Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta

Jednoznačne najlepší dokument o "sériovom" vrahovi, aký som doteraz videl (a že ich nebolo málo). Dôvod a myšlienka samotných tvorcov prečo bol spracovaný je veľmi podobná Kirchhoffovej kauze Cervanovej. Jediný rozdiel spočíva v tom, že kým v snímku, kde sú odsúdení od úvodu až do samotného záveru vykresľovaný ako nevinný ľudia, tu postupne dochádza k akejsi premene uhla pohľadu. "The Jinx: The Life and Deaths" je vďaka interview s Robertom Durstom veľmi podobný s dokumentom "Interview with a Serial Killer", kde je spovedaný niekoľko násobný vrah Arthur Shawcross. V oboch prípadoch je fascinujúce sledovať ich prejav. Pre tých, ktorí nemajú veľkú skúsenosť s vypočúvaním, by som odporučil zamerať sa na ten neverbálny, teda najmä na mimiku tváre, ktorá Vám dokáže dať odpoveď na mnohé otázky ( žmurkanie, pohľad v ľavo a pod.. ). (11.07.2015)

A pane Durst, řekněte, kolik peněz člověku stačí na to, aby se nemusel trestně zodpovídat za vraždu? ___ Tato true crime minisérie potvrzuje, že nejneuvěřitelnější příběhy nakonec píše sám život! Očividně se Andrew Jarecki dostal k mimořádnému materiálu (ostatně šel mu naproti svým filmovým debutem - a zároveň (pohříchu?) jediným filmem, který za svou dosavadní kariéru natočil - V lepší společnosti), a za pomoci jemných manipulací a obratného dávkování informací (proto to nemůže být za plný počet) došel vstříc aspoň dílčí spravedlnosti (palec nahoru). A jak na mě působil Robert Durst? Génius zločinnosti? Pan Nepolapitelný? Kdeže! To spíš muž průměrné (až podprůměrné) inteligence, který měl to štěstí, že se uměl dobře narodit. Další důvod, proč nemohu jít na 5* spočívá tedy v tom, že jsem tuto show (i když se The Jinx tváří jako služba veřejnosti, jaká záznam skutečnosti, jaká skutečně je, pořád to je entertainment, nějakým způsobem odvyprávěny příběh; viz má první - možná nejasně formulovaná? - výtka) tam, kde se snažila evokovat mrazivý thriller (a nikde mi nevymluví, že Jarecki konstruuje mediální obraz Dursta jakožto svým způsobem druhého Moriartyho), vnímal spíše jako frašku (spoiler Durst prostě udělal tolik školáckých chyb, navíc neumí lhát, nekontrolovatelné mrkání ho usvědčuje z lhaní, že nemůžu pochopit, jak ho vůbec mohl soud v první případě, v němž byl souzen, neodsoudit spoiler). 75 % (14.03.2024)

Aniž bych tím chtěl snižovat tvůrčí vklad, Jarecki měl obrovské štěstí na „materiál“. Robert Durst je díky své minulosti, povaze a tikům natolik dramaticky a psychologicky vděčnou postavou, až pochybujete, zda ho podle předem napsaného scénáře s přesně načasovanými zvraty nehraje dobře namaskovaný Dustin Hoffman. Finální záchodová zpověď je přesně tím čelist k zemi srážejícím momentem, o kterém sní mnozí filmoví scenáristé. Neznamená to, že by autorem scénáře k seriálu byl jednoduše život. Distribuce informací, ne vždy nejšťastnější (skoky v čase namísto kontinuální gradace), významně přispívá k napínavosti vyprávění. Přestože jsou jádrem všech epizod fádní mluvící hlavy, postupné doplňování dalších dílků skládačky – za využití sugestivních hraných scén (v nichž podobně jako v Zodiakovi vrahovi nikdy nevidíme do tváře), zpravodajských záběrů, videí ze soudního přelíčení nebo policejních výslechů – nás udržuje v očekávání velkého odhalení. Nejde tudíž pouze o klasickou rekonstrukci kdysi dávno spáchaných zločinů, ale zároveň o velmi současnou investigativní reportáž. Návraty do minulosti tady po vzoru detektivních příběhů slouží k dopadení zatím stále svobodného vraha. Přesněji - Jarecki vytváří příběh, v němž on bude tím, kdo vraha pomůže odhalit a dopadnout. Krimiseriálové stylizaci a touze přetavit realitu do působivého příběhu odpovídají pochmurné úvodní titulky (v duchu Temného případu), nadřazování emocí strohým faktům, snaha zakončovat jednotlivé epizody cliffhangery nebo složité plánování druhého setkání (jehož patřičné zachycení na kameru se pro režiséra zdá být důležitější než vykonání spravedlnosti). Jako detektivka fungují Nevyjasněné zločiny Roberta Dursta výborně a hlavně tak nevyvolávají nepříjemné otázky ohledně dokumentaristické etiky. Jarecki sice v poslední epizodě tvrdí, že mu jde o usvědčení zločince, ale tím nezastře parazitický charakter svého počínání. Z důvěry, kterou do něj Durst vkládal, se rozhodl vytěžit sérii založenou na naší fascinaci vrahy a vyšinutými jedinci. Chyběla mi z jeho strany větší ochota reflektovat vlastní pozici, neboť schovaný za kamerou působí přesně tak, jak se obává, že bude během druhého interview působit na Dursta – chladně. Jako novinář lačný senzace, který je pro dobrý (poptávku naplňující) příběh exploatovat něčí – jedno, zda vraha, či nevinného člověka – osud. Kdyby vícekrát obrátil kameru sám na sebe a zkusil před ní zodpovědět otázku, proč tohle dělá, a kdyby se s podobnou otázkou (proč nás tak baví se na to dívat) nebál konfrontovat ani diváka, mohlo být jít o srovnatelně zásadní dokumentární počin, jakým byla Tenká modrá čára. 80% (11.04.2015)

Pět dílů dokumentu a jeden díl honu na vraha. Krom toho, že Durst je skvělý materiál, Jarecki taky není špatný - paradoxně je tenhle dokument nejlepší, když přestane být dokumentem a otočí kameru sám na sebe. Akorát se to mělo stát dřív a v rámci nestrannosti jí měl držet někdo jiný. Real life True Detective. (12.07.2015)

Míšo, nemůžeš koukat skoro 6 hodin na něco, o čem víš prd a co pro tebe vlastně nemá žádný speciální přínos. O tom, že Dursta vytáhly z problémů prachy jeho papá, vědí ve Spojených státech už dávno. Filmařům se podařilo obstarat 1 (!) novej důkaz. Ke všem těm pilám od krve a bouchačkám, o kterých se vědělo už dávno a přesto nestačily k jeho odsouzení. Chlápek se vykecává, lže a co z toho? Další soud? Tenhle film je dobrej jen k tomu, aby si člověk uvědomil, že s nekonečným budgetem se v USA do vězení nechodí. (19.01.2020)