Zátopek

"Já chci vždy vyhrát... Zúčastňovat se mohou ty za mnou." Velmi autentický a procítěný český film. Pokud by se tímto směrem ubírala česká scéna, tak já to budu jen vítat. Herci parádně vybraní a velmi uvěřitelní. Zátopek v Neužilově podaní je sympatická osobnost, která hýbala dějinami. Vytvořil prosťáčka, kterého nelze nemít rád. Český Forrest Gump, kterého bavilo jen běhat. Nechybí samozřejmě nechutná doba komunismu. Za mě možná jen zbytečně dlouhé, ale nechybí mnoho vtipných i dramatických chvil. Za mě velmi pozitivní hodnocení se skoro až dokumentární tématikou. Teď toho Bicana! (72 %) (12.09.2021)

Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory. 65% (30.08.2021)

Hezké, ale nic víc. Zajímavé, ale nic víc. Na ten hype kolem jsem čekal mnohem víc, což je ale samozřejmě můj problém. Pokud tomuhle filmu dala kolegyně z Mafry Mirka Spáčilová dokonce 85 procent, nutí mě to k zamyšlení, zda už věčná Mirka nezačala senilnět, nebo jsem něco nepochopil já. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mě nenapadá - filmu by šlo sice vytknout ledacos, mně nejvíc asi vadilo na sílu tlačené hledání dějového konfliktu mezi Emilem a Danou, ale jedná se o detaily. Horší je, že postrádá cokoli navíc - ten wow efekt, který odděluje dobrý film od skvělého. Neužilovo herectví s výbornou maskérskou prací to není, a nic zajímavějšího jsem na filmu nenašel. Zátopek si jde pro České lvy; přeju mu je, minimálně Neužil a maskérna je mají jisté, ale já bych "je mi ctí a národním svátkem potvrdit, že se v Česku konečně zrodil Film. (...) Má světové parametry, aniž by přitom popřel svůj původ" v životě neřekl. (01.11.2021)

Emil běží v parku, Emil běží na staďáku, Emil běží na závodě, Emil běží v Londýně, Emil běží v Helsinkách, Emil běží po chodbě, Emil běží v přírodě, Emil běží. To je vlastně celý film. Emilův život a eskapády v něm jsou jen lehce naťuknuty, ale jinak Emil běží. Martha výborná, ale na druhé koleji, protože film je o tom, jak Emil někam běží. Mikluš jen kontroluje, jak Emil běží. Skákání v časových rovinách degraduje tempo filmu, protože skáče ze scén, kdy Emil běží - do scén, kdy Emil mluví a to není dobře. Linka s Ronem je nejméně zajímavá, protože Emil mluví. Nakonec je film nejzábavnější, když Emil běží :-) (17.11.2022)

Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme.. (02.01.2023)