Pirko

Kdoví, proč se film jmenuje právě Pirko, každopádně pokud čtete tuto stať a zrovinka se chystáte vypadnout z děcáku, tak vás definitivně zapřísahám, abyste se nevydali směr Praha, kde vás tu někdo zneužije či tu okrade o peníze na chleba s laciným margarínem. Pak byste totiž nemuseli skončit jen v blázinci, nýbrž i na jednotce intenzivní péče z důvodu přesycení těla levnou drogou zakoupenou na kdesi v temné uličce na Žižkově. 72 % (23.10.2019)

Tak pozitívom je, že v decáku stále počúvajú len kytice veršov od Rytmusa, čiže je tam evidentne pozitívny vzor a nádej na svetlú budúcnosť, hoci u väčšiny prípadov by bolo hovoriť o svetlej budúcnosti rasizmus. Našťastie decáky dostávajú stále viac Rytmusovych fanúšikov a tak ďakujeme tým, ktorí aspoň ako tak udržiavajú v našom štáte pôrodnosť. Čo sa týka obsahu filmu, tak Gažiová vraj chcela poukázať na to, že väčšina detí z decáku skončí niekde v bordeli alebo na drogách. Lenže ono v tomto štýle im ale človek nepraje nič lepšie, keď film vykresľuje tieto deti ako vulgárne stoky, ktoré už od 12-13 rokov majú v hube cigaretu a pri sraní na hajzli hovoria: Ale by som si zajebala! Alebo: A mňa nechceš pojebať? Chválim Morávkovej herecký výkon a že mohla zahrať ešte 18-ročnú. V čom ma film ale nakoniec nasral bolo znásilnenie, nie to prvé, ale následné a proste ten vyprahnutý pocit, že film chce na niečo negatívne poukázať, čo je super, ale neponúka žiadne riešenia ani svetlo nádeje. Keď si v decáku, tak nielenže skončíš v nehostinnom prostredí, ale ešte ťa budú aj prcať kade tade a keď si za to nepopýtaš peniaze, tak si vlastne sprostá. Sprchové znásilnenie mi film úplne zhnusilo a len som si pomyslel - to tej Morávkovej robí dobre stále takúto handru hrať, keď znásilnená bola hneď na to aj v Špine? (21.07.2024)

I když si spoustu lidí myslí, že o děti z dětských domovů je dbáno tak,aby se v dospělosti dokázali zařadit do normálního života a po propuštění z chráněného prostředí se většina z nich o sebe uměla postarat, že je připravena na život venku a neocitá se na ulici, v pasti dluhů, neřešitelných situací, které vedou k asociálnímu jednání jako je například prostituce, opak je pravdou. Statistiky mluví jasně. Přečtěte si jakoukoli studii o bezdomovectví či profesionální, erudovaný rozbor sociologů o tom, s jakými životními vyhlídkami většina bezprizorních polodětí končí a jaké mají možnosti nebo spíše nemožnosti (pokud se náhodou miniaturní hrstky šťastlivců neujme nějaká neziskovka) a možná budete mít jasno. Pokud někdo z diváků jako reakci na shlédnutý film řekne, že je příběh přemrštěný a takhle přece lidé v 21.století nežijí, pravděpodobně je to hýčkaný jedinec, který neví nic o reálném, tvrdém životě k těm, kteří měli v životní loterii hodně velkou smůlu. Ano, někdo si myslí že by to zvládnul lépe a kdo chce, může si najít slušnou práci, bydlení a normálně žít. Pokud ovšem takové dítě není nadprůměrně schopný jedinec, s velkou pravděpodobností ve všech těchto oblastech i při snaze selže. A selhal by i ten mudrc, který žije v jiné dimenzi. - Film není obhajobou svobodně zvolené prostituce. Přesto film nepopírá, že někdy je tato profese ještě nejlepší cestou z pekla, jak se v mládí může atraktivní žena v bezvýchodné situaci bez zázemí zajistit a díky finanční podpoře se zařadit do obyčejného života, najít si byt, vdát se za slušňáka... Ale to pochopí jen ten, co pracuje se sociálně vyloučenými nebo někoho takového osobně zná. P.S. Víte kolik je lidí, kteří chodí do obyčejného zaměstnání, ale mají tak nízký plat, že nemají ani na bydlení (komerční nájem je u nás ve městě včetně ostatních poplatků za bydlení už skoro stejný jako nájem v Městském bytě, vyloženě sociální byty takřka nejsou ani pro zdravotně postižené občany s dětmi) a tak žije mezi bezdomovci někde v odstaveném vagónu na nádraží a svoje tajemství před obyčejnými lidmi úzkostlivě tají? Kolik z nich se myje a holí ráno v placených veřejných sprchách, aby v práci nikdo nepoznal, kde strávil noc? Kolik z nich neholduje alkoholu ani nebere návykové látky? A přesto to do zařazení do společnosti pořád ještě nestačí? - Dobře, že se alespoň podobné filmy točí, i když je nepohodlné jim uvěřit. Zvlášť neuvěřitelné se to zdá tomu, kdo má byt v osobním vlastnictví zdarma zděděný po babičce nebo mu rodiče umožnili vystudovat vysokou školu a podporují ho doposud. Já ve svém okolí neznám jediného normálního člověka, který by začal v osmnácti letech samostatně fungovat bez jakékoli podpory buď od rodiny nebo od životního partnera. Pracují, do toho studují, snaží se, ale citové a finanční zázemí a předávání životních zkušeností, aby byl mladý člověk schopný v tom dospělém světě fungovat, jsou přesto ještě v těchto letech nezbytnou potřebou. (09.11.2017)

Aneb když jeden odchod z dětského domova a několik naivních rozhodnutí rozjedou koloběh fatálních událostí. Brzy plnoletá Martina nejprve tančí svým „kamarádům“ z domova kdesi na východním Slovensku, aby brzy vyrazila vstříc životu za svým chalanem do Prahy, protože „otec neznámy, matka nikdy neprejavila záujem.“ Jenže chalan má momentálně úplně jiné starosti, s pouličními živly by to zrovna tak vyhrála. A naneštěstí feťácký přítel potřebuje prachy, takže láska neláska, dívka se ocitá v bytě hrůzy plném násilí a zneužívání. Ano, možná mícháme žánry, mícháme pocity, jenže asi něco bude na tom, že veliké procento dětí z domovů končí na drogách nebo coby prostitutky. A tomu, že děvčata vycházejí z domovů s obálkami nepřipravené na život, věřím. Názory „nejpovolanějších“, že je to nesourodé, neberu. Je to autentické, je to depresivní, je to pestré, je to výborně zahrané. Prakticky od všech!! Což je v domácí tvorbě jedno velké umění. Ano, lze mít problém s tím, že k dívce si kvůli jejímu chování hůř budujeme vztah, lze komplikovaněji přijmout, že z lokací zase vyskakuje socialistická šeď, špína a všudypřítomná beznaděj, jenže Praha není jen Karlův most a nákupní domy. Pokud něco dokáže naštvat, tak závěr, který mi také úplně nesedl. Jinak ale tvůrci předkládají několik momentů, které vizuálně přenášejí bolest hlavní hrdinky na diváka, volí netypické sekvence, dlouhé kamerové jízdy, statické záběry, jsou pestří, zajímaví. Pokud někdo hovoří, že leccos je samoúčelné, ukázali by vševypovídající scénu ve sprše. Odvážná Dominika Morávková-Zeleníková hraje na jedničku. Chyby byly, ale za mě hodně depresivní vstupenka do života. Pouštěl bych ji tabletářům a fejsbukářům v devítce na základní škole. I proto, že jde o debut, tak ty čtyři hvězdy střelím. PS: Skladba zesnulého otce-skladatele puštěná v autě je milým pomrknutím. (12.11.2017)

Dobré úmysly často neznamenají dobrý film. Scénář je mizerný. Všechny postavy jsou definovány jedinou vlastností, což z nich dělá neživotné figurky. A jelikož toto dílo zřejmě ani nikdo nerežíroval, hraje je každý z herců po svém. Někteří zcela civilně, jiní až daleko za hranicí karikatury. Celkem se to tedy tluče, tvůrci ovšem ještě přidali hloupý závěr, který zabije poslední naděje na to, že by film mohl s divákem nějak souznít. Nakonec si vlastně nejsem jistý, zda tu jednu hvězdičku nedávám jen za krásná prsa Dominiky Zeleníkové. :( (18.11.2017)