Boj

V první hodině jakoby se nic nedělo, ale přesto byla velice solidní. V jedné rovině je tu dánská jednotka plníci misi na Blízkém východě a i přesto, že byly vojenské sekvence dobře natočené, nebylo tu nic, co by stálo za extra zapamatování, byť díky určté míře odosobnění vše působilo autentičtějším dojmem. To samé platí o druhé linii, která je jen vlastně jen sondou do života rodiny hlavní postavy. V druhé části, kdy dojde na samotný proces, stává se film strhujícím a to i přesto, že výkony všech představitelů zůstávají poněkud suchopárné a vlastně se jedná jen o procedurální drama. Ale na druhou stranu kdyby zde dostaly výraznější prostor ukřičené emoce, nebylo by to ono. Pilou Asbæk tady nemusel ani příliš hrát a přesto si zaslouží absolutorium a nezklamali ani další herci včetně představitelky žalobkyně, která mě dokázala několikrát vytočit v dobrém slova smyslu. K dokonalosti sice něco chybí, ale i tak si Lindholm zaslouží znovu potlesk. 85% (12.03.2016)

Človek si ide oči vyočiť a nestíha sa diviť. Čo robí dánsky vojak v nejakej púšti tisíce kilometrov od Kastelletu? To sa Vikingovia doplavili až tak ďaleko? Z omylu ho vyvedie až uniforma NATO, to je tá organizácia, čo všade šíri mier. Tak to hovorili na jojke. A naozaj je to zrejme tak, lebo v snímku vidíme, ako domáci Afgánci v podstate jednotne podporujú vojská neveriacich psov, aby už ten Taliban zvrhli. Pritom Taliban v preklade znamená študenti, čiže Nato bojuje už nejaké to leto proti žiačikom a furt to Afganistan nejak od pliagy radikálneho islamizmu neoslobodilo. A že to leto je v Afganistane skoro furt. Avšak s vedomím toho, že sledujem film z pera Tobiasa Lindholma, ktorý ešte žiadny scenár nepokazil som sa s veľkým záujmom ponoril do deja predovšetkým v druhej polovici. Až v tej sa totiž rozvíja celkom slušná dráma, ktorá zahŕňa etiku, zmysel pre povinnosť, lásku k rodine, česť. Čakal som však väčší presah. V podstate to skončilo tak, ako malo, v súlade so zdravým rozumom. A to je už dnes málo reálne. (03.04.2021)

Typické Lindholmovo drama, které se zabývá těžkým morálním dilematem a složitostí současného světa. Lindholm scenárista zaujme skvěle vystavěným příběhem, kdy se dvě linie dělící od sebe několik tisíc kilometrů protnou v hluboce lidském soudním dramatu, v němž neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, zda se odehrál válečný zločin. Ono morální dilema je hluboké a v Lindholmově podání chápeme obě strany, ačkoli sám autor lehce naznačuje, že některé věci nemůže člověk, který jim nebyl přítomen, nijak hodnotit a u válečných akcí a potenciálních zločinů to platí zvlášť. Práce s postavami je fantastická a na hlavním hrdinovi je výtečně ukázáno, že i když se snaží žít dle pravidel, dostal se do situace, kdy některá bude muset porušit. Trochu vyčítat bychom mohli snad jen nedořešenou a trochu zbytečnou podzápletku se zlobivým synkem, která vyšumí. Lindholm režisér pak trošku zklame až příliš rozvleklým tempem a dlouhou expozicí, kdy opravdu trvá dost dlouho, než se dostane ke klíčové situaci, od níž se pak vše odvíjí. I proto je zpočátku filmu dost utahaný a nic moc se v něm neděje. Obsazení se ale povedlo na výbornou a Pilou Asbæk je naprosto výtečný, přitom minimalistický, stejně tak Tuva Novotny, i ostatní jsou naprosto perfektní. Krigen je hodně podařený film, který znovu donutí k zamyšlení nad dnešní dobou i životem jednotlivců, takový dopad jako předchozí Lindholmův režijní počin Únos ale IMHO nemá, proto hodnotím 70 %. (28.12.2017)

Fantastické vykreslení atmosféry v Afganistánu, kde akce střídá akci, se změní v poslední třetině filmu v komorní drama plné otázek, na něž neexistují jednoznačné odpovědi. Pro mě mnohem uvěřitelnější než Hon, i když si Lindohlm opět pohrává s city svého diváka, tentokrát mu to odpustím, naskočila jsem na jeho vlnu od samého začátku a neseskočila z ní až do závěrečných titulků. Mimochodem, závěrečná scéna je asi nejsilnější z celého filmu. (27.12.2021)

Silný film se dvěma odlišnými polovinami vzájemně propojenými poměrně intimním pojetím bez zbytečného patosu, kdy většina emocí zůstává zdánlivě skryta pod zamyšlenými tvářemi a pohledy. Části odehrávající se v prostředí afghánské mise mají, také díky kameře zprostředkovávající přímý kontakt s akcí, patřičně hutnou atmosféru nejistoty a strachu, jíž umě odlehčují jen prostřihy na Clausovu rodinu. Scény ze soudní síně se naopak dívají na minulé události s relativně větším odstupem, přičemž ukazují i složitost a nedokonalost celého systému, v němž vlastně nejsou důležité důsledky rozhodnutí, které je souzeno, ale spíše dodržení předepsaného postupu. Vyvstává tak řada morálních otázek, na něž si ale musí každý najít odpověď sám a mezi nimiž se nakonec při pohledu na mapu objeví i náznak té nejzásadnější. 90 % (Pražské filmové léto - Kino Aero) (21.08.2016)