Nezvěstní

Mrazivá záležiost zabývající se asi tím nejhorším traumatem každého rodiče a to zmizením dítěte. Seriál rozehrává hned několik rovin, kdy se míchá pátrání po chlapci s osobním dramaty jak jeho rodičů, tak i vyšetřujícího policisty a dalších vedlejších postav. Po výborném pilotu mi sice občas připadalo, že celá série místy ztrácí dech, ale i tak se jedná o vysoký nadprůměr, což potvrdil i samotný konec. Výhrady nemám ani vůči hercům, přičemž pro Nesbitta to je, troufám si říci, zatím životní role. BBC zaslouží opět palec nahoru. 85% (27.12.2014)

Stará známá pravda - není nic horšího než přijít o dítě! Je horší jeho smrt nebo jen jeho "pouhé" pohřešování? Je osm let dost dlouhá doba na smíření se s danou situací? Věříme ještě ve šťastný konec anebo se každou noc budíme hrůznými představami, co zlého se mu mohlo stát? A chceme skutečně znát pravdu? Tady ať diváci nečekají žádné šokující zvraty, důležitý je důraz na psychologii postav, na vedlejší motivy, které podle některých děj brzdí, podle mě jsou ale důležité k pochopení motivace hlavního hrdiny a nabízejí tu jednu z možných alternativ. A na konci je slib. Slib, že si tím očistcem příště projdeme znovu. (19.02.2015)

Zhmotněná noční můra každého, kdo má děti, chce děti nebo si z nějakého důvodu myslí, že o dětech to v životě tak trochu je. Takže všech. Leccos by se dalo vytknout, ale dopad osmého dílu, včetně cca pětiminutového epilogu…trumfuje nejen po emocionální stránce i Killing. Za pět. A šestou si přičmárám ve sklepě na stěnu. (15.02.2015)

Trochu se nám tu rýsuje novej THE KILLING (je podobnost názvů náhodná?), na jeho kvalitu to ale, minimálně co do atmosféry, nedosahuje. Epizodám by slušela kratší, 3/4 hodinová stopáž, ta druhá už hodinu neutáhla. Páč je jasný, že se odhalení nedozvíme až do samotného závěru série, je dobře, že nemá více než 8 dílů. Mohla ale mít klidně ještě méně, komu se chce čekat 8 hodin na vyřešení případu? Přičemž není jistý, jestli se zápletka neprotáhne do druhý série (viz podraz ve zmíněném THE KILLING). (15.11.2014)

S1 "Oliver Hughes" (4/5): Ve vší té civilnosti prosté laciné překombinovanosti i z prstu vycucaných zvratů sympatické a o to více, jak důsledné to je v přístupu "může se to stát i vám". A s ohledem na úskalí tématu o ztrátě jediného dítěte až překvapivě nemelodramatické a citově nevydírající. A přes veškerou chladnou atmosféru naprostého zmaru, deprese a beznaděje to není emočně chladné či cynické. Navíc jde o nebývale zdařilou symbiózu skandinávského přístupu k žánru, kdy se zcela stírají mantinely mezi osobním dramatem a kriminálními pasážemi. Scénář si vystačí s tím, že lidé jsou... Prostě lidé čili konspirace či přes koleno lámaná velká odhalení nejsou na místě. Přesto by se výhrada našla; a sice vyprávění skrze prolínající se "současnost/před lety" přístup, který je vesměs ku prospěchu a není pouze lacinou obezličkou jak natáhnout děj na více epizod, ale přeci jen kolem poloviny série pasáže "před lety" mnohdy zbytečně přešlapují na místě a tah na branku to neztrácí pouze díky lince ze současnosti. A zdaleka nejlepší je samotný závěr, který se zadře pod kůži jako máloco v rámci žánru. S2 "Webster/Giroux" (3/5): Civilnost ustoupila rádoby překombinovanosti a nabízí to vykoupení; tedy záležitosti první řadě zcela cizí. Každopádně ani tak to není špatné. Stále to má prvotřídní obsazení, je to nelacině emocionální a umně (a především jinak) se tu pracuje s tématem ztráty dítěte. Nejvíce na škodu je tak délka, jelikož osm epizod je neopodstatněných. A nic to nedokazuje lépe než irácká anabáze táhnoucí se skrz čtveřici epizod, aby výsledkem bylo něco, co se dalo vyřešit dvaceti vteřinovým telefonátem. (27.12.2014)