Klub vyvolených

Vždy se velmi rád podívám na dobře natočený film odehrávající se ve školním prostředí. A do téhle skupiny můžu s klidným svědomím zařadit i "Klub vyvolených". Vůdčí postavou filmu je pochopitelně Kevin Kline jako zásadový učitel. Velmi dobrý je i Emile Hirsch, který dokázal přesvědčivě ztvárnit roli nepoučitelného studenta a stal se tak přirozeným protikladem postavě Klinově profesora. Záporem filmu je postupné sklouzávání k jednostranému pojetí postav, což se projeví především v závěru, kdy je nám představen budoucí politik, který si z profesorova učení nedokázal odnést vůbec nic a ostatní bývalí žáci, kteří se naopak naučili úplně všechno. Hodnotil bych spíš za 3 a 1/2 *. (20.07.2004)

Ach jo!! Zavzpomínejte, kolik podobných filmů, kde hlavní roli hraje škola pro děti zbohatlíků, jste už viděli. Každá taková filmová škola zcela logicky nabídne panu scénáristovi jednoho dacana, kterého je třeba přesvědčit, aby šel do sebe, začal se učit atd. Klub vyvolených je typickým zástupcem šablonovité, uniformní nudy, z čehož jsem nařknul už o poznání lepší Společnost mrtvých básníku Petera Weira. Už jen fakt, že v tomto filmu do sebe cpou studenti jen dějiny starověkého Řecka a Říma a právě díky těmto znalostem se posléze stanou velice dobře finančně zabezpečenými (popravdě: kurevsky dobře) právníky, bankéři (popravdě: zloději, lháři), mně lezl na nervy. Na konci se divák sice dočká docela ucházející moralitky a poslední věta pana profesora Hunderta je velmi pěkná (dokonce jsem takový závěr nečekal, i když zbytek děje filmu byl předvídatelný až hanba), ale co naplat, když dacan je příliš krotkým dacanem, vše je líbivě uhlazené a film nenabízí nosnou zápletku o skutečně podstatných, zajímavých a poutavých školních problémech, jaké můžete vidět třeba v takové Napole. Filmy o školách by se měli zaměřit buď na nějaké skutečně zajímavé jedince, nebo pokud chtějí vyprávět o nějaké škole jako celku, pak by si tvůrci měli vybrat skutečně zajímavé prostředí, nemluvě o následném, pokud možno neotřelém, originálním (a také působivém) zpracování. Vidět tento film předtím, než jsem nakoukal ty ostatní příběhy ze škol, a když jsem za nejlepší film považoval Forresta Gumpa, pak by se mi Klub vyvolených velmi líbil. Dnes už bohužel ne. Ani v neděli odpoledne. (18.06.2008)

Poslední dobou dávám pořád slabší čtyři hvězdy. Tohle má sice takovou nedotaženou formu, působí to nevyzrále a některý scény vlastně i dost rušivě, ale jako celek, hlavně kvůli tomu poselství, si to 4* zaslouží. Akorát fakt nepochopim, že byl paňčel jedinej, kdo si "toho" v obou případech všimnul. To je jen jeden z řady momentů, kdy to bylo nevěrohodně podaný. A podle mě neni náhoda, že Kevin Kline tu vypadá dost stejně jako Robin Williams =). (75%) (01.03.2015)

Mám rád filmy odehrávající se ve školním prostředí, což má za vinu hlavně jeden z mých nejoblíbenějších kusů vůbec Společnost mrtvých básníků. Klub vyvolených samozřejmě nedosahuje stejných kvalit a také se nemůže chlubit tolika emotivně silnými scénami, ale určitě za shlédnutí stojí. Mamutí silou ho táhne hlavně nezpochybnitelně charizmatický Kevin Kline a zdatně mu sekunduje Emile Hirsch v roli namyšleného frackoidního synáčka vlivného tatínka. Když se pak snímek přesune do části po 25-ti letech, už krapet ztrácí dech a moralizuje se v něm více než je zdrávo, ale i tak Well Done! (15.05.2008)

Jemný americký doják o poctivém učiteli a jeho žácích. 1) Aristophanes once wrote, roughly translated; "Youth ages, immaturity is outgrown, ignorance can be educated, and drunkenness sobered, but stupid lasts forever." Tak takových myšlenek je film plný. Pokud chcete duchaplné citáty do památníčku, přepište si proslovy pana učitele a máte vystaráno._____ 2) V sedmnáctiletém půvabném, i když, bohužel, nesportovním Emilu Hirschovi (nový student Sedgewick Bell) jako by se inkarnovala DiCapriova herecká krev, podobné herecké manýry a odpovídající vzhled._____ 3) Film je nefalšovaný originální americký pohádkový školní doják, v němž Zlo reprezentuje charismatický podvádějící student, zatímco Dobro zastupuje rovněž charismatický, poctivý, byť i vyjímečně chybující, učitel. Jemná intelektuální rovina vyprávění se obejde bez fyzického násilí (které tu zastupuje baseball a vášnivé veslování) i bez vulgárního vyjadřování či chování. Vše je gentlemansky kultivované, jak si žádá sociální status školy. Upřímná nefalšovaná důvěra učitele Hunderta v poctivost svých studentů je dojemná...a tak americká..._____ 4) I podezření z latentní učitelovy homosexuality, které divákovi při sledování vývoje vztahu Hundert - Bell přirozeně přijde na mysl, je úpěnlivě mazáno křečovitými náznaky partnerského vztahu učitele ke kolegyni, který je, aby všechny pochyby byly definitivně vyvráceny, po létech potvrzen i manželským svazkem._____ 5) Přirozeně se nabízí srovnání se Společností mrtvých básníků. Zatímco ovšem Básníci nabízejí skutečné drama, Klub jen malou intelektuální jednohubku nepříliš výrazné chuti._____ 6) The worth of a life is not determined by a single failure or a solitary success. To zní moudře. (17.02.2009)