Snowden

Jo, chápu, že po tomhle Stone skočil. Snowdenův případ mu musel, vzhledem k jeho politické angažovanosti, připadat jako dar z nebes. Problém je, že v tom nadšení přehlédl, že tohle prostě na celovečerák není a už vůbec ne na celovečerák trvající víc než dvě hodiny. Veškeré snahy dodat ději nějaký spád jsou vesměs marné, šokovat tím, jak moc jsou naše životy prolezlé monitoringem tajných služeb, se nedaří a vykreslení Snowdena jako jediného spravedlivého také nepůsobí moc důvěryhodně. Technicky v pořádku, zahrané slušně, ale ani to příliš nepomáhá a z mého pohledu se zatím jedná o nejhorší Stoneův film. 30% (17.12.2016)

No co bych k tomu řekl, film Olivera Stona bych si představoval trošku jinak. Jedná se o kontroverzní látku, která se často démonizuje a je brána jen z jednoho úhlu pohledu, což mi už za ta léta leze na nervy. Bohužel celá životopis trpí tím, že je příliš jednoduchý, žádný zvrat se nepřichází a ve výsledku se wou kontroverze nekoná. Herecké osazení je výborné, ale první hodinu moc nedostávají prostor a jako divák jsem nudou trpěl. Celé je to rutina a když už ke konci dochází k zvýšení obrátek, k závěru, tak Vás čeká dalších nudných dvacet minut. Jeden z těch nejnudnějších životopisů, který trpí svým scénářem......5/10 (11.11.2016)

// Stone sice točí filmy dlouhé, levičácké a občas ne úplně srozumitelné, ještě nikdy ale nenatočil film vyloženě špatný. Snowden je pak přesně tím klasickým Stonem od začátku až do konce, jediný mínus bych v podstatě zmínil pouze otravnou snahu děsit diváky velkým zlým bubákem v podobě NSA. Já chápu, že to ve filmu o Snowdenovi moc jinak nejde, ta urputná snaha ale sráží nohy jinak docela OK dramatu, kterému zoufale chyběl lepší pohled z opačné strany a taky silnější vyústění. Je to takový jednou a dost. 6/10 (02.04.2017)

Oliver Stone je z tohoto příběhu čitelnej stejně tak, jako Troška z Babovřesek. Sice mu tu nežerete sto procent všech dialogů, ale to proti americký rejpnutí je tu cejtit snad na každým rohu. A zajímavé je, jak za ním stojí široká herecká obec, protože v tomto filmu se protočí opravdu slušné množství zajímavých tváří. Nicméně to hlavní o čem je tu řeč je Snowden a Joseph Gordon-Levitt ho zahrál fantasticky. Po scénaristické stránce je to ale strašná nuda. Film má tendenci říct něco víc, ale ve výsledku skončí akorát u toho, co nám řekly i média. A to, jestli se Snowdenem souhlasíte nebo ne je vlastně jedno. Podstatné je, co se od jeho aféry na internetech událo a jen to potvrdilo mýty a teorie, které se kolem internetu neustále proháněly a prohání. (14.01.2018)

V pátek 25. 11. 2016 ve věku devadesáti let zemřel Fidel Castro, o kterém Putin řekl, že "ztělesňuje vysoké ideály politika, občana a patriota upřímně přesvědčeného o správnosti toho, čemu zasvětil život". Před třinácti lety o Commandantem natočil dokumentární portrét Oliver Stone, který to tehdy schytal zleva i zprava. Nyní je tvůrce, označovaný za černé svědomí Ameriky, kritizován za fikční biografii SNOWDEN o whistleblowerovi, o kterém Putin řekl, že je to "podivný, idealistický chlápek, který je v Rusku v bezpečí"._____ Časté výtky ohledně toho, že SNOWDEN na rozdíl od většiny Stoneových filmů není relevantním komentářem k dnešku, potažmo je překvapivě krotký, a že navzdory stylistické excesivnosti jde o nezvykle přehledné a umírněné vyprávění, jsou mimo. Stone vždy s postavami pracoval spíše jako s typy než s psychologicky definovanými jedinci, protože mu slouží k demonstrování určité teze o společnosti. SNOWDEN je o zklamání z víry v demokratický systém (představovaný jak bushovskou jestřábí politikou, tak obamovskou lživou nadějí v lepší zítřky), a tak ani nevypráví o přerodu patriotického republikána v liberálního "extremistu" díky aktivistické ženě, ale o muži mezi dvěma ideologiemi představovanými dvěma vedlejšími postavami (viz stejné schéma používající WALL STREET, WALL STREET: PENÍZE NIKDY NESPÍ, ČETA, DIVOŠI)._____ Jinak Stoneovi šlo vždy o jasnost, srozumitelnost a přehlednost vyprávění (snad až na U-TURN a do jisté míry DIVOCHY, kde ale v obou případech aktualizoval noirovou poetiku), zatímco blbnul se stylem. Převážně umělecky motivované stylistické postupy (různé typy kamer a filtrů, kombinace hraných a dokumentárních pasáží, střídání makrodetailů a větších celků, významotvorné montáže...) ozvláštňují stoneovsky typické nechronologické a místy nespolehlivé, zato dlouholeté hollywoodské tradice ctící vyprávění. Kdo od Stonea čekal něco jiného? A kdo vůbec věděl, že Castro byl včera ještě naživu? (27.11.2016)