Sedm statečných

[ČSFD projekce] Samotný film z roku 1960 je remakem, tedy budu k tomuto komentáři přistupovat s rezervou. Příběh sedmi statečných, odpadlíků společnosti, kteří se postaví neskutečné přesile, aby jednou v životě splatili jakýsi dluh svému svědomí, je opravdu romantický a již notoricky známý, tedy není třeba se tu s ním zdržovat. Skladba postav je dle mého skrovného názoru na divoký západ docela roztodivná, jelikož se nám tu sejde docela zajímavá etnická směsice. Netuším, zda to byl záměr, ale mně to příliš nesedělo. Dialogy jsou celkem plytké a občas vám přijde, že zbytečné, snad by bylo lepší trochu detailnější rozpitvání jednotlivých charakterů postav, než táhlé záběry na hory, lesy, louky, pole a do výstřihu hlavní hrdinky. Co se týče samotných akčních scén, které tvoří prakticky většinu filmu, jsou opravdu pěkné, ale hodily by se spíš do nějakého profláknutého akčního snímku s vysokým pořadovým číslem. Chyběla mi tam větší záživnost a smysl pro detail. Více vyhrocených situací, co by se člověku vryly do paměti. Takhle z legendární klasiky vyšla jen lehce nadprůměrná rutina, aby zas někteří mladší diváci zjistili, že existuje ještě několik starších kousků, které jsou tu již od let, kdy pomalu jejich rodiče nebyli na světě, a které stojí za to vidět víc. 60% (22.09.2016)

Sedm statečných. To je ve světě filmu zažitý pojem. Nesmrtelné dílo, které je ve svém žánru měřítkem kvality. Udělat remake této legendy postavilo tvůrce automaticky před problém, jehož nevyřešení jsem pociťoval takřka soustavně během celého průběhu filmu. Tím problémem bylo natočit western natolik dynamický a komplexní, aby uspokojil současné publikum, rozmazlené zlatým věkem filmové techniky, a zároveň i krapku staromilný a ne příliš autorsky iniciativní, aby vyhověl také zarytým fanouškům originálu a klasického westernu jako takovému. Že se to nakonec nepovedlo, by se dalo za určitých okolností i v pohodě tolerovat, obzvlášť přihlédnu-li k mým osobním sympatiím k hereckému štábu, některým starším dílům režiséra Fuqui nebo tragicky zesnulému skladateli Hornerovi, který dokázal rozvinout původní legendární melodii do vcelku působivého atmosférického slepence jeho osvědčených motivů z Nepřítele před branami či Avatara. Ale co mi hodně vadilo, bylo strašlivě předvídatelné schéma scénáře, který, ačkoli se snažil převléct původní příběh do neokoukaného moderního hávu a dodat postavám odlišné motivace k jejich nemožnému hrdinskému činu, aplikuje v průběhu opakovaně ta nejlacinější klišé dobrodružných filmů a užívá naprosto primitivní vývojový vzorec, který by mohl vypadat nějak takto: A – Zažehnutí konfliktu a motivace pohledné hrdinky k pomstě; B – Přesvědčování; nejprve hrdinka přemluví k ochraně místních hlavní postavu, jež následně putuje po státech a hledá pomoc; C – Shledání a výcvik vesničanů; D – Závěrečná bitva. Čtyři etapy příběhu a mezi nimi již bohužel nic, co by je jakkoli zvýraznilo v rovině emocionální, psychologické či narativní. Hlavní záporný charakter jen účelně jedná, aby dal „dobru“ co největší motivaci, a parta neohrožených pistolníků přistoupí bez jakýchkoli vytáček a pochybností na účast v akci, která přitom znamená takřka jistou smrt. Navíc i titulní sedmička, v původním snímku složená z charakterově odlišných a vzájemně se doplňujících postav, nyní až podezřele splývá v jeden povahově jednosměrný, zato však etnicky řádně promíchaný kulturní guláš, z něhož si zapamatujeme s odstupem času snad jen bezstarostný úšklebek Chrise Pratta či nervózní grimasy jediného potenciálně rozporuplného Ethana Hawka..... Jediné, kvůli čemu opravdu stojí za to film vidět, je dle očekávání fantastická audiovizuální stránka, která dělá ze dvou ústředních přestřelek skutečně opojný westernový zážitek, přičemž pastvou pro oči jsou zásluhou krásného rámování záběrů i triviální jezdecké scény napříč typickou krajinou Divokého západu, nebo konkrétně závěrečný polocelek Denzela Washingtona v momentě, kdy se vynoří z domu vstříc hlavnímu sokovi, snímán z majestátního podhledu a s prachem vířícím na sluncem prozářeném pozadí – určitě jeden z nejsvěžejších záběrů letošního roku. (27.09.2016)

Fuqua prekvapil - neni to uplna sracka. Pribeh je tedy pitomy jak jen to jde, scenar zoufaly, postavy jednorozmerne figurky, primitivni patos boli u srdicka, a vubec, puvodnim Sedmi statecnym to nesaha ani po kotniky. ALE - to az tak zasadne nevadi, protoze po kratsim uvodu se tady vetsinu stopaze proste jenom strili. Umre hrozne moc lidi. Vybuchne vsechno. A ja mam pro efektni destrukci slabost, navic na akci toho Fuqua moc nezkazi, neni nad cim premyslet kdyz kolem letaji kulky. Film typu "videt a zapomenout" to tedy samozrejme je, ale mohlo to byt jeste mnohem horsi. 6/10 (05.10.2016)

Viz Segre. Ano, USA jsou zemí přistěhovalců. Ale ne až takhle, hele. Jistě, i v dřevních dobách se po emerice potulovaly uvědomělé a soběstačné dámy. Ale ne až takhle, hele. Jsou zaznamenány hrdinné útoky na kulometná hnízda, při nichž geroj vlastním tělem odclonil spolubojovníky. Ale ne až takhle, hele. Kdyby se patlanice jmenovala jakkoli jinak, má ty tři hvězdy zaslouženě, takto jednu nadsazuji jen za to, že notorická vyblitka Hejly působila chvílemi téměř sexy. (11.03.2017)

Na nástupce legendární klasiky (potažmo klasik) snad ani tvůrci nepomysleli, ale jako pocta je to docela slušné. Z původního námětu si (naštěstí) vzali pouze motiv pomsty a sedmi pistolníků, kteří tento úkol přijmou, každý z jiného důvodu. To, že jsou mezi nimi černoch, indián, Mexičan a Číňan mi, popravdě, ani moc nevadí. Mnohem větší problémy mám s nevýrazným záporákem a jeho motivací jak z béčkového komiksu, jednoduchostí zápletky (tytam jsou pochyby a morální dilemata, scénář skutečně není nic víc než verbování a finální akce) a plochostí či spíše nedodělaností některých charakterů (nejvíc mě to mrzí u postavy, kterou hrál Vincent D'Onofrio). Ale ani tak jsem po celou dobu nenudil - ty dvě hodiny utečou jako voda, závěrečná akční scéna má koule (až na pár lapsů - kulometem Gatling by na takovou vzdálenost netrefili, potažmo nezabili, ani prd) a Denzel Washington má coby "nový Chris" potřebné charisma a autoritu. Žádná extraliga se nekoná, ale čekal jsem mnohem větší průser. 50%. (17.06.2017)