Idioterne
Les Idiots
The Idiots
Idioti
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Lars von TrierHrají:
Bodil Jørgensen, Jens Albinus, Anne Louise Hassing, Troels Lyby, Nikolaj Lie Kaas, Henrik Prip, Trine Michelsen, Anne-Grethe Bjarup Riis, Paprika Steen (více)Obsahy(1)
V rodinném domě na předměstí Kodaně žije skupinka intelektuálů, které spojuje zvláštní zábava – hrají si na idioty a záměrně tak provokují své okolí. Na procházce, v restauraci, v bazénu, na exkurzi v továrně… Dílo s podtitulem „Idiotský film o idiotech a pro idioty“ už ode dne své premiéry v soutěži festivalu Cannes rozděluje publikum a dráždí svou explicitností i zobrazením lidí s postižením. Druhý film z “trilogie zlatého srdce”, první Trierův snímek kompletně natočený na digitální kameru. Režisér zde v praxi zpracoval vlivný manifest z roku 1995, který sepsal spolu s kolegou Thomasem Vinterbergem a v němž žádal „očistu“ filmu od produkčních úprav, návrat k jednoduchosti a soustředění na příběh a postavy. (Aerofilms)
(více)Recenze (208)
Film o vykročení zo zabehnutých koľají a nájdení absolútnej duševnej slobody a šťastia. A tiež film o veľmi ťažkom a pre slabšieho jedinca nemožnom návrate späť. Napriek všetkému pozitívnemu, čo k Idioterne cítim, by som ho ale prestrihal a skrátil. Námet je výborný, ale na dvojhodinové sústo nedostačujúci. Viac by mu svedčala 80-minútová stopáž, príslušná charakteru polo-experimentálnej snímky. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Další von Trierova šokovka. Parta intelektuálů si hraje na mentálně postižené a prudí tím své okolí. Je tu několik scén pro opravdu silné žaludky a mimoto scéna sexuálních orgií je natolik odvážná, že ji lze klidně označit za pornografii. Zkrátka Lars von Trier opět s gustem šokuje, ale tentokrát velmi zručně a docela mu to v tomhle případě baštím. ()
Je to chytré, je to odvážné, je to fajn. Nicméně jsem rád, že v nejnovějších filmech už se Trier formálně uklidnil. Dogma 95 je zajímavý manifest, ale prostě se na ty filmy nekouká úplně příjemně. Zvlášť ne ve dvouhodinové stopáži. ()
║Rozpočet $2,5milióna║Tržby USA $7,235║Tržby Celosvetovo $1,700,000║ ()
Ten muž vypadá jako idiot, chová se jako idiot, ale nenechte se mýlit, on skutečně je idiot... že tomu starému vtipu bratří Marxů nerozumíte? Trier vám ho názorně vysvětlí ve svém typicky obnaženém, teroristickém a sžíravém panoptiku narušených produktů moderní společnosti. ()
Schovat se za masku bezbrannosti, zneužívat svoji získanou beztrestnost a povýšenecky se bavit rozpaky okolí . Tak tenhle způsob „komunikace“ mi vadí. Přesto nedokážu tenhle film úplně zatratit. ()
Jednou jsem takhle při pročítání Housera narazila na pár slov k právě promítanému staršímu filmu. A tak jsem tehdá ve svých cca 15 letech šla úplně samotinká do Kina Praha, sedla si do skoro prázdného sálu a shltala celý film "z jinýho světa" až do konce. U pornoscény jsem samozřejmě dělala, že tam nejsem. Zlatý časy. ()
Šokující, smutný a geniálně černohumorný Trier. To nejlepší s Festen, co nabízí Dogme 95. ()
Nemít to přemrštěné dvě hodiny, neváhal bych s pěti hvězdami, protože koncept i jeho provedení je oboje špičkové. Ale ne každý film se hodí pro takové natažení a Idiotům opravdu škodí. Ke konci už to maličko ztrácelo mojí pozornost, což je věčná škoda. Jinak ale typicky netypický Trier s vizí, kterou je velmi zábavné a na konci mrazivé sledovat. ()
Tímhle filmem vtipálek Lars hodně riskoval, ale nakonec mu to i tentokrát vyšlo. Narozdíl od ostatních dogmatických pokusů (Italština pro začátečníky) tenhle film nenudí díky zajímavému příběhu a několika pikantním scénám. Ale Tanec a Dogville mám stejně radši. ()
(1001) Ok, Lars sám se možná zbláznil ze svých vnitřních běsů (panebože, ono už je mu šedesát dva let?!), což člověka částečně tlačí k tomu revidovat svoje názory na jeho tvorbu, ale Idioti mi pořád připadají dokonalí. S jednou výjimkou, neboť rámec, kdy jsou "aktéři" zpovídáni "před kamerou", by mi tam asi vůbec nechyběl. Nicméně: z dnešního pohledu bych dokonce řekla, že je to umělecky nejpřesvědčivější/nejvýmluvnější film devadesátých let. -"Responsibility does them good." ♥♥♥ (17.9.2018) ()
„On bude řídit?!“ - „Odpovědnost jim prospívá.“ Idioti. Neboli lidé, co si hrají na postižené, nemají ani kousek zodpovědnosti k ostatním. Ať už těm, kteří neví, že jde o pouhou zlomyslnou hru, nebo vlastním blízkým. A divák je tak konfrontován s tím, že se „normální“ Karen sice připletla mezi skupinku handicapovaných, ovšem ne mentálně, jako spíš morálně…Idiotům jsem se vyhýbal dlouho. A zpětně jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď, hádám, že jako mladší bych film vyprovodil s odpadem. Ono to může znít hezky, utéct z nepříjemné reality, nasávat ten osvobozující pocit a pod záštitou „magoření“ dělat vše, co člověka napadne (řada absurdních scén…vyhrála ta na záchodcích). A tím se i škodolibě vysmívat všem těm „ohleduplným“ (tedy i pokryteckým) lidem, kteří sice ve svém životě mentálně postižené nevidí rádi, ale pod tíhou vlastního svědomí či diktátu společnosti je ignorovat nemohou. Trier docela umně provokuje a jisté věci pojmenovává poměrně trefně, ale též předkládá 2 pohledy, které jde podle mě těžko srovnávat…proto „jen“ lepší průměr. ()
Hořkosladký, emocionální a svým způsobem i neskutečně krásný. Trier má jedinečný dar, který vkládá do každého svého filmu a můžeme být rádi, že je to právě film, kde zúročuje svůj talent. Jeho Idioti jsou natolik silným zážitkem, že jsem o nich musel dumat dlouho a dlouho po skončení, což se mi příliš často nestává. Svojí hloubkou a nejednoznačnými otázkami nutí stále k přemýšlení. Larsův nejlepší počin (zatím nepřekonaný). ()
Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? ()
Další z Trierových filmů, kterým nás chce šokovat. A jelikož jsem asi pět minut po shlédnutí filmu civěl mlčky do prázdna, tak se to asi povedlo. Výborné mrazivé drama s dokumentárními prvky, několik šokujících scén (včetně jedné pornografické) a bezchybné výkony. Kratší stopáž by tomu slušela sice o trochu více, ale i tak ve mně tento Trier zanechal velkou stopu. ()
Po přečtení námětu jsem tak nějak tušil, že Idioti se mi přesně strefí do mého gusta. Při některých scénách jsem se neskutečně styděl za samotné představitele. Styděl natolik, že jsem radši zavíral oči a po chvíli snahy i uši. Ale i při těch, při kterých mi bylo trapně, jsem se neuvěřitelně bavil. Naturalismus, reálnost, zábavnost, poučení, to vše zde najdete. Námět je geniální a sám mám neuvěřitelné choutky podobné blbosti a bizarnosti provádět a vyzkoušet si, jestli je v ČR vůbec možné zažít takový pocit svobody. Sice bych to asi nechtěl dovést až do takového stádia sekty, ale jako občasnou srandu, proč ne. Je neuvěřitelná škoda, že film není více "nabušenější", nebo alespoň kratší, jelikož závěrečná dvacetiminutovka postrádá patřičnou šťávu. ()
Toto undergroundove dielo mi celkom dobre sadol.Urcite vsak, keby som sa na to dival v inej nalade, asi by som to ani nedopozeral.Film mi dal plnu naruc dvoch "feelings". Smiech a rozcarovanie... ()
85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň. ()
Související novinky
Normální festival
Od 21. do 24. listopadu 2006 se v pražském kině Aero uskuteční přehlídka hraných a dokumentárních filmů, jejichž společným tématem jsou lidé, kteří se v běžném životě orientují trochu pomaleji,… (více)
Lars von Trier si rád hraje s diváky. Všechny vyjadřovací prvky v jeho filmech jako plytkost, přehnaná patetičnost, předstíraný amatérismus a samoúčelné bourání tabu doslova svádějí k úvaze, že to režisér dělá především schválně a strašně se tím baví. Míru patosu vede často až za únosnou mez. Je to tak přehnaně vážné, až se z toho svým způsobem stává komedie, hodně atypická komedie. Tato dvojznačnost se někdy špatně čte a ne každý ji v jeho tvorbě vidí, což může vést k hlubokým depresivním náladám. Nemluvím zde o tragikomedii, ale o hrozné tragédii a vtipné komedii, přičemž se obojí často vyskytuje v jediném konkrétním záběru. Lidé se často tváří, že špatné věci se nedějí a svět je v jádru dobré místo k žití. Pesimista Lars na tohle tvrzení kašle a surovou pravdu nám hází před oči, byť jí někdy svým nezaměnitelným stylem okoření trochou srandy. Lidé se přeci často chovají jako svině, sobecky využívají druhé, vraždí své děti a okrádají poctivé. Lars to ví a tuhle bolestnou pravdu tahá po hrstech ze svého černého srdce a hází ji ostatním do ksichtu. Výjimkou v tomto ohledu nejsou ani Idioti. O čem film je? Co vám mám povídat, Lars von Trier v celé své cynické kráse. Sledujeme skupinu vzdělaných lidí, kteří se scházejí v jednom domě na předměstí a oddávají se velmi trhlému, řekněme sociálnímu experimentu. Jak už název napovídá, dělají ze sebe idioty. Mentálně postižené, zaostalé či jinak retardované jedince. Razí totiž teorii, že každý člověk v sobě nosí svého idiota a pouze nemá kuráž na to, aby jej vypustil na povrch. Tato skupinka lidí se tedy vydává do ulic a hraje své divadlo. Navštěvují veřejná koupaliště, restaurační zařízení, různé exkurze a často je jim kamkoliv umožněn vstup zdarma, neboť jde přeci o postižené lidi. Na scéně se brzy objevuje mladá žena Karen, kterou tíží traumatická minulost. Karen rozpozná falešnou hru této zvláštní skupiny lidí a ti ji mezi sebe záhy přijmou. Jak dlouho může soužití takových podivínů vydržet? Film Idioti je natočen dle pravidel manifestu Dogma 95, i když Lars minimálně dvě pravidla porušil. V jednom případě si pomohl umělým nasvícením a použil hudební podkres (foukací harmonika), což je v rozporu s pravidly. I tak film budí hodně amatérský, až pseudo dokumentární dojem. Neznámí herci, pouze ruční digitální kamera bez stativu, rozostřené záběry a občas si můžete všimnout i trčícího mikrofonu, jenž proniká do rámování obrazu. Minimalistická forma ale má svou nezpochybnitelnou sílu. Vše působí dosti reálně, syrově a v několika momentech i krajně nepříjemně. Vidět takovou skvadru individuí, která svým chováním budí u ostatních lidí soucit a lítost, to je opravdu nevšední zážitek. Použitý nápad, byť se mi může příčit sebevíc, je originální a jednoznačně odvážný. Lars von Trier věděl moc dobře, co dělá, a film funguje tak, jak zamýšlel. Tedy jitří emoce a svým obsahem chytře provokuje. Ostatně, na festivalu v Cannes vyvolali Idioti hotové pozdvižení. Bouřlivé debaty, zamyšlení nad užitým sdělením, rozporuplné recenze. Pokud byl tohle záměr, tak režisér uspěl na plné čáře. Idioti nabízejí na stříbrném podnosu vše, o čem jsem psal výše. Scény, u kterých vám bude trapně, scény opravdu vtipné a minimálně jednu pasáž, kde vám do smíchu doopravdy nebude. Tvorbu Larse von Triera je těžké hodnotit. Někdy to tam zkrátka je a jindy mám chuť vypnout jeho film po dvaceti minutách. Jste začátečníci a nevíte, jakým kouskem začít? Za mne asi takto: Prolomit vlny (1996), Idioti a Dogville (2003). Zkuste a uvidíte. Lars von Trier si šanci zaslouží, i když nemůžu zaručit, že se po prvním ochutnání k jeho tvorbě ještě někdy vrátíte. Více. () (méně) (více)