Vzkaz v láhvi

První čtvrthodinka je trošičku kostrbatější, ale pak se začnou dít věci. Nejdřív si tě filmaři pěkně zpracujou, takže seš okamžitě v jedný partě s Odělením Q a díky perfektně natočeným scénám- akční vlakovka je vymazlená do posledního detailu, nevím kolik bylo použito kamer, ale takhle velkolepě a přitom velmi jenoduše, ale neskutečně dynamicky natočenou akční scénu jsem ve filmu už dlouho, dlouho neviděl. Rovněž perfektně napsaná a ještě lépe zahraná postava hlavního zaporáka měla lví podíl na mých emocích. O severských kriminálkách se říká, že jsou ponuré a depresivní, ale tady to byla především výborná hra s divákem, který si na 112 minut vymaže s paměti slovo "nuda", a v tryskovým tempu se řítí do dialogově poutavého finále. Ze tří dílů Oddělení Q je tahle trojka jasná jednička. (19.05.2016)

"Vzkaz v láhvi" je mým prvním střetnutím s Q-sérií; "Ženu v kleci" i "Zabijáky" jsem sice zaregistrovala (vzpomínám si na plakáty visící v metru), ale pak jsem je úplně vypustila. Chyba! Poslední ze tří doposud existujících adaptací mě příběhem i postavami uchvátila natolik, že jsem si po příchodu z kina okamžitě zkoukla oba předchozí díly a napjatě očekávám díl čtvrtý. Změna režiséra je zpětně znát, ale náboženský fanatismus a Carl s Assadem prostě fungují.;-) (24.07.2016)

Zatiaľ najlepší prípad oddelenia Q. Je to dynamické, napínavé, má to humor aj atmosféru a miestami je to celkom brutálne. Herci, réžia a hudba super. Pre priaznivcov "nordic noir" povinnosť. --- Je ale celkom sranda, ako dramaticky sa to líši od predlohy. Z knihy je v deji filmu použitých tak 10 - 15 %, pričom všetky postavy (vrátane Carla a Asada) sú úplne, ale úplne iné. Román má 550 strán, je to pomerne vrstevnatý krimi-thriller s hromadou ďalších dejových línií, prakticky všetko v rámci zápletky sa v knihe rieši úplne inak. Viem si knihu celkom dobre predstaviť v 10-dielnom TV spracovaní na spôsob Broenu alebo Trapped. (12.06.2016)

Na zfilmovanou sérii románů Jussi Adler-Olsena koukám záměrně jen v TV. Skandinávských kriminálek je tolik, že je docela fajn, když si čas usnadním nějakou filmovou sérií. No a u této jsem si vždycky ze začátku zvykal na hlavní postavy, abych si posléze příběh naprosto užil. Tady je to ale trošku složitější. Carl Mørck se tady totiž celý film tváří, jak kdyby měl v prdeli zaraženej ananas a pořádný moudro z něj vypadne až na závěr celého filmu. To Assad alespoň vyjadřuje pár emocí a celé to svojí postavou dost zachraňuje. Naštěstí ale film má hodně slušnou atmosféru a naprosto ultimátního psychopata v podobě Pål Sverre Hagena, takže si můžete být jisti, že určité momenty si tu najde každý z Vás. Celkově vzato jsem ale byl zklamaný. Film jsem si pustil třeba pětkrát a až na po páté jsem ho opravdu dokoukal. Neznám vlažnější start u filmové skandinávské kriminálky, jak v případě tohoto filmu. (27.07.2017)

„Co je? Mysleli jste, že vás necháme vyslýchat naše lidi bez účasti místní policie?“ - „Jo.“ Po Ženě v kleci a Zabijácích jsem se na Vzkaz v láhvi moc těšil. Ústřední pár detektivů jsem si již dávno oblíbil a stejně tak očekával vše, co oba výše zmíněné díly nabízely. I když jsem moc nechápal, proč přišla změna režiséra. Nakonec jsem za ni rád. Nejenže Moland „dodržel“ atmosféru a styl původních dvou dílů, dokázal je ještě vyšperkovat. A to až tak, že se mi „trojka“ líbila prozatím překvapivě nejvíc. Režisér se nebál přitlačit a mnoho scén bylo opravdu parádních. I když několikrát to až přehnal (přeživší útoku nůžkami, nehlídaný pacient, oživování). Ne však v případě hlavního záporáka, který je možná místy až moc suverénní, ale ta stylovost a charisma z něj doslova prýští. A také znovu plesám nad humorem, možná ještě o něco černějším a nekorektnějším než dřív. K 5* chybělo tentokrát opravdu málo. „Carle, známe se léta. Moje víra tě nikdy nezajímala.“ - „Doufal jsem, že to přejde. Že je to zlozvyk. Jako kouření a homosexualita.“ (08.01.2017)