Kilo Dva Bravo

Takhle nějak to bylo - nebylo. Praotec Inuita v bývalé sadě globálního obuzňování sedl na své plavidlo, aby ulovil nějaké mořské prase, ovšem sebral jej proud asiják, prohnal přes půl Zeměplacky a vysadil až v Afghánských horách. Tam poté, co potopa ustoupila, pojmenoval jedinou zbyvší vodní plochu po své arše, odchytil si pár opolidek a vytvořil národ, co je slovutný skrze svou genialitu, mírumilovnost a kladný vztah k modernitě, jak je ostatně všeobecně známo. Bohužel mu tam pořád někdo courá a snaží se jej připravit o tvrdě zasloužené kameny, prach, mák nebo dysenterii. Ivani, Bicmacové.... třeba tací křivozubí Britové se stavili již poněkolikáté. Nepoučitelní dobrodruzi. Pravda, takhle navečer v Pickwickově klubu, s dýmkou v ruce a papučí na noze, jsou o zbylé oudy osekaný veterán i jeho senilní vzpomínky na vraždění středem pozornosti, a to za to asi stojí. No, to je jedno - tlupa moulů s nedostatkem škrtidel vleze do údolí, do kterého poslední deště, tedy před cca dvaceti lety, naplavily pár dárečků, které ráčil pod povrchem zanechat ještě taváryšč. A zatímco tam v boji proti nepříteli odhazují hnáty, zábrany i životy, vláda, co je na místo ráčila poslat, v tichosti svou vlastní zemi zapleveluje nepřítelem stejným. Zvláštní doba. (17.04.2017)

Černá Zmije v zemi nikoho: „Kde to, krucinál, jsme?“, George se zahledí do mapy: „No, těžko říct. Připlazili jsme se na místo označené malými houbičkami...“ Britská armáda to s minami odjakživa uměla, ale žerty stranou. Výbušné pozůstatky po Sovětech ve vyschlém korytu zapříčiní rychlou spotřebu zaškrcovadel i morfia a já se vědom chaotičnosti války, co se tak ráda šklebí lidským osudům do tváře a předčítá z Murphyho zákonů, naladil na absurdní realitu situace. Šok, panika, bolest, hněv, odhodlání a pedikúra za polovic, vysoká tráva lechtající koule a jestli se z tadyma nedostaneme, všechny vás nakopu do prdele. Dvě věci se daly čekat. Že to grafika u závěrečných titulků posune do roviny Lone Survivor a že hodně zdejších recenzentů, co sloužilo u ženistů, nadzvedne obočí.. (17.04.2024)

Britský vojnový film, ktorý zobrazuje tragickú udalosť, ktorá sa stala vojakom niekde v oblasti Kajaki v Afganistane. Aj keď to označenie vojnový je mierne zavádzajúce, pretože na skutočný boj tu takmer nedôjde. S vojnou to má spoločné iba to, že titulné postavy sú britskí vojaci a tragédia je zastúpená tým, že natrafia na mínové pole. Chápem, že pre skutočných vojakov to musela byť nepríjemná situácia, ale pre diváka je jej zobrazenie dosť nezáživné. Väčšinu filmu, resp. jeho prvú polovicu totiž tvorí posedávanie na zaprášených kopcov, rozhovory o ničom a zobrazovanie rutinného dňa vojakov. Chýba tomu akcia, čo by možno nebol problém, keby to fungovalo aspoň ako dráma. No bohužiaľ, postavy vojakov sú nezaujímavé, ani o jednom z nich sa divák nedozvie nič bližšie a v podstate sa jedná o zameniteľnú skupinu, v ktorej neviete po mene rozlíšiť ani jedného. Keď následne prvý z nich stúpi na mínu, tak v druhej polovici filmu nasledujú pre zmenu nezáživné náreky ležiacich vojakov, ale ako sa mám ako divák báť o niekoho o kom absolútne nič neviem a u ktorého prakticky neviem ani jeho meno a rozlíšiť o koho sa vlastne jedná?! A nie, nie je to mojou nepozornosťou, ale tým, že film postavy nijako nepredstaví, ani neponúkne nahliadnutie pod tú masu svalov. Navyše, neviem ako to bolo v skutočnosti, ale za trištvrte toho čo sa im udeje si môžu podľa udalostí zobrazených v tomto filme sami svojím hlúpym správaním. Možno by som išiel s hodnotením aj vyššie, keďže po technickej stránke to je natočené obstojne, ale mňa to jednak otravovalo a navyše aj nudilo k smrti, že nemôžem. Druhú polovicu by som bez rýchloposunu asi nedal. Najnezáživnejšia vojnová dráma za posledné roky. CELKOVO: 2* (4/10) (25.06.2015)

Snad jsem ještě nezažil víc zkurvenou operaci, než tu u přehrady Kajaki v Afghánistánu. O to horší, když si uvědomím, že vlastně o žádnou operaci nešlo. Prostě pár znuděnejch vojáků vlezlo do průseru velkýho jak trafo od jaderný elektrárny. Každopádně klobouk dolů za vydařenou filmařinu. Byl jsem napnutej jak kšandy od kalhot a to se ve filmu v podstatě neobjevil jedinej Arabáš...Jak řikám, takhle zkurvenou operaci jsem ještě neviděl a Angláni měli hodně velký koule, že tenhle film dokázali natočit se vším všudy. Třeba i s blbostí, která mezi vygumovanými mozky kolovala od člověka k člověku. (30.11.2015)

„BOLEST ZNAMENÁ, ŽE SEŠ NAŽIVU!“… /// Byla to služba jako každá jiná. Život na vodloučeným stanovišti u přehrady Kajaki, moc pozdvižení neskýtá. Vobčas zatoulanej pes, někdy zaskočej na „střelby“ čmoudové. A tak si tihle Briti udělaj pakárnu sami. Zalezou do minovýho pole a snažej se nepochcípat. A my můžeme bejt při tom! Z pár jich chčije krev, z několika koukaj kůstky a někdo se vrátí domů pěkně vopálenej. Sledujeme paniku, skučení, kamarádskou pomoc atd., a společně čekáme na pomoc z hůry (ne ON, vrtulník vole…). No… je to podle skutečnosti. Co dodat? Snad jen, že takovou dobu vyprávět vo monotónním utrpení, může akorát masochista. Snažej se vytvořit drama jako na divadle (Birdman by čuměl!), páč nevelká skupinka chlapců je rozjebaná na nevelkým prostoru a čeká a čeká… a dělá to, co asi tak lidi v minovým poli dělaj. VYDRŽ, DOSTANEME TĚ ODSUĎ! – ale jak dlouho tohle může bavit? Správně. Pak už nemá čím! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chystám se do minovýho pole a nevím, jak se správně (podle předpisu) trpí. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.06.2015)