Komorná

S konceptem lesbického iniciačního softporna v režii stárnoucího chlapa se neodmyslitelně pojí očekávání jisté voyeuristické uslintanosti. Očekávání byla splněna víc než dostatečně, a pečlivě naaranžované polocelky s důrazem na čisťounkou estetičnost tak jakoukoli úvahu o rozdílu mezi fikčními prasečinkami určenými pro mužskou čumendu a lesbickou realitou zabíjejí hned v kolíbce. Rozmáchlou melodramatičností, které se kdovíjak daří být emocionálně děsně sterilní, mi to nejvíc připomnělo Troškovu blahé paměti Andělskou tvář, jen jak tu naštěstí nebyl za rozervaného milovníka Pomeje, tak se to dalo jakž takž ukoukat. (11.05.2020)

Pro někoho půjde o lesbickou romanci, v níž vede cesta k objevení vlastní identity a překonání patriarchátu přes setkání s obří chobotnicí. Jiní mohou Komornou sledovat jako úvahu nad uměleckými reprezentacemi ženského těla a diváckou slastí z jejich sledování nebo jednoduše jako erotický thriller s hitchcockovsky semknutým a přehledným vyprávěním. Pod krásným povrchem, jímž se Park zdá být tak fascinován, se zkrátka skrývá dost dalších vrstev na to, abyste film přes jeho mimořádnou délku a pomalu stupňované tempo chtěli vidět vícekrát. Více zde. 85% Zajímavý komentář: IvoB (14.08.2016)

Celou dobu jsem přemýšlel, jestli si Park uvědomuje, že dramatizuje vlastně jen jednu z těch perverzních povídek, které nutí strýc číst nejprve svou ženu, pak neteř. Když na konci vyloženě zvoní rolničky na oznámení happy endu, došel jsem k názoru, že asi ano. Ale že to vlastně nic moc nemění na mělkosti a lacinosti toho všeho. Kouká se na to hezky, docela mi to uteklo, ale vlastně je to celkem sázka na efekt - je to moc "hezký" film na to, aby byl dotažený. K tomu, abych se na to napojil, mi chyběla nějaká zdrcující chvíle. Ani to řezání prstů moc nebolelo. 70 % (04.08.2016)

Ač se v podstatě jedná o erotický thriller, nemohu si pomoct, ale mnohem více než samotná erotika, která je velmi dobře natočena, se mi líbila kompozice jednotlivých scén, v nichž Chan-wook Park dokazuje, že má smysl pro detail, smysl pro výběr barev a celkově naaranžování jednotlivých záběrů. To jsou obrazy, které hladí po duši. (30.09.2016)

(1001) Nevím, nevím. Chan-wook Park má sice talent jak na stavění knižních adaptací na hlavu, tak na překračování hranic, které jsou za hranicemi, o nichž se předtím myslelo, že jsou nepřekročitelné (a jeho Žízeň bude navždycky jeden z mých nejoblíbenějších filmů), ale stejně mě nedokázal úplně přesvědčit. V mých očích je to málo podvratné na to, aby se to výrazně lišilo od těch předčítaných povídek, ale aspoň je to víc upřímné, alespoň tak jsem se to rozhodla vnímat. (14.12.2020)