Konec sázek

Koncept: "trochu ukradni, ale tak aby okradnutý nič nezistil a nič zásadné mu nechýbalo" bol použitý aj vo filme Kena Loacha "Anjelský podiel". Tam však išlo o šancu takýmto postupom vymaniť sa z večných potýčok, bitiek a celkove zo života točiaceho sa okolo mizerne platených brigád a drobných zlodejín. Švindeľ ponúka čosi trochu iné. Zabehnutá dvojica: starší muž a koketujúca žena oberajú mierne pripitých šťastných výhercov v kasíne, ktorí uveria snu, že popri trafení čísla v rulete, trafili vzápätí niekoľko posteľných čísiel s flirtujúcou zvodnicou na hotelovej izbe. Vydarený párik, obrážajúci najrôznejšie profesné konferencie (zubári, architekti a pod.), sa takto živí už niekoľko rokov. Vidina bezprácneho obrovského zisku, spočívajúceho v ukradnutí kufru plného bankoviek im však takmer doláme väzy. Spoločnou črtou oboch filmov je upozornenie na neúmerné hromadenie ziskov u tých, ktorí si ani nevšimnú, keď im zo zisku zmizne toľko, koľko iným vystačí na bezproblémové prežitie. (10.06.2013)

Když jsou podvodníci dostatečně rafinovaní a díky tomu úspěšní, zbývá jim jen doufat, že se nenajdou další tací, kteří je v téhle rafinovanosti netromfnou a tím na celé čáře neporazí... Námět nijak originální, zpracování opírající se občas i o nějaké to klišé, více zvratů či chování postav ve vybraných situacích ne zrovna uvěřitelné a Claude Chabrol, ač proslavený jako zásadní tvůrce francouzské nové vlny a režisér více filmů s kontroverzními náměty, stvořil zde nečekaně téměř mainstreamovou krimi komedii, tudíž plně chápu časté řazení Konce sázek do průměru. A já se přesto nadmíru bavil, aneb hlavní postavy mají ke svému řemeslu stejně zručný vztah, jako Chabrol k filmařině, takže film i přes komorní ráz slušně odsýpá, nenudil mě, napínal i rozesmíval... Isabelle Huppert si snad ani nevybavím v roli aspoň trochu „normální“ ženské, nicméně tentokrát své mazané mrše dodala silný šarm a smysl pro vtip, a Michel Serrault opět zaexceloval v suše ironicky humorné poloze. Chabrol mě nezklamal (i přestože bych tento snímek viděl o třídu níž, než za mě mistrovskou předchozí Slavnost) a opět mě oslovil, zase trochu jiným pojetím krimi námětu s hrou s divákem. Dát méně než 4* by z mé strany znamenalo menší popření nadmíru zábavného zážitku z filmu s možná otřepaným, ale přesto velmi milým závěrem. [75%] (20.07.2024)

Od Chabrola jsem viděl už docela hodně filmů a tak nějak jsem jeho filmy bral jako jistotu, že mě určitě nezklamou. Tohle je ovšem úplně něco jinýho, než bych od Chabrola čekal, a moc mě to teda nenadchlo. Hlavní dvojice tam rozjíždí nějaký podvůdky a je to docela zábavný, ale postupně se to začne celý zamotávat a já se nějak začal ztrácet v tom, kdo na koho vlastně šije podraz. Navíc se mi všichni stihli tak zprotivit, že ve finále mi bylo úplně jedno, jak to s nima dopadne. Korunu pak tomu nasadil závěr filmu, kde se to teda nějak rozmotá, ale působí to jako deus ex machina. 40% (08.07.2017)

"Jen se na něj podívej, tomu by dali prachy leda v telenovele." Milionek sem, milionek tam, ale čekala jsem trochu víc. Ovšem v mém případě pochopitelně, co se příběhu samotného týká. Na Isabelle se sice fajn dívá, ale po půlce filmu, která se docela slibně rozjela, začal film ztrácet dech a šťávu a ke konci jsem už skoro úpěla, protože jsem litovala toho promrhaného materiálu, s kterým se jindy dají dělat divy. Ale na sobotní odpoledne jako oddechovka, proč ne a francouzština zní mým uším vždycky lahodně. (30.01.2015)

Úsměvná francouzská komedie, zdánlivě "pouze" řemeslná, jakoby lehkým perem nahozená připomene svým zaměřením jiný osudový příběh francouzské slovesné kultury - stejně zdánlivě odlehlého a přece tak blízkého Maupassantova MILÁČKA. Dvojice zlodějíčků na úrovni víc než salonní je tvořena krajně nepravděpodobným párem - starým zkušeným mozkem a osudovou ženou neurčitého věku rozpuku a zenitu ženskosti kdesi mezi pětadvacítkou a čtyřicítkou. Pár, v němž muž je mužem, žena ženou, mozek mozkem a emancipace samozřejmostí, která nestojí ani za esprit, je vlastně pozoruhodně silný a ve svém nesporném parazitismu v určitém ohledu i mravný. Jeho odzbrojující, průzračná zkaženost, křížená se soudností a prozíravostí i chytrostí, jež nerezignovala na moudrost, diváka přitahuje a očarovává. Ne každého, "pouze" toho vnímavého, toho, který při slově bavič dostává záchvat vzteku a podle pozdního pověstného Horníčkova výroku sahá po pistoli. Závěr filmu, který vyznívá jako souboj dvou nikterak průhledných intelektů (i gangster, zvláště Francouz, může alespoň předstírat člověka s potřebou zvládat nesnadné umění žít) i železně pevných nervů je silný právě svou konvenční jakobypřekombinovaností. Jen skutečný realismus, jen nezmarná invence non fiction mohou vytvořit situace, jejichž důvěryhodná nedůvěryhodnost zraňuje konvenční rozum, doslova mu bere půdu pod nohama a podle očekávání ho přivádí k zuřivé odmítavosti, jež navenek předstírá sobě i jiným nad věc povznesenou aroganci. Huppertová hraje jako pánbůh (v sukních), v ničem však za ní nezaostává ani její partnersky cítící starší spoluhráč, nedávno zesnulý Michel Serrault. Prolnutí mužského a ženského intelektu nemusí být vždy vypjatě konfrontační právě tak jako lehký žánr prvoplánově podbízivý. Přidáme-li k tomuto poznání suverénní scénář, imaginativní režii i skvělou - také - krajinomalebnou kameru, silnou i kresbou mnoha rozličných prostředí, v nichž se KONEC SÁZEK odehrává, zjistíme, že i film může hladit a laskat. A těšit. A proč ne? (05.09.2008)