl a Rogue One jsem dal šanci především kvůli novému cástingu a Donnie Yenovi, který až na dva malé akční zářezy moc toho nepředvedl. Naštěstí nové Star Wars není až tak infantilní, triviální a omšelé jako předchozí Star Wars. Podivných kreatur je zde minimum, z herců mě nikdo nesral a na akci se dalo koukat bez přetáčení očí, přesto se nejedná o nic vzrušivého či nápaditého, z čeho bych si sedl na zadek. Palec nahoru za parádní výkon Foresta Whitakera a za dvouminutové sólo Lorda Vadera, které mělo šmrnc,ale jednou stačilo. 65% (15.12.2016)

// "Rebellions are built on hope." Píše se rok 2016 a Star Wars už oficiálně nejsou jenom pro děti. Jsou i pro dospělé děti, kterým nevadí špinaví Stormtroopeři, libují si v komplikovanějších (být pořád celkem přímočarých) zápletkách, baví je postavy, které se chovají amorálně a hlavně, nepotřebují šťastné konce, aby... byli šťastní. Rogue One je bez debaty nejhezčí film z předaleké galaxie, zároveň ale i jeden z nejšťavnatějších. V podstatě zamrzí akorát slabší soundtrack (a to mám prosím M. Giacchina mezi nejoblíbenějšími skladately, tohle ale zjevně nestíhal) a příliš krátká stopáž (ano, chci víc, žalujte mě). Kromě toho jsem ale dostal přesně ten drsný nášup, po kterém jsem dlouhé roky toužil. A teď, když vím, že to funguje, nechci Sola, nechci Obi-Wana Kenobiho ani epizodu VIII, chci toho podělanýho Revana a Starou republiku! Make it happen, Disney. Rogue One: A Star Wars Story - 9/10 edit:// třetí shlédnutí a ten film je čím dál tím lepší. Dokonce už jsem slyšel i Giacchina (přehrávání vzkazu a zničení Jedhy!) :) (14.12.2016)

No jo no, fanoušek Hvězdných válek nejsem a ke zhlédnutí Rogue One jsem se přinutil po doporučení fanouška, který mi řekl o dost fatálním konci filmu. Tohle je opravdu netradiční, leč ten zbytek jede v tak ohraných šablonách, že jsem se víc než dvě hodiny nehorázně nudil. A ano, děj je prostinký, o postavách se toho moc nedozvíme, přesně jak píší ostatní. Hlavní příběh Star Wars dám, ale vedlejší linky jsou mi jedno. No co, moje chyba, jednou a dost. (15.08.2017)