Room

Rozmotání koberce na korbě pick-upu představuje předěl mezi dvěma filmy. Ten první je stísňující, v práci s prostorem nápaditý, obsahující solidní thrillerové prvky. Ukazuje, že svět fantazií a život v iluzi můžou potlačit bolestnou realitu a že nepoznané nemůže scházet. Ve druhém přijdou na řadu obtíže spojené se sociální integrací a režisér se nám ohleděnými prostředky snaží naléhavě sdělit něco, co všichni v souvislosti s prvním filmem už dávno ví. Že žít může být stejně obtížné jako přežít.. Bye-bye room.. (01.11.2016)

Parádní námět (nebo předloha?), z kterého vykvetlo zajímavě tísnivé drama. Filmu nechybí špetka napětí, přiměřená dávka psycha, silné a nikoli lacinné emoce a hlavně perfektní herecké výkony. Výsledkem je svým způsobem taková psychologická studie toho, co se stane, když se k lidem chováte jak k laboratorním myším... 8/10 (05.03.2017)

Na Room jsem se moc těšil a měl tak i vysoká očekávání. Ne že bych si liboval ve věznění lidí, ostatně ani knihu jsem (nepřekvapivě) nečetl, ale to téma mi přišlo maximálně zajímavé. A zpracování se velmi podařilo! To, na čem staví (zřejmě) i předloha, je Jackův pohled na svět. Může za to i skvělé herectví jeho protagonisty, kdy jsem si pořád musel říkat, že ano, takhle nějak by (asi) mohl malý kluk vnímat okolní prostředí. A samozřejmě je na místě pochválit i představitelku jeho mámy, která vyniká hlavně v druhé části filmu (zvlášť při drsném uvědomění si „selhání“ při natáčení). Tím se dostávám k tomu, že obě půlky filmu fungují nečekaně velmi dobře. Dále mě trochu překvapilo, že nebylo ukázáno „to“, co Jack neviděl ze skříně (ač to kamera mohla nabídnout), ovšem tvůrci zůstali věrní jeho pohledu a vyhnuli se tak rádoby šokujícím emočním záběrům. A nutno dodat, že jsem snad ani na chvíli neměl pocit citového vydírání, což mě moc potěšilo. Stejně jako ta mnou výše naznačená uvěřitelnost postav. Obrovská spokojenost, dávám 5*. (13.07.2016)

Čím míň toho člověk o tomuto filmu předem ví, tím lépe - ideální stav je nevědět vůbec nic, prostě na to jít a nechat se jím rozervat na cucky. Přesně takovou sílu to má - některé momenty jsou neuvěřitelně působivé a dojemné. Podobně to probíhalo u mě - na film jsem vyrazil nezatížen znalostí předlohy i jakýmkoli povědomím o tom, oč ve filmu půjde, a ze začátku jsem byl hodně zmatený, a hlavou se mi honily podobné otázky, jako tyto: Co to je za divnou domácnost - to jsou tak chudí, že bydlí v tak ohavném brlohu? To se bude celý film odehrávat jen tam? Proč o sobě ta holčička mluví v mužském rodě? (resp. české titulky to tak překládaly - angličtina samozřejmě rod v první osobě nerozlišuje), apod., a dokonce jsem zvažoval, že se zvednu a odejdu, protože jsem na nějaké sociální drama o matce samoživitelce, která vychovává svoji holčičku jak se dá, neměl vůbec náladu. Naštěstí se z toho rychle vyklubal úplně jiný film a já jsem jím byl zcela ohromen - celkově si myslím, že ten film má hodně překvapivý děj a v jeho průběhu několikrát dojde k překvapivým zvratům, které člověk vůbec nečeká. Závěr je potom naprosto odzbrojující a velmi emotivní - nikdy se u filmu nechtělo víc brečet. Na plné hodnocení ale nakonec nejdu, protože si myslím, že to není film pro každého a protože jeho sledování je emočně docela vyčerpávající - kdybych měl děti, asi bych takový film vůbec vidět nemohl. I tak pro mě bylo jeho sledování velmi bolestné, až nepříjemně, a dostávat ho z hlavy budu dlouho. Nejsem si úplně jistý, jestli chci vidět takové filmy. (09.12.2015)

Jeden z hypov, ku ktorému tak všetci pristupujú s tým, že sto pro uvidia dobrý film. Myslím, že po svetových festivaloch bežia filmy, ktoré by si zaslúžili viac pozornosti, ako Room, vrátane tých slovenských/bratislavských, čo môžem potvrdiť. Už počas celej prvej polovice som mal problém s logikou a pýtal sa: prečo až teraz, prečo takto, prečo mu niekedy nevyliala na hlavu vrelú vodu a neutiekla a následne mi nebolo jasné ani chovanie väzniteľa v kľúčovom momente. Kde bola kanadská polícia celé tie roky? A čo zdravotníctvo, to si zoberie na vrub potenciálne nepredvídateľné reakcie/psychické zrútenie oslobodených a pustí ich hneď domov? Ak chcel film všetko zobraziť pohľadom chlapca a byť tak originálny, kľudne mohol využiť jeho POV. Aj ja sa teda prispôsobím nátlaku všetkých divákov, recenzentov a ocenení a dám vyššie hodnotenie, ako som zamýšľal. 50% (29.03.2016)