Room

Filmový svět sestává z malých střípků dění. Sledujeme omezený čas, děj a prostor a to jen do té míry, do jaké nám režisér/ka dovolí. __ Filmy často začínají v bodu zlomu a končí v okamžiku "...kdy všichni začali žít šťastně až do smrti". Rozčiluje mě to, protože mám pocit, že to nejzajímavější se děje právě v období před a po filmu. Room porušuje tuto nepsanou dohodu narace. Abrahamson šel spolu s knižní předlohou dál a nabízí nahlédnout, co se děje v Jackově veselém království, když všechny zvonky radosti utichnou. Samo o sobě by to nestačilo. K mé spokojenosti ale křehký děj plyne s nesmírnou citlivostí, bez bulvárních gest a přepjatosti. Dlouho mě film na tak skromném prostoru tak intenzivně nepohltil. (13.12.2015)

Nejspíš byla chyba jít na film až po Fukově recenzi, na druhou stranu, nebýt jí, o filmu bych nejspíš nevěděl a nešel na něj. Nicméně jsem věděl, co se zhruba bude dít a co na filmu je dle Fuky špatně. A zatímco v některých ohledech se mýlil, protože film nejspíš nesledoval pozorně (kluk nemohl spadnout z balkonu, protože byl za oknem, a chodit po schodech se učil), v celkovém pohledu s ním souhlasím, že druhá část je horší, z hlediska uvěřitelnosti a neschopnosti jít víc do hloubky. Nicméně z pohledu uvěřitelnosti by mě spíš zajímal začátek příběhu, jak to holka zvládla, že se nepokoušela utéct co chvíli a jak vůbec přežila porod. Herecké výkony všech skvělé. (27.12.2015)

When I was small, I only knew small things. But now I'm five, I know everything! O dvou hlavních postavách a o dvou velkých zvratech. Přesto (nebo díky dostatečnému prostoru právě proto) o všem, co je v životě důležité. Pro někoho bude Room plný patosu, pro jiného zase přestřelenou depresí. Pro ty obzvlášť empatické jde ale o dokonale vyváženou podívanou, která dojímá i mrazí za hranici vlastních možností. (29.01.2016)

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)

Niekedy stačia štyri steny a dvaja správne zvolení herci a vznikne z toho film, ktorý vás vtiahne od prvej minúty. Od prvej minúty ste ochotní prežívať s hlavnými hrdinami všetko, čo sa v malej izbe len zažiť dá. Pretože napriek všetkému je to už váš domov, je to všetko čo máte a nič viac predsa ani neexistuje. Túto časť filmu by som trošku viac natiahla, myslím, že by sa z toho dalo ešte celkom slušne čerpať. Na druhej strane, v živote "vo svete" bol priestor občas nevyužitý, dej nešiel až tak do hĺbky (čakala som, že Jackovo začlenenie do života bude oveľa komplikovanejšie, predsa bolo xy vecí, o ktorých dovtedy ani nemal len tušenia). Priznávam sa, že som troošičku sklamaná, ale to bude aj tým, že som od filmu čakala fakt veľa. Napriek tomu bol film veľmi citlivý, ťažko stráviteľný, s nádhernou hudbou a myšlienkami: There's so much of "place" in the world There's less time because the time has to be spread extra thin over all the places, like butter. . Brie výborná a Jacob? Obávam sa, že tento chlapec sa pre herectvo narodil. (09.01.2016)