Avengers: Infinity War

SPOILERY? „Toto sú moji kamaráti Králik a Strom.“ Je to trochu iné, než som čakal. Čo je v podstate dobré, pretože obvykle blockbustery za stovky miliónov nemajú vo zvyku prekvapovať scenárom, ktorému navyše v dobe premiéry urobila veľkú službu reklamná kampaň, ktorá na niekoľkých miestach vyslovene klamala, len aby čo najviac zaskočila diváka (Hulk vo Wakande). Nevravím, že je to prehliadka najšokujúcejších dejových twistov v histórii kinematografie, ale na viacerých miestach som bol zaskočený relatívne nepredvídateľným scenárom (úmrtie Thanosa uprostred filmu???). Akcia je hravá a plná bombastických nápadov. Najviac ma v nej zaujali magické psie kúsky Dr. Strangea, čo je zvláštne, pretože v sólovke ma táto (inak v komiksoch skvelá) postava nudila. Tu je však parádna tak v akčných, ako v ironicko-mentorských momentoch (v ktorých sa formuje ako zrejme najmocnejší Avenger, sorry Thor). Hoci by sa mohlo zdať, že niektorí hrdinovia sú od roku 2008 vyhorené, tentokrát sú ukázané v trocha iných polohách. Občas vidno, že sa strihalo viac, než bolo treba (Bruce a Vdova sa vidia prvý raz po rokoch a nemajú ani jednu spoločnú scénu?). Jednotliví hrdinovia sú originálne pospárovaní s čo najnečakanejším partnerom, čím vzniká iskrivá, bláznivá chémia. Každá postava má svoju scénu (minimálne), v ktorej zažiari a vyvolá silnú emóciu. Je tam humor („Ja som Groot.“ – „Zdravím ťa. Ja som Steve Rogers.“ alebo "Je medzi Avengers aj Kevin Bacon?" - "Neviem, dlho som s nimi nebol." alebo "Ty poznáš Thora?" - "Hej, taký vysoký, nič extra."), i smrteľná vážnosť („Čo ťa to stálo?“ – „Všetko.“). Mňa osobne najviac bavila drastická kombinácia „3xS“ (Stark, Strange, Spider-Man). Ďalej je stávkou na istotu po Ragnaroku báječne roztatárený Thor, rozkošná Mantis a geniálne sitkomový Drax („Prepáč, ale ty zívaš?“, „Stojím tu už asi hodinu, som neviditeľný.“). Thanos je kvalitná záporná kreatúra. Povedal by som, že najmenej tu sedela skupina okolo Kapitán (vrátane, má ikonický nástup, ale je to jeho predčasný vrchol a potom je už len štatista, ktorý skoro vôbec neudáva tempo). Občas sa až príliš kecá, ale dá sa to zvládnuť. A šokujúce finále? Pre mňa šokujúce nebolo, lebo je jasné, že je to len hra a v štvorke bude všetko úplne inak. „Ty nie si muž. TOTO je muž. Krásny, urastený, svalnatý, s vyšportovaným telom. Je to pirátsky anjel.“ Cinemax TN 2018 (29.04.2018)

... jen mě trochu zlobilo, že veškeré zvraty jsou postaveny na poměrně otravné premise, že hodnota jednoho života nelze vyvažovat hodnotou bambilionu dalších. Otravné zejména protože ve skutečnosti šlo spíš o karikaturu této premisy: hodnoty životů některých jednotlivců nelze vyvažovat hodnotou bambilionu dalších. Někdy. Trochu nahodile. Nutno ale říct, že tak principy při snaze aplikovat je na dění zkrátka dopadávají. ___ Zejména mi ale vadila bezbřehá schopnost našich hrdinů selhat v klíčovém okamžiku. Potřebou mít proslov, hysterickým výlevem. Ale jinak skvělé, velkolepé! (11.09.2018)

// Já... bych to trochu krotil. Je to epický? Ano. Je to vyvrcholení deset let dlouhého komiksového seriálu? Zatím ne. Je to jen první půlka, vynikající první půlka, ale pořád pouze část většího celku, ve které fungují akce, hlášky i humor, ale emoce na úrovni těch cca dvaceti sólovek to nevykřeše ani jedinkrát. Parametry pecky tu jsou a nikdo vážně nepřehání, když vám říká, že tam toho je hodně. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že tam toho mělo být ještě víc. Snad ty "wow" momenty dorazí v pokračování. 8/10 (25.04.2018)

Z jednoho pohledu jsou Avengers: Infinity War úžasným (polo)zakončením jedné dekády, při kterém komiksy začaly ve velkém ovládat filmový průmysl a těžit z něj obrovské množství peněz a diváků. Je to úspěch, který funguje, svazuje mnoho naplánovaných postav a příběhových linií do epického finále a dokáže bavit celou dobu. Nejen díky známým tvářím, ale i díky nejlepšímu záporákovi v dosavadním MCU. Pro někoho, koho filmy od Marvelu baví a viděl většinu nebo všechny, je to povinnost. // Druhý pohled (se spoilery): s filmy od MCU je to jako s klasickými pokračováními, všeho musí být více a všechno musí být větší. Po každém záporákovi přijde další, větší, hrdinové prohrávají, dokud se nezvednou (nespojí) nebo se neobjeví nějaký další, který všechno zachrání. Navíc, postavy prakticky neumírají, pokud ano, zase se vrátí. Jsou to principy čitelné, známé a odpovídají i komiksům papírovým. Když se však touto optikou podívám zpět po dvou dnech na promítání posledních Avengerů (a promítnu si i obsah předchozích filmů), tak vlastně IW vnímám jako za a) film o Thanosovi, b) efektní "vtip" vůči divákům. Proč? Protože závěr filmu, ať je jakkoliv bombastický, v kině mě bavil a milion dalších věcí, tak všichni už víme, že to prostě je na efekt a v dalším díle se vše vyřeší podle cca dvou scénářů (cestování časem/multiverse). Stačí to na nejepičtější týmovku všech dob? PS: do tohoto dílu jsem měl rád Hulka, ale to, co s ním scénáristé začali dělat v třetím Thorovi taky už jde do extrému a je otravný a zbytečný (projděte si film a uvidíte). PPS: aspoň jednou mohlo někoho napadnout Thanosovi useknout ruku nebo hlavu (viď blonďáku).. (28.04.2018)

Infinity War v sobě nese několik výborných (hl. Thorova linie) a pár průměrných marvelovek: dosažení cíle je odkládáno kvůli tomu, že hrdinové stále dokola opakují tutéž „chybu“, čímž nám tvůrci stále dokola polopaticky sdělují, co je ústřední myšlenkou filmu, nejmasivnější akce se odehraje v zásadě jen kvůli tomu, aby bylo co epického nastříhat do traileru, když režiséři přepnou do melodramatického módu (což činí mnohem častěji než dříve), některé dialogy jsou dost „cheesy“, děj je s postupujícím časem stále předvídatelnější, oddalování nevyhnutelného únavnější a vyprávění monotónnější... Pohromadě to drží hlavně díky emocionálně hutnému rozkrývání záporákových pohnutek, na které jsou vázány body obratu i dělení do tří velkých dějových bloků.___Film hodně táhne nahoru nesmlouvavé finále, ale skrz naskrz vážný přístup příběh neprostupuje ani zdaleka v takové míře jako v Loganovi nebo Nolanových Batmanech. Dobře zabavit diváka, nikoliv jej přimět přemýšlet nad smyslem násilí nebo cenou za hrdinství/lidskost, je stále na prvním místě. Nejlepší marvelovkou pro mne zůstává druhý Kapitán Amerika, o jehož stylistické čistotě a vypravěčské sevřenosti si dost epizodická Infinity War (přičemž některé postavy vyprávění opustí na tak dlouho, až skoro zapomenete, že ve filmu jsou), střídající příliš mnoho stylů (a přitom nemající, poměrně logicky, žádný svůj osobitý styl jako Thor: Ragnarok nebo Black Panther), může nechat zdát.___Feige a spol. tentokrát, podobně jako Singer v podstatně těžkopádnějších X-Men: Apokalypse, jdou až na hranu toho, kolik výrazných postav lze vměstnat do jednoho celovečeráku tak, aby se nerozsypal, aby divák neznalý předchozích osmnácti filmů nebyl úplně ztracený a aby si divák s MCU dobře obeznámený přišel na své a zároveň mu nepukla hlava. Moc si nedokážu představit, kam dál se dá zajít a zřejmě lze považovat za obrovský úspěch, že výsledek není ještě mnohem méně konzistentní a že má vcelku vyrovnaný rytmus (z velké části zásluha rychlých a vtipných slovních výměn).___ Žádný převrat a nic tak podnětného (stylem, obsahem či vyprávěním), abych to toužil vidět v brzké době podruhé, ale jednoznačně skvěle vypočítaný a fanouškům chytře sloužící (už jen ty nástupy jednotlivých hrdinů na scénu) blockbuster za všechny prachy, dávající svými produkčními okolnostmi vzpomenout na zlaté časy velkovýrobního hollywoodského systému (skupina stálých hvězd + neměnný okruh spolupracovníků). S citlivějšími diváky, kteří za ty roky k marvelovským superhrdinům trochu přimkli, navíc dokáže slušně zamávat (sám jsem během titulků a ještě chvíli po nich cítil fakt dost nepříjemnou bezmoc a úzkost). 80% (25.04.2018)