The House of Lost Souls
Režie:
Jiří HanibalKamera:
Josef VanišHudba:
Evžen IllínHrají:
Jiří Adamíra, Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha, Ota Sklenčka (více)Obsahy(1)
Za zdmi blázince je jiný svět, ale motivy pro vraždu jsou tam možná stejné jako kdekoliv jinde... V lese v Jeseníkách je nalezen zastřelený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny Franz Moose. Smrt, na které zdánlivě nikdo nemohl mít zájem, vyšetřují kapitán Havel (J. Adamíra) a poručík Mareš (M. Zounar). Brzy se ukáže, že pachatelem musel být někdo z ústavu, odkud Moose v noci před smrtí utekl. Podezření padá na doktora Koláře (R. Brzobohatý), který nemá na osudnou hodinu alibi, ale také na primáře Holého (J. Bláha), jenž tají svůj vztah s pohlednou mladou úřednicí Rýdlovou (J. Štěpánková). Kriminalisté jen pomalu rozkrývají síť drobných indicií, z nichž kterákoliv by mohla být klíčovým vodítkem k řešení. Moose například maloval obrazy s motivem květin, které rostou právě na louce, kde později zemřel. Při každém ze svých útěků přitom z léčebny směřoval právě tam. Otázka je, co a kde tento bývalý nacistický důstojník ukrýval, a kdo kromě něj o tom věděl… (Česká televize)
(více)Recenze (64)
Možná to bylo tou patinou, nevím. Ale sedlo mi to moc. Restaurátoři uznávají tu ušlechtilou a tento film ji bezpochyby má. První čeho si všimnete je skvělé herectví všech zúčastněných v čele s nepřekonatelným Jiřím Adamírou. U něj stačí už jen když mluví a charisma z něj doslova tryská. Dalším přínosem filmu byla zvolená lokace blázince v jakémsi barokním klášteře či zámečku. Taková využití za socialismu těchto prázdných budov po znárodnění bylo běžným zvykem. Docela jsem se divil jeho zachovalosti navzdory tehdejší památkové nepéči. Zřízení uzavřených oddělení či ozdravoven bylo pro tyto památky ještě relativně dobré. Topilo se tam, někdo opravoval střechy a čistil okapy. Jiné se staly mnohdy skladem hospodářské techniky blízkých JZD apod. Já sám jsem coby dítko trávil ozdravný průduškový pobyt v zámku Kamenice nad Lipou. Ze zajímavostí jsem se dozvěděl, že jde v tomto filmu o Źelivský kláštěr. Děj je docela dobře vystavěn a alespoň já do poslední chvilky netušil, kdo za tím vším stojí. A přiznávám, že konec jsem nečekal. Proto přihazuji hvězdu navíc.. Ke všemu to mělo v ději i letmý odkaz na válečná léta a to se mi líbilo. Leckomu se asi při sledování vybaví druhý díl seroše Hozíka Zemanů - Vyznavači ohně a celkem oprávněně. Já byl spokojen a liju 4 litry benzínu do nádrže. * * * * ()
Škoda, že to nenatočil Jiří Svoboda nebo Juraj Herz, mohl to být psychologický horor par excellence. Takhle je to jen nadprůměrná detektivka s ozvláštňujícím prvkem psychiatrického ústavu v pohraničí. Prvkem přesto velmi dobře využitým jak zvukově (ticho na chodbách, až příliš silná odezva kroků, okolím pohlcované hlasy, klapnutí dveří), tak obrazově (chodby v noci, jejich opuštěnost, protiklad velkoleposti sálů a obrazů oproti malosti člověka). Dokonce se to ani nenaváží do věřících a do řádových sester, naopak se je snaží pochopit, což mne příjemně překvapilo. Dalším plusem jsou herci, hrají dokonale všichni, včetně bláznů, a přispívají k uvěřitelnosti příběhu. Škoda jen, že se na konci nedohrála linie s doktorkou v podání Jiřiny Jiráskové a určitá nevraživost mezi ní a vyšetřovatelem v podání Adamíry. Úvodní a závěrečná hudba hodně vyděsí, ale vlastně se sem hodí, když jsme v blázinci. ()
Po úvodních titulcích a Illínových depresivních tónech máte chuť vzít pásek od županu a jít si to hodit, ale postupně se to ponuro rozežene a sledujeme kriminální příběh, kde si nikdo nemůže být jistý tím, co se děje. Koneckonců, jsme v blázinci.. K logikou jen tak polaskanému rozuzlení to nakonec dovedou z filmů a literatury odkoukané postupy Adamírova kapitána. Nejdřív se mezi blahoslavenými chudými duchem vyptává jak Kalaš, potom si všechny podezřele pozve do jedné místnosti po vzoru Poirota, ale to jen za tím účelem, aby nalíčil past ve stylu Maigreta. Ta sklapla, ale mám z toho pocit, že kdyby iniciativnímu praporčíkovi VB v podání Menšíka nechali trochu více volnosti, vše vyřeší mnohem dřív.. ()
Řada snímků 60. let je pochmurných a temných (vyjma komedií), jisté syrovosti pak přidává i černobílá kamera ve spojení s místy kakofonickou hudbou a zde i vokálem E. Olmerové. A když si připočtete prostředí blázince v kulisách bývalého kláštera, kde na každém kroku hlodá zub času a místní pacienti vzbuzují soucit i odpor, pak dokonáno jest. Tedy není to temné jako Schulhoffovy kriminálky či snímky typu Kočár do Vídně, Ucho, Smuteční slavnost a další, ale tísnivá atmosféra tu je. Snímek ovšem stojí především na hereckých výkonech, kdy si divák může naplno vychutnat výbornou starou (tehdy mladou) hereckou gardu. A nezůstane jen u jedné mrtvoly... 3,5* ()
Působivý, ponurý film, kterému svědčí nejen výběr hereckých představitelů (Adamíra, Bláha, Brzobohatý, Jirásková, Štěpánková, Myšková), ale především prostředí, v němž se příběh odehrává. Hříchy minulosti v podobě nevyjasněných špinavých machinací, jichž se dopouštěli jak příslušníci nacistického režimu, tak jejich horliví přisluhovači, byly a jsou součástí naší historie, přestože z ryze kriminalistického hlediska je tento spor poněkud diskutabilní. Nicméně atmosféra je v případě Hanibalova filmu správně psycho. ()
Reklama