Idioterne
Les Idiots
The Idiots
Idioti
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Lars von TrierHrají:
Bodil Jørgensen, Jens Albinus, Anne Louise Hassing, Troels Lyby, Nikolaj Lie Kaas, Henrik Prip, Trine Michelsen, Anne-Grethe Bjarup Riis, Paprika Steen (více)Obsahy(1)
V rodinném domě na předměstí Kodaně žije skupinka intelektuálů, které spojuje zvláštní zábava – hrají si na idioty a záměrně tak provokují své okolí. Na procházce, v restauraci, v bazénu, na exkurzi v továrně… Dílo s podtitulem „Idiotský film o idiotech a pro idioty“ už ode dne své premiéry v soutěži festivalu Cannes rozděluje publikum a dráždí svou explicitností i zobrazením lidí s postižením. Druhý film z “trilogie zlatého srdce”, první Trierův snímek kompletně natočený na digitální kameru. Režisér zde v praxi zpracoval vlivný manifest z roku 1995, který sepsal spolu s kolegou Thomasem Vinterbergem a v němž žádal „očistu“ filmu od produkčních úprav, návrat k jednoduchosti a soustředění na příběh a postavy. (Aerofilms)
(více)Recenze (208)
Film o vykročení zo zabehnutých koľají a nájdení absolútnej duševnej slobody a šťastia. A tiež film o veľmi ťažkom a pre slabšieho jedinca nemožnom návrate späť. Napriek všetkému pozitívnemu, čo k Idioterne cítim, by som ho ale prestrihal a skrátil. Námet je výborný, ale na dvojhodinové sústo nedostačujúci. Viac by mu svedčala 80-minútová stopáž, príslušná charakteru polo-experimentálnej snímky. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Další von Trierova šokovka. Parta intelektuálů si hraje na mentálně postižené a prudí tím své okolí. Je tu několik scén pro opravdu silné žaludky a mimoto scéna sexuálních orgií je natolik odvážná, že ji lze klidně označit za pornografii. Zkrátka Lars von Trier opět s gustem šokuje, ale tentokrát velmi zručně a docela mu to v tomhle případě baštím. ()
Je to chytré, je to odvážné, je to fajn. Nicméně jsem rád, že v nejnovějších filmech už se Trier formálně uklidnil. Dogma 95 je zajímavý manifest, ale prostě se na ty filmy nekouká úplně příjemně. Zvlášť ne ve dvouhodinové stopáži. ()
║Rozpočet $2,5milióna║Tržby USA $7,235║Tržby Celosvetovo $1,700,000║ ()
Ten muž vypadá jako idiot, chová se jako idiot, ale nenechte se mýlit, on skutečně je idiot... že tomu starému vtipu bratří Marxů nerozumíte? Trier vám ho názorně vysvětlí ve svém typicky obnaženém, teroristickém a sžíravém panoptiku narušených produktů moderní společnosti. ()
Schovat se za masku bezbrannosti, zneužívat svoji získanou beztrestnost a povýšenecky se bavit rozpaky okolí . Tak tenhle způsob „komunikace“ mi vadí. Přesto nedokážu tenhle film úplně zatratit. ()
Jednou jsem takhle při pročítání Housera narazila na pár slov k právě promítanému staršímu filmu. A tak jsem tehdá ve svých cca 15 letech šla úplně samotinká do Kina Praha, sedla si do skoro prázdného sálu a shltala celý film "z jinýho světa" až do konce. U pornoscény jsem samozřejmě dělala, že tam nejsem. Zlatý časy. ()
Šokující, smutný a geniálně černohumorný Trier. To nejlepší s Festen, co nabízí Dogme 95. ()
Nemít to přemrštěné dvě hodiny, neváhal bych s pěti hvězdami, protože koncept i jeho provedení je oboje špičkové. Ale ne každý film se hodí pro takové natažení a Idiotům opravdu škodí. Ke konci už to maličko ztrácelo mojí pozornost, což je věčná škoda. Jinak ale typicky netypický Trier s vizí, kterou je velmi zábavné a na konci mrazivé sledovat. ()
Tímhle filmem vtipálek Lars hodně riskoval, ale nakonec mu to i tentokrát vyšlo. Narozdíl od ostatních dogmatických pokusů (Italština pro začátečníky) tenhle film nenudí díky zajímavému příběhu a několika pikantním scénám. Ale Tanec a Dogville mám stejně radši. ()
(1001) Ok, Lars sám se možná zbláznil ze svých vnitřních běsů (panebože, ono už je mu šedesát dva let?!), což člověka částečně tlačí k tomu revidovat svoje názory na jeho tvorbu, ale Idioti mi pořád připadají dokonalí. S jednou výjimkou, neboť rámec, kdy jsou "aktéři" zpovídáni "před kamerou", by mi tam asi vůbec nechyběl. Nicméně: z dnešního pohledu bych dokonce řekla, že je to umělecky nejpřesvědčivější/nejvýmluvnější film devadesátých let. -"Responsibility does them good." ♥♥♥ (17.9.2018) ()
„On bude řídit?!“ - „Odpovědnost jim prospívá.“ Idioti. Neboli lidé, co si hrají na postižené, nemají ani kousek zodpovědnosti k ostatním. Ať už těm, kteří neví, že jde o pouhou zlomyslnou hru, nebo vlastním blízkým. A divák je tak konfrontován s tím, že se „normální“ Karen sice připletla mezi skupinku handicapovaných, ovšem ne mentálně, jako spíš morálně…Idiotům jsem se vyhýbal dlouho. A zpětně jsem rád, že jsem se k nim dostal až teď, hádám, že jako mladší bych film vyprovodil s odpadem. Ono to může znít hezky, utéct z nepříjemné reality, nasávat ten osvobozující pocit a pod záštitou „magoření“ dělat vše, co člověka napadne (řada absurdních scén…vyhrála ta na záchodcích). A tím se i škodolibě vysmívat všem těm „ohleduplným“ (tedy i pokryteckým) lidem, kteří sice ve svém životě mentálně postižené nevidí rádi, ale pod tíhou vlastního svědomí či diktátu společnosti je ignorovat nemohou. Trier docela umně provokuje a jisté věci pojmenovává poměrně trefně, ale též předkládá 2 pohledy, které jde podle mě těžko srovnávat…proto „jen“ lepší průměr. ()
Hořkosladký, emocionální a svým způsobem i neskutečně krásný. Trier má jedinečný dar, který vkládá do každého svého filmu a můžeme být rádi, že je to právě film, kde zúročuje svůj talent. Jeho Idioti jsou natolik silným zážitkem, že jsem o nich musel dumat dlouho a dlouho po skončení, což se mi příliš často nestává. Svojí hloubkou a nejednoznačnými otázkami nutí stále k přemýšlení. Larsův nejlepší počin (zatím nepřekonaný). ()
Partia slušne zabezpečených dánskych yupíkov opustí na pár týždňov zabehané stereotypy svojich zamestaní, rodín a vzťahov. Nasťahujú sa do vily patriacej strýkovi jedného znich, kde cez deň prebývajú squatovým spôsobom (spánok pod dekou, či spacákom na holej zemi, beznábytkové zariadenie). Cieľom ich zgrupovania je hra na toálnych idiotov- predstierajú debilov, downov, imbecilov, pričom jednému z nich (vždy inému) pripadne úloha sprievodcu. Humorné polohy, sa striedajú s vážnejšími. Anarchistická zábavka dobre zabezpečených intelektuálov, odôvodňujúca sama seba hľadaním "idiota v sebe" odvaha plkajúcich rozumbradov končí na prahu ich rodiny, či práce. Jediný, kto je schopný správanie postihnutého preniesť domov, je niekto, kto sa do komunity nedostal na základe presvedčenia o potrebe prejavenia debilizmu v nás ale v dôsledku silnej psychickej traumy. Veľmi presvedčivé a silné dielo prestriedavané komentármi jednotlivých aktérov z časového odstupu. Film nenudí a zároveň vyvoláva rôzne otázky pri rozvíjaní tých základných - je normálnosť idiociou?, nie je prejavenie idiocie vyjavením slobody v jej nescenzurovanej a od konvencií nezviazanej podobe?,a hlavne: ako ďaleko sme schopní zájsť pri uplatňovaní vlastného názoru? ()
Po přečtení námětu jsem tak nějak tušil, že Idioti se mi přesně strefí do mého gusta. Při některých scénách jsem se neskutečně styděl za samotné představitele. Styděl natolik, že jsem radši zavíral oči a po chvíli snahy i uši. Ale i při těch, při kterých mi bylo trapně, jsem se neuvěřitelně bavil. Naturalismus, reálnost, zábavnost, poučení, to vše zde najdete. Námět je geniální a sám mám neuvěřitelné choutky podobné blbosti a bizarnosti provádět a vyzkoušet si, jestli je v ČR vůbec možné zažít takový pocit svobody. Sice bych to asi nechtěl dovést až do takového stádia sekty, ale jako občasnou srandu, proč ne. Je neuvěřitelná škoda, že film není více "nabušenější", nebo alespoň kratší, jelikož závěrečná dvacetiminutovka postrádá patřičnou šťávu. ()
Další z Trierových filmů, kterým nás chce šokovat. A jelikož jsem asi pět minut po shlédnutí filmu civěl mlčky do prázdna, tak se to asi povedlo. Výborné mrazivé drama s dokumentárními prvky, několik šokujících scén (včetně jedné pornografické) a bezchybné výkony. Kratší stopáž by tomu slušela sice o trochu více, ale i tak ve mně tento Trier zanechal velkou stopu. ()
Toto undergroundove dielo mi celkom dobre sadol.Urcite vsak, keby som sa na to dival v inej nalade, asi by som to ani nedopozeral.Film mi dal plnu naruc dvoch "feelings". Smiech a rozcarovanie... ()
85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň. ()
Související novinky
Normální festival
Od 21. do 24. listopadu 2006 se v pražském kině Aero uskuteční přehlídka hraných a dokumentárních filmů, jejichž společným tématem jsou lidé, kteří se v běžném životě orientují trochu pomaleji,… (více)
Film je o ľuďoch a ich existovaní v spoločnosti. Podtitulom tejto snímky je slogan, v ktorom sa hovorí, že ide o idiotský film o idiotoch a pre idiotov... Trier však neponíma slovo idiot v jeho hanlivom význame. Postava IDIOTA mu slúži skôr ako nejaký prostriedok na vyjadrenie svojho protestu a pomôcka pri hľadaní cesty k vymaneniu sa z tohto naprogramovaného a spoločenskými normami riadeného sveta. Idiotom sa teda stáva každý, kto v sebe nachádza vnútornú silu vzoprieť sa pravidlám všeobecných meradiel, podľa ktorých by mal byť kmitajúcou súčiastkou v obrovskom mechanizme povrchnosti súčasného moderného sveta. Hlavnou hrdinkou filmu je Karen, strápená žena, ktorá sa nevie spamätať zo straty svojho synčeka. Chodí po svete ako bezprízorná až kým nestretne Stoffera a jeho priateľov, ktorí sa hrajú na mentálne postihnutých, chodia na bežné miesta (reštaurácie, plavárne), kde provokujú, alebo vystavujú obyčajných ľudí nejakej skúške trpezlivosti a pochopenia. Každý člen skupiny vníma svoje "bytie idiotom" inak. Pre niektorých ide len o hru, obdoby nejakej reality show, pre iných zase predmet filozofických úvah. Karennino rozhodnutie "stať" sa idiotom pramení z túžby demaskovať sa pred spoločnosťou a sebou samou. Triér necháva Stoffera uvažovať nad stavom dnešnej spoločnosti, práve on je tým, ktorý aspoň čiastočne obhajuje a dáva zmysel tomuto idiotskému ansámblu. Jediná Karen dokáže aj napriek svojej citovej traume vniesť do spoločnosti poetické a úprimné rysy- empatiu, úprimnosť, prirodzenosť. Keď začne vyjadrovať svoje pocity, ktoré cíti z jednotlivých členov, mnohí sa nezdržia emócií. Je teda jasné, že práve tieto myšlienky vzájomnej empatie sú spoločnosti idiotov cudzie. Triér dokonca ponúka aj názorný príklad citovej vprahnutosti celého kolektívu. Osobné stretnutie s mentálne postihnutými ľuďmi je pre nich len akousi atrakciou a nie sú schopní vnímať pocity, ktoré pramenia z osobného stretu s naozaj chorým človekom. Jediná Karen chápe aj vyššie a hlbšie súvislosti v procese uvoľňovania svojho vnútorného idiota. Posolstvo, ktoré Triér touto scénach sprostredkovať by sa dalo klasifikovať ako obrovský paradox. Na jednej strane Stoffer hlása myšlienky o skazenosti falše a pretvárky (falošný súcit muža, ktorý si kupuje výrobky postihnutých ľudí), no a na strane druhej spôsob, ktorým nechal svojich hrdinov proti spoločnosti bojovať opäť smeruje len k divadlu pretvárke (hra na idiotov, predstieranie mentálneho zaostania...) lebo to je jediný možný spôsob ako sa ubrániť voči neľútostnej kruto pravdivého citu. Podobný zámer chcel Triér vyjadriť aj v dvoch sexuálnych scénach, vytvoril krajné polohy filmu v dvoch diametrálne odlišných obrazoch sexuality. Mnohopočetné sexuálne radovánky symbolizujú povrchnosť a prázdnotu. Idioti opäť len hrajú divadlo. Intimita sexuálneho aktu je zatlačená do úzadia a opojnosť necenzurovaného ukojenia svojich sexuálnych chúťok ponúka prchavý pocit oslobodenia sa z okov spoločenských konvencií, no v skutočnosti bez hlbšieho významu. Paralelne s hromadnou láskou sa odohráva zblíženie Jeppeho a Josephiny. Stvárnenie tejto scény stojí vo výraznom kontraste s scénou gruppen sexu. Milovanie týchto dvoch ľudí je zahalené rúškom cudnosti. Úprimnosť tohto aktu je symbolom domova. Pre Josephinu a Jepppa nikdy nebol pocit skutočnosti tak intenzívny. Josephinine vyznanie lásky po akte zblíženia neboli adresované priamo Jeffovi. Boli to vety, ktoré povedala pod emočným nátlakom, týkajúceho sa domova a sveta „tam vonku“, neboli adresovane osobe Japa, ale skôr to bola reakcia na uvedomenie si mnohých súvislostí. Tieto slová boli predzvesťou, že Josephina sa čoskoro d skupiny odseparuje. Jedinou, ktorá pochopila zmysel hry na idiota bola Karen , tá ako jediná sa rozhodne rozhodne splniť Stoferovu požiadavku robiť zo seba idiota aj v veľmi šmykľavej pôde medziľudských, rodinných vzťahov. Karen sa zohodne páli všetky mosty- vypľúva matkin koláč, čím jasne dáva najavo, že nad rodinou a jej významom pre ňu vyniesla ortieľ... Záver filmu je tiež zrejmý, nakoľko vo výpoveďových flashbackoch Karen absolútne absentuje. Zdá sa, že vyniesla záver len nad vzťahmi smerom dozadu, do minulosti, a zrejme znemožnila aj vývoju vzťahov aj smerom do budúcnosti, nakoľko na plátne chýba... () (méně) (více)