Milada
Režie:
David MrnkaKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Ayelet Zurer, Robert Gant, Daniel Rchichev, Karina Rchichev, Taťjana Medvecká, Vica Kerekes, Igor Orozovič, Jaromír Dulava, Marián Mitaš, Vladimír Javorský (více)Obsahy(1)
Film Milada je inspirován osudem a životem JUDr. Milady Horákové, který se dotkl mnoha lidí. Odehrává se v letech 1937 – 1950 a vypráví příběh ženy, v jejíž osobnost a životě byly morální principy zakořeněny tak silně, že se často ve svých rozhodnutích řídila více svým svědomím než srdcem, a to i za cenu ohrožení vlastní rodiny a sebe sama. Milada Horáková byla popravena 27. června 1950 i přesto, že tehdejší prezident Československé republiky dostal mnoho žádostí o udělení milosti. O její milost žádali např. Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. Ústředními tématy filmu jsou svoboda, boj za demokracii, pravda, láska, naděje, moc a oběť, které jsou velmi aktuální i dnes. Cílem filmu je přiblížit osobnost Milady Horákové, její život a osud, nejširšímu publiku v České republice a v zahraničí. (Bohemia MP)
(více)Recenze (366)
Pokud tento film budí studené emoce jako pod skleněným poklopem, je něco špatně. Film o velké ženě, ale bohužel ne velký film. ()
Mrhání časem, penězi i potenciálem. Ani ta Ayelet Zurer to nezachrání od podprůměru. ()
Hodnotím už jen z respektu k osobě Milady Horákové, svůj film si zasloužila. K jeho kvalitám mám samozřejmě své výhrady, ať už dabing hlavní "nečeské" postavy + všeobecně hereckým výkonům jak kdyby se nechumelilo, tak i samotnému konci - vyprávění o českých lánech a polích, či co. ()
Hned vysvětlím a budu stručný. Když koukám na film, potřebuju cítit, že jsem s herci na plátně. To ale není možné, když na tom plátně nejsou ani sami herci, prokristapána Boha jeho! Co je to za podělanej nápad obsadit do českého filmu tři cizince a kvůli nim pak předabovat všechny okolo? Jestli jste si pane Mrnko myslel, že jde naslintat emoce ve studiu do mikrofonu, doporučuju vám vzít peněženku a jít se na ten váš paskvil podívat. "Měla jsem krásný život", řekla na konci Milada a zatloukla poslední hřebík do rakve. ()
Oceňuji držení se skutečných faktů, muziku a hlavní představitelku. Podobných témat není nikdy dostatek, aby nebylo zapomenuto. ()
Chladné, bez emócií. Takto by som v skratke opísal životopisnú drámu o Milade Horákovej. Časť s nacistami prebehla neuveriteľne rýchlo. Tvorcovia ukázali prstom na tých zlých a tých dobrých, vykreslili celú situáciu veľmi zjednodušene a nedovolili nám nahliadnuť na vnútorné zmýšľanie jednotlivých hrdinov. Pevne som veril, že to bolo iba kvôli tomu, že sa chceli čím skôr presunúť k Horákovej boju s komunistami. V tejto časti však chybovali presne v tom istom a dokonca ma sklamali aj pri očakávanom procese. Jedna hviezda za historické pozadie, jedna za niektoré pútavé monológy hrdinky. ()
O tom, ako ľahko dokáže naivita a ľudská hlúposť zabíjať. Áno, aj taká bola Horáková. Asi čakala na božie zmilovanie či čo. Od pádu Jána Masaryka z okna nebolo inej cesty ako útek.... ale žiaľ niekedy ideály zatemnia zdravý sedliacky rozum. A to môže byť osudné... Dlho som to odkladal, no zbytočne. O žiadnu filmovú slávu síce nejde, avšak príbeh Milady Horákovej predsa len dokáže hravo zaujať a po celý čas pútať pozornosť diváka. Réžia a výkony niektorých hercov ale mohli byť trochu lepšie. Zaujímavý bol najmä Vladimír Javorský, škoda že ho tam bolo tak málo. Lepší priemer. 65/100 ()
Životoipisný film to není ani náhodou. O Horákové, jejích pohnutkách a postojích, až na pár neuměle deklamovaných frazí, se nedozvíme nic. Nevíme, proč vlastně byla v koncentráku, nevíme, proč ji zatknuli komunisté. Minimálně do poloviny se jedná o nasládlý zromantizovaný příběh jedné nepočetné rodiny. Žádné historické reálie a vlastně ani postavy se neobjeví. Oceňuji, že tvůrci vědomi si své umělecké impotence nesáhli k hledání konspirační teorie o smrti Jana Masaryka. Pokud měl film vyznít, že Horáková prožila pohodový život a její skon byla selanka, byla ambice autorů do puntíku naplněna. Celý ÚV KSČM děkuje tvůrcům za jejich přínos pro současnou kinematografii a jednomyslně jim uděluje řád Klementa Gottwalda. Gratulujeme! ()
Filip, Dolejš a Kováčik vymyslí stroj času a rozhodnou se jej ostatním parlamentním stranám slavnostně představit: Kováčik se hrdě ujme proslovu: "Soudruzi, co to melu, dámy a pánové, sestrojili jsme stroj času, chceme napravit křivdy minulosti a začneme tím, že se přesuneme do roku 1950, přesně do 26.června, tedy den před popravu Milady Horákové, abychom ji zachránili. Na důkaz toho, že již chceme ostatním stranám důvěřovat, necháme stroj na chodbě budovy parlamentu a každý si přes víkend může vyzkoušet jeho funkce. Jen, prosím, nezneužívat toto zařízení v osobní prospěch. Stroj je vybaven čidlem, které informuje o počtu uskutečněných misí, taktéž je schopný identifikovat, zda osoba, která jej využila, ještě cestuje v čase, nebo se již vrátila." V den naplánované mise se trio nestačí divit, když zjistí, že služby stroje času už využily jakési dvě neznámé osoby, které se ještě z "výletu" nestačily vrátit. Filip: "Soudruzi, o víkendu jsem skolil dvanácteráka, mám pocit, že tentokrát v síti času ulovíme velké zvíře." Všichni tři bryskně nalezou do stroje a náhle se v mžiku ocitnou ve vlahém letním večeru, je 26.6.1950, a zrovna proti nim jde osoba v masce Mikuláše, která je míjí. "To je divné", prohlásí Dolejš, umí si zavázat tkaničky u bot, je tedy ve straně považován za mimořádně inteligentního. A dál se diví: "Je přece léto, ta osoba měla vánoční proprietu." Trio se vydá pronásledovat podezřelého, který močí na rohu. Kováčik náhle vykřikne: "Klucííí, je to Babiš!!!" Babiš cosi breptá, v igelitce má gumu, zmizík a svazky StB. Je to jasné, vydal se zlikvidovat kompromitující důkazy o své osobě. Filip vítězoslavně: "A máme tě, ty hade." Babiš vyděšeně: "Soudruzi, kamarádi, neblbněte, bloudím v síti času, mě to vyplivlo úplně do jinýho roku. Mám zde za hodinu sraz s Okamurou, ten se chce narodit jako blonďák." Na druhý den ráno páni vynálezci posílají stroj času do šrotu. Film na mě působil sterilně, dané téma zpracoval vágně. Odvážné téma si žádalo bravurní přístup, větší zanícení. Množství filmu je ale odvedeno poměrně kvalitně. Herecké výkony tak akorát. 6/10 ()
Čekala jsem mnohem víc. Kamera a střih hrůza. Milada dobrá až po půlce, respektive ke konci. A Aňa naprosto extrémně přehrávala. Spíše podprůměr. ()
Předabovaný mindfuck! ()
Pri toľkých odpadoch až človek rozmýšľa, či sa sem zniesol kŕdeľ dravých proletárov KSČM brániacich rovnosť a pritom po tme číhajúcich a hnusne udávajúcich. Inak nedáva zmysel odpadovať tento film. Je natočený dobre, jasné, že tu je veľa dialógov, menej akcie, ale má to spád a zlosť z toho, čo sa môže stať človeku, ktorý sa stretne s dvomi najhoršími režimami histórie, tá vo vás vznikne. ()
Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% ()
Krásný film. Emotivní, důstojný a s ohledem na závažnost tématu i na historické skutečnosti, velmi citlivě natočený. Ayelet Zurer byla skvělá! Těžko říct, proč se tolika lidem tento film nelíbil... Ale mně osobně, tolik kritizovaná, chladná atmosféra celého příběhu připadala naprosto v pořádku. ()
Fakt špatný. Za prvé si neukážeme, proč byla Milada populární u lidí, proč byla tak důležitá. Oni ten film natáčeli v angličtině? Ty postsynchrony jsou katastrofa. Dialog mezi vyšetřovateli (Trivago Vagnerová a nějakej šulda), to je na pěst pro půlku štábu. "Já to nechápu, všechny jsme zlomili, jen jí ne". Když začnou tvůrci takhle polopaticky něco do diváka cpát, ukazují svoji neschopnost. Hrůza, hrůza. Komančům a starým strukturám bych nicméně "povolil" povinnou produkci, za trest na druhou. Karina Rchichev už může! ()
Další táhlá česká zhovadilost o komunistech, co si na něco hraje. Neherci co vedou dvě hodiný nudný a bezduchý dialogy. Naprosto nezvládnutý film, co si myslí, že udělá díru do světa. ()
Jen encyklopedické heslo. Osobnost Horákové zůstává skryta. Zlo - dobro tu je jen v nástěnkových heslech. Film není špatný, ale nezáživný a neobratný. Čas ubíjí leteckými záběry na automobily, úmorně opakuje zatmívačky. Naštěstí se nevyžívá v názorné brutalitě jako Anthropoid a vyhýbá se provokativním smyšlenkám. ()
Strašně důležitý film který by měli pouštět na školách. Bohužel jeho forma byla naprosto průměrná. ()
Jeden z nejlepších filmů poslední doby a nejlepší český film tohoto roku. Skvěle natočeno, ukázáno bez nutnosti naturalismu, jakými hrůzami si musela projit. Povinně do každé školy! ()
Související novinky
25. Český lev - výsledky
Předáváním výročních 25. Českých lvů provázela slovenská moderátorka Adéla Vinczeová. O hudební složku večera se postarala nominovaná muzikantka Vladivojna La Chia. Večer také narážel na současnou… (více)
Paní Miladu Horákovou považuji za jednu z velkých žen naší novodobé historie. Je klasickou reprezentantkou generace mých prarodičů a lidí, které většinou nemilosrdně jako obilná zrnka semlela mlýnský kola dějin začátku dvacátého století. Byla to doba, kdy bylo možno zažít konec staré Evropy, ono období jemuž se říká belle epoque a hrůzy i hlad za první světové války. S koncem války pak konec RU, vznik našeho státu a první radost i hrdost ze svobody a možnosti práva na sebeurčení. Bohužel, ačkoliv si řada lidí myslela, že hrůzami v bahnitých zákopech s plynovými útoky vše skončilo a svět se poučil, nebylo tomu tak. Po krátkém nádechu bylo jasné, že se blíží válka další. Ta také přišla a byla ještě dravější a ještě krutější. Naštěstí svobodný svět porazil zvrhlou nacistickou ideologii a svět byl osvobozen v Evropě od nacismu, v Pacifiku od imperiálních choutek císařského Japonska. A opět se zdálo, že už bude jen lépe. Do Evropy byl ale z východu zavlečen s ,,osvoboditeli" komunismus což byla jen další forma tyranie. V květnu 1945 bylo Miladě Horákové 44 let. Je neuvěřitelné, čím si tehdejší generace proti nám musela projít, jaká závažná rozhodnutí činit, na jejichž správnosti mnohdy závisel život nejen vlastní, ale i celé rodiny. V tom se nacismus a komunismus vůči svým nepřátelům nijak nelišil. A to tehdy asi nikdo netušil, jaké šílené procesy se chystají v chorobné hlavě Stalina a jeho poradců. O tomto tématu jsem lecos četl, opět mohu doporučit skvělou knihu Hedy Margoliové Kovályové - Na vlastní kůži. Její muž Rudolf Margolius byl popraven v procesu se Slánským rok po poravě Milady Horákové. V knize je nádherně autobiograficky a velmi autenticky popsáno ono rakovinotvorné bujení komunismu napříč národem. Od prvotního nadšení a chuti některých dát tomuto směru hlásajícímu rovnost a spravedlnost šanci, po postupný úlek a strach v době, kdy už komunisté zcela převzali moc . Jenže to už se pak nedalo nic dělat. Od filmu jsem tedy čekal něco jako životopisný film, možná konečně i zasloužený pomník té statečné ženě před širší veřejností. Ruku na srdce, mladá generace dnes moc nečte a pokud už je ochotna ponořit se do hlubin historie, je to nejčastěji formou filmů nebo seriálů. Bohužel film Milada se v tomto ohledu moc nepovedl. Byl naprosto bez emocí, plochý, neznalý divák si zapamatuje, že snad to byla prafeministka, měla neskutečně trpělivého manžela a to je tak vše. Ani ve chvilkách posledních, protože je jasné jak film skončí, nevzbuzuje v divákovi nějaké silnější emoce. Ayelet Zurer oddrmolí v rychlosti ona slavná poslední slova a to je vše. Kdo mně tam iritoval byla Geislerka, která se snažila svojí dikcí asi napodobit hlas komunistického prokurátora svini Urválka, ale půdobilo to spíše směšně a celé to její vystoupení vše jen znevěrohodňovalo, než aby mu dodalo nějaký dobový nádech. Ve filmu paní Horákovou kat spustí prudce dolů, což divákovi naznačuje rychlou smrt. Bohužel praxe byla jiná. Kat s pomocníky vytáhl odsouzeného na hák a nechal jej viset na oprátce vlastní vahou tak dlouho, dokud se člověk vlastní vahou neudusil. Nedošlo tedy ke zlomení krčních obratlů a přerušení míchy s následkem okamžité smrti, ale k dlouhému, trýznivému a bolestivému umírání. Komunistické svině nechali své oběti takto trpět. Paní Milada Horáková jak zjistili historici dle zápisů jednotlivých poprav toho dne umírala dlouhých PATNÁCT minut (!!!). A vrcholem zrůdnosti byl mnohdy fakt, že nebohým pozůstalým neodevzdali dopisy napsané na rozloučenou a mnohdy dokonce nevydali ani těla popravených. Komunisté byli, jsou a budou vždycky svině! Mějte to na paměti, protože už zase vystrkují hlavy a chtějí vládnout. Václav Havel je měl zakázat stejně jako byl po válce zakázán nacismus a jestli mu něco zazlívám, tak právě tohle. Samet se měl smočit v krvi soudrhů. Za snahu zpracovat toto téma a docela pěkné dobové reálie budu milosrdný oproti ostatním zde a dávám Ženské národní radě za 3 hlasy. * * * () (méně) (více)