Kam se poděla sedmá rota?

Kdo je stejného data narození jako já, tak na tom bude, co se týče svého mládí a francouzské komedie, asi podobně. Měli jsme četníky, velkého blondýna, Fantomase a právě pány Chaudarda, Pithiviera a Tassina. První dobrodružství, nejlepší hodnocení…i když já se ztotožňuji s názory, že právě seznámení se sedmou rotou je nejslabším kusem z celé trilogie (nejslabší nerovná se špatný). Je to tak, že tahle válečná komedie nejede na vlně bláznivých gagů ala Les Charlots, ale spíš připomíná přátelské vyprávění u dobrého vína. Zní to trochu paradoxně, obzvláště když se bavíme o válečné době, každopádně takhle jsem to měl jako malý, mám teď a troufám si tvrdit, že budu mít i až budu s touto klasikou seznamovat svoje vnoučata. (17.12.2021)

No osobne nerozumiem, prečo je tento film uvádzaný ako komédia, ale je pravdepodobné, že to kedysi bolo skutočne vtipné a mnohým aj dodnes je, svoje tu bude hrať aj nostalgia za uvádzaním behom minulého režimu v telke. Ono veľa vtipu na tom, že chalani narážajú na kolaborantov zo strany civilistov, alebo že musia zastreliť dvoch Nemcov vďaka nešťastnej náhode, nie je. Ako vojnový film, ktorý sa neberie vážne, ale upozorňuje na niektoré hrôzy vojny, samozrejme bez civilných strát alebo skutočného boja, to beriem. Áno, občas to vyvolá úsmev, ale ide tu samozrejme aj o vkus jednotlivého diváka a ten je, a špeciálne pri komédiách, veľmi rôznorodý... (11.08.2018)

Spíše by mne zajímalo, kam se poděla tvůrčí invence, výrazní charismatičtí herci a hlavně humor pro soudobé francouzské komedie typický... V návaznosti na svůj předchozí koment (Naděje a sláva, 1987) mohu pokračovat, že nejen válka očima dítěte, ale i druhá světová jako tematické pozadí pro situační komedii bývá pro tvůrce oblíbeným námětem daleko víc, než se na první pohled zdá. Hodně jsem se bavil u Velkého flámu, který ve svižném tempu po všech stránkách skvěle frčí od začátku do konce, případně i u černobílého Nikdo nic neví či komornějšího Napříč Paříží. Ale Sedmou rotu vnímám jako velice slabý odvar, který u mne příliš nezafungoval, připadal po většinu času jen málo zábavný a neměl v sobě ani trochu napětí. Hlavní hrdinové se hodinu a půl courají lesem od ničeho k ničemu, aby mne chvíli alespoň trochu potěšili u projížďky s postarším vesničanem na dřevěném vozíku, opravdu pobavili ve vtipné scéně s koupaním v jezírku, jindy zase naštvali svými nestoudnými hody na hřbitově. Největším přínosem pro mne zůstalo seznámení se s dalším režisérem a scenáristou v jedné osobě... ač byl-li Robert Lamoureux skutečně takovým průkopníkem francouzského kabaretu a komedie na jevišti v oblasti herecké i režijní, jak se píše v jeho zdejší biografii, o to víc mi k němu nesedí tenhle dost mizerný filmový produkt, kterému navíc ještě v hlavní roli vévodí úplně nemožný Jean Lefebvre (pro mne snesitelný většinou tak v epizodních rolích). 40% (14.07.2020)

Klasika mého dětství a možná nejpohodovější válečný film. Trojice francouzských vojáků prochází okupovanou Francií a snaží se prostě nějak přežít. Mezitím se koupou, chytají králíky a potkávají plejádu nejrůznějších charakterů, které dobře vypovídají o tom jak k okupaci přistupovali prostí francouzi (nezapomenutelná scéna s hokynářem). Navíc mají úplně boží transportér, který jsme si s bráchou stavěli v dětství ze Sevy. Přestože první díl není nijak akční, napínavý nebo extra vtipný, sálá z něj letní pohoda. (10.08.2013)

Ústup v týlu nepřítele, nebo čtyřčlenné kleště? Francouzi se s těmi 6 týdny ponížení vyrovnávají po svém, třeba humorem s občasnou střelbou do vlastních řad. Co na tom, že Němci jsou tu takoví idioti, že kdyby se jim ve Vítězném oblouku zasekl tank, zrušili by tažení a vrátili se do Berlína.. Možná jsem čekal něco víc sofistikovanějšího, ale oproti našemu „Stůj, nebo se netrefím!“ je to pořád neuvěřitelná hlína.. (16.01.2017)