Kilo Dva Bravo

Tak uznávam, príbeh podľa skutočnej udalosti... no a? Aj tak to bola nuda ako špina za ušami. Úvod je len o žvástoch a siláckych rečiach, ktoré nikoho nezaujímajú - banda magorov, ktorá si myslí, že sa všetko točí okolo ich maskáčových zadkov. Potom prídu nejaké tie trápne životné múdra, no a potom konečne dôjde aj na jadro veci. Tú prvú mínu som pochopil, avšak potom sa tí vojaci začali chovať ako stádo tupoňov, takže nečudo, že ešte pár nožičiek letelo vzduchom. No a medzi tým zasa len tie trápne, patetické reči... Som rád, že to mám za sebou. Slabučký podpriemer. 30/100 (21.08.2017)

Stěží uvěřitelný tragikomický sled událostí vedoucí ke zdecimování jednotky několika zapomenutými sovětskými minami na pár metrech čtverečních v bohem zapomenutém údolí. Něco tak absurdního prostě nevymyslíš. Ostatně se to údajně skutečnosti drží věrně. Navíc se podařilo skvěle zachytit psycho vypjatou atmosféru sice směšné, ovšem o to více bezvýchodné situace; v nejlepších momentech, kdy se naplno odhaluje pravá nátura (a ostatně i vnitřnosti) jednotlivých charakterů, to dá vzpomenout na původní Mzdu strachu. Celé to pak graduje po pokusu o přistání prvního vrtulníku po cca dvou třetinách stopáže. Po tomto předčasném vrcholu to však již pouze dojíždí půlhodinovým mlácením již předtím vymlácené slámy, kdy se čím dál více do té doby naturalistický protiválečný snímek přeci jen začne stáčet spíše k oslavnému tónu. (10.07.2015)

No tak tohle už je pomalu na Darwinovu cenu. Chápu, že pro vojáky, kteří Kajaki prodělali, to zrovna sranda nebyla, ale já jako divák, který jejich příhody dostal zprostředkovaně, jsem se musel smát. To, co tam ta bandička exotů prováděla v minovém poli, To se hned tak nevidí. Pro dokreslení celé té absurdity chyběli jen dva ručníkáři, kteří by vše pozorovali, občas by se na sebe koukli a zakroutili nechápavě hlavami. Jestli je to opravdu podle skutečných událostí, tak bych se na místě všech zúčastněných zasadil o to, aby se film nedostal na veřejnost. Režisér se navíc ani nesnažil podat postavy tak, aby si knim obecenstvo mohlo vytvořit vztah, takže mi jejich osud byl víceméně ukradený. A do toho všeho padaly repliky typu "Bolest znamená, že jsi naživu." Jo, to je sice pravda, ale taky to znamená, že mi kurva chyběj nohy. Jako válečný film Kajaki neobstojí, ale je to krásná ukázka vojenské neschopnosti. 30% (30.06.2015)

„BOLEST ZNAMENÁ, ŽE SEŠ NAŽIVU!“… /// Byla to služba jako každá jiná. Život na vodloučeným stanovišti u přehrady Kajaki, moc pozdvižení neskýtá. Vobčas zatoulanej pes, někdy zaskočej na „střelby“ čmoudové. A tak si tihle Briti udělaj pakárnu sami. Zalezou do minovýho pole a snažej se nepochcípat. A my můžeme bejt při tom! Z pár jich chčije krev, z několika koukaj kůstky a někdo se vrátí domů pěkně vopálenej. Sledujeme paniku, skučení, kamarádskou pomoc atd., a společně čekáme na pomoc z hůry (ne ON, vrtulník vole…). No… je to podle skutečnosti. Co dodat? Snad jen, že takovou dobu vyprávět vo monotónním utrpení, může akorát masochista. Snažej se vytvořit drama jako na divadle (Birdman by čuměl!), páč nevelká skupinka chlapců je rozjebaná na nevelkým prostoru a čeká a čeká… a dělá to, co asi tak lidi v minovým poli dělaj. VYDRŽ, DOSTANEME TĚ ODSUĎ! – ale jak dlouho tohle může bavit? Správně. Pak už nemá čím! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se do minovýho pole a nevím, jak se správně (podle předpisu) trpí. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.06.2015)

Takhle nějak to bylo - nebylo. Praotec Inuita v bývalé sadě globálního obuzňování sedl na své plavidlo, aby ulovil nějaké mořské prase, ovšem sebral jej proud asiják, prohnal přes půl Zeměplacky a vysadil až v Afghánských horách. Tam poté, co potopa ustoupila, pojmenoval jedinou zbyvší vodní plochu po své arše, odchytil si pár opolidek a vytvořil národ, co je slovutný skrze svou genialitu, mírumilovnost a kladný vztah k modernitě, jak je ostatně všeobecně známo. Bohužel mu tam pořád někdo courá a snaží se jej připravit o tvrdě zasloužené kameny, prach, mák nebo dysenterii. Ivani, Bicmacové.... třeba tací křivozubí Britové se stavili již poněkolikáté. Nepoučitelní dobrodruzi. Pravda, takhle navečer v Pickwickově klubu, s dýmkou v ruce a papučí na noze, jsou o zbylé oudy osekaný veterán i jeho senilní vzpomínky na vraždění středem pozornosti, a to za to asi stojí. No, to je jedno - tlupa moulů s nedostatkem škrtidel vleze do údolí, do kterého poslední deště, tedy před cca dvaceti lety, naplavily pár dárečků, které ráčil pod povrchem zanechat ještě taváryšč. A zatímco tam v boji proti nepříteli odhazují hnáty, zábrany i životy, vláda, co je na místo ráčila poslat, v tichosti svou vlastní zemi zapleveluje nepřítelem stejným. Zvláštní doba. (17.04.2017)