Schmitke

Jedno velké mysteriózní wtf, které je ale v mnoha aspektech příjemným zjevením naší současné kinematografie (to bude tou německou koprodukcí). Můj pocit ze Schmitkeho se dá přirovnat k pocitům běžného diváka sledujícího běžný film od Lynche: "Nepochopil jsem to, ale bylo to super." Slušně fungující atmosféra, dobří herci a především mimořádně nadprůměrná práce se zvukem a hudbou. 7/10 (06.10.2015)

Připadalo mi to jako taková česko německá lynchovina. Už tomu chybělo jen to, aby zpoza stromu bafnul medvědí muž po vzoru scény z Mulholland Drive. Na českou tvorbu originální a zajímavě natočené, hodně se mi líbily obrazy Krušných hor v mlze, která by se dala krájet. Další plusy za atmosféru, kterou dotvářely tak nějak strašidelné zvuky větrné elektrárny. Docela dobře se na to koukalo a zajímalo mě, kam to povede. Na druhou stranu fakt nedokážu říct o čem to bylo. O Krušných horách? Nevím, nechápu, dost snové. Ne, že by mi to vyloženě vadilo, ale přecejen se na to znovu asi nepodívám. (13.01.2020)

Jelikož je německo-české přátelství stále ožehavým tématem nad půllitrem piva snad v každé hospodě, kam vkročím, nepředpokládal jsem, že u Boba by to bylo jiné. Jakmile Schmitke v podání výborného Petera Kurtha vkročil se svým ukecaným kolegou do malé vesničky na pomezí hranic Čech a Německa, někde ve středu Krušných hor, tušil jsem, kam tohle všechno bude směřovat. A co víc, dočkal jsem se naprosto perfektního zfilmování vztahu Čecha a Němce. Tomu dopomáhá perfektní režie debutanta Štěpána Altrichtera. Dále geniální zvuk s hudbou od Johannese Repky, který si došel pro Lva naprosto právem. A především atmosféra s příběhem, bez které by Schmitke nebyl tak originální film, jak bezesporu je. Dlouho jsem totiž neviděl film s lepší atmosférou a nemyslím si, že by to bylo dané jen tím, že mi je české prostředí tak blízké. A stejně tak dlouho jsem ve filmu neviděl lepší dominu, než byla Helena Dvořáková. Lejt do sebe kořalky, do toho počítat účetnictví a naprosto ladným krokem sejmout kohokoliv, kdo se na ní byť jen podívá? To opravdu nesvede každá…klobouk dolů. Samozřejmě ale musím pochválit každého herce i neherce, který se ve filmu objevil. Každý tu totiž má své místo a každá postava je tu významným originálem. Schmitke tak na mě opravdu zapůsobil a počítám s tím, že tenhle výlet do Krušnohoří brzo rozjedu znova. K páté hvězdičce snad jen chyběl vypilovanější závěr, na jehož obranu budiž, že se to snažil zachránit dialogem v závěrečných titulkách. (04.04.2016)

A zase jeden promarněný potenciál... Tyhle divné filmy já vyhledávám a ačkoli si tu nechci honit ego, tak jsem člověk, který pochopil asi všechny Lynchovy filmy (včetně Inland Empire, který mi z celé jeho tvorby přijde nejpromyšlenější), tudíž mě v rámci těchto divnofilmů zaskočí jen máloco. Strašně moc jsem si přál, aby se mi Schmitke líbilo, protože od chvíle, kdy to přestane vypadat primárně jako komedie (tak 30. minuta) a nastoupí mysteriózní zápletka, začalo mě to hodně zajímat. Jediné, čeho jsem se bál, aby se to nezvrtlo jen v hraní si na Lynche. No, a ono bohužel částečně ano. Jestli jsem to finále správně pochopil, tak se Julius Schmitke potřeboval smířit sám se sebou, což se taky povedlo a od zmizení kolegy se vše odehrálo v jeho hlavě. Ok, proč ne, sice už tady se trochu promarňuje potenciál, ale dokázal bych se s tím smířit. Problém je, že stejně není pořádně naznačeno, s čím vším on má problémy, s čím vším se potřebuje vyrovnat, vlastně o Schmitkem nevíme skoro nic. A to vše, co se odehraje v té mysteriózní části filmu, jsou samé zajímavé záhady, které by talentovaný režisér dokázal dokonale spojit dohromady v zajímavý a chytrý příběh, jenže tady jsou všechny záhady jen na efekt, ale k ničemu jinému. A jestli měly symbolizovat nějaké vnitřní démony, stejně nedávají smysl, když s tím co o Schmitkem víme nemají souvislost a jestli se mělo jednat o něco hlubšího, v jeho hlavě, není tu žádný ani drobný náznak k jejich dešifrování. I přes úžasnou kameru, u které jsem si vychutnával všechny ty záběry lesu nebo městečka v mlze a nějakou atmosféru, která sice není tak silná jak by mohla být, ale zaujmout dokáže je Schmitke stejně jenom filmem, který se strašně urputně snaží napodobit Lynche, ale pouze v atmosféře. Obsah je totiž hodně nepromyšlený, nedotažený a v tomhle podání působí až trochu banálně. Je to škoda, ale za pozornost to stojí určitě, je to něco jiného než se zde točí a českých pokusů o Lynche je sakra málo. Od devadesátek zde vznikly asi jenom dva - Vaterland a Schmitke. A oba dva se mi líbily asi stejně a oba dva mají stejné mínusy - hlavně ten, že se tam hraje jen na efekt. Btw, žánr komedie tady dost mystifikuje. Ona to komedie je, ale hlavně je to mysteriózní a psychologický (i když ta psychologická stránka je nepovedená), pak road movie a až na poslední místo bych dal komedii. 3* (27.12.2020)

Výtečná věc, která mě strašně nadchla. Film mě zaujal už v době, kdy vstupoval do distribuce, ale na natolik, abych se přiměl na něj jít do kina. Když jsem se k němu konečně dostal - po více než 2 letech od premiéry, kdy už k němu nelze říct nic nového - užasl jsem, jak moc se mi ten film trefil do vkusu. Ty fantastické lokace, jedinečný humor, dokonalá atmosféra, herectví všech zúčastněných, a perfektní soundtrack a zvuk (to skřípání turbíny!), to vše dalo dohromady vzniknout filmu, který mě naprosto dostal. Film specifických kvalit, který je zde po mém soudu mírně nedoceněný - nevybavuji si z poslední doby jiného tvůrce, jehož debut by mě tolik ohromil. Už jenom plakát je výtvarně skvostný, stejně jako celý film - který je jednou velkou audiovizuální libovkou a svou poetikou rozkročený někde mezi Signálem a Dnem v Jurjevu. (19.11.2017)