The House of Lost Souls
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (více)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(více)Recenze (64)
Ponurá atmosferická kriminálka z útrob šedavých 60. let minulého století, jejíž největší devízou je plejáda výborných dobových herců, Achillovou patou pak obsazení a herecké výkony ,,neherců" (především chovanců ústavu) a režijní práce nevýrazného režiséra Jiřího Hanibala. Atmosféra psychiatrické léčebny je ale celkem autentická a výsledný dojem posiluje percepci filmu, který je až překvapivě komorní. Celá produkce a třeba kvalita filmového materiálu vypadá spíše, jakoby šlo o nějaký televizní projekt, než o regulérní celovečerní film určený pro kina. Subjektivně jsem měl také pocit, že se tenhle snímek v realizaci o pár let zpozdil, neboť bez znalosti faktografie jsem ho intuitivně řadil do kontextu filmové tvorby počátku, a ne konce 60. let... Složka detektivky ale naštěstí funguje a coby divák jsem byl v napětí až do finále v Hotelu Praha, což je velký klad. Kvality konkurenčních ,,kalašovek" (vyjma prvního Strachu) Dům ztracených duší ovšem zdaleka nedosahuje... Resumé: *** a půl hvězdičky ()
Film bol natočený podľa literárnej predlohy Pavla Hejcmana Dom za dúhovou stenou. Dejovou osou je vyšetrovanie vraždy bývalého vojnového zločinca Franza Moosea, ktorý za 2. svetovej vojny vykrádal na príkaz nadriadených vzácne obrazy z rôznych európskych galérii, ktoré ukrýval na rôznych miestach, niektoré dokonca aj na území Československa. A jeho pravidelné vychádzky na rovnaké miesta v okolí psychiatrickej liečebne, kde bol umiestnený inšpirovali páchateľa nie len k jeho sledovaniu ale nakoniec aj k vražde. Páchateľ sa v strachu z odhalenia dopúšťa aj ďalších nezmyselných vrážd. Otázka pre kriminalistov je čo a kde tento bývalý nacistický dôstojník ukrýval a kto okrem neho o tom vedel. Ide o jednu z tých slabších detektívok vytvorených v 60. tych rokoch. ()
Škoda, že to nenatočil Jiří Svoboda nebo Juraj Herz, mohl to být psychologický horor par excellence. Takhle je to jen nadprůměrná detektivka s ozvláštňujícím prvkem psychiatrického ústavu v pohraničí. Prvkem přesto velmi dobře využitým jak zvukově (ticho na chodbách, až příliš silná odezva kroků, okolím pohlcované hlasy, klapnutí dveří), tak obrazově (chodby v noci, jejich opuštěnost, protiklad velkoleposti sálů a obrazů oproti malosti člověka). Dokonce se to ani nenaváží do věřících a do řádových sester, naopak se je snaží pochopit, což mne příjemně překvapilo. Dalším plusem jsou herci, hrají dokonale všichni, včetně bláznů, a přispívají k uvěřitelnosti příběhu. Škoda jen, že se na konci nedohrála linie s doktorkou v podání Jiřiny Jiráskové a určitá nevraživost mezi ní a vyšetřovatelem v podání Adamíry. Úvodní a závěrečná hudba hodně vyděsí, ale vlastně se sem hodí, když jsme v blázinci. ()
Režijně nadprůměrná temně depresivní kriminálka má zajímavý scénář a vzhledem k obsazení pochopitelně skvělé herecké výkony. Před jejím zhlédnutím jsem se domnívala, že zpěv Evy Olmerové by mě bavil kdykoliv a kdekoliv. Ano, ale to by nesměla broukat do kakofonie zvuků, které Illín vydává za hudbu, leč beru to tak, že i mistr tesař se někdy utne. ()
Působivý, ponurý film, kterému svědčí nejen výběr hereckých představitelů (Adamíra, Bláha, Brzobohatý, Jirásková, Štěpánková, Myšková), ale především prostředí, v němž se příběh odehrává. Hříchy minulosti v podobě nevyjasněných špinavých machinací, jichž se dopouštěli jak příslušníci nacistického režimu, tak jejich horliví přisluhovači, byly a jsou součástí naší historie, přestože z ryze kriminalistického hlediska je tento spor poněkud diskutabilní. Nicméně atmosféra je v případě Hanibalova filmu správně psycho. ()
Reklama