Vzpomeň si

Pozor!!! Při sledování tohoto filmu vám zkornatí tepny, sejme vás osteoporóza, Párkinsn vám bude vřele potřásat rukama, naskáčou vám stařecké skvrny, zbytní prostata, začnete být dýchaviční a pajdat a díky tomu zkurvenému Němci zapomenete, kam jste před chvíli dali umělý chrup. Já ho našel zakousnutý ve ztvrdlém rohlíku tři sta metrů od baráku. Tak sugestivně to stoletý Kryštof Švestkáč zahrál! Pokud byste ovšem každého funícího a zdržujícího důchodce nejradši bez otálení umlátili jeho francouzskými holemi, vyhýbejte se těmto trampotám pomstychtivého senila důsledněji než slevám v Kauflandu, ať je mlíko třeba za osm. Vleče se to totiž jako fronta na poště při výplatě důchodů. Tři čtvrtiny filmu Kryštof jen tak unyle šmajdá Severní Amerikou, dělá si uzly na kapesníku a bryndá kakao a vy se modlíte, aby ho trefil šlak dřív, než zestárnete na jeho úroveň a trefí vás. Pak ovšem přijde natolik vynikající a nečekané rozuzlení, až i bez Alzhajmra zapomenete na to předchozí utrpení, odhodíte chodítko a začnete nadšeně tančit po starobinci radostí, že je ještě někdo schopen vymyslet a natočit něco tak originálního a nápaditého. (03.03.2016)

„Příjemnou zábavu s přítelem.“ – „Díky...“ Kdyby se všechny roadmovies točily tak zajímavě, to bych se jim snad přestal účelně vyhýbat. Ale popořadě. Měl jsem vysoká očekávání, ovšem film je předčil. Snímek nabízí vysoce funkční mix žánrů roadmovie, thrilleru, dramatu, ale též komedie. Tvůrcům se zde totiž podařilo velmi dobře skloubit jemný humor s napětím (i díky výtečné hudbě) a divákovou zvědavostí. A práce s jeho očekáváním zde určitě hraje svou roli, i přesto, že tuší, jakým směrem se příběh bude asi odvíjet. A ačkoliv se pointa možná dá lehce předvídat, nemyslím si, že kompletně celá, a to díky její promyšlenosti (zpětné „ospravedlnění“ určitých scén) a originalitě. A faktor náhody není tak brutální, i když (skvěle zahraný) Zev ho občas využije. Pár much by se sice našlo, nejde však o nic fatálního, a já asi mírně nadhodnotím, ale těch slabších 5* rád dám. „Jestli nejste na útěku, jestli není proti vám vedena žaloba…“ - „Na útěku?“ – „Ano, jestli se nevyhýbáte spravedlnosti.“ – „Vypadám snad na někoho, kdo může utíkat?“ (13.07.2016)

Wiesenthalovo centrum eviduje čtyřikrát jméno Rudy Kurlander a pod jedním z nich se skrývá nacistický zločinec. Devadesátiletý důchodce trpící demencí a občasnou amnézií se po smrti své ženy vydává najít toho pravého a pomstít svou rodinu, která zahynula v Osvětimi. Egoyan měl tentokrát dvakrát šťastnou ruku a to jak výběrem tématu, při kterém zkombinoval jakousi road movie s motivy pomsty a koncentračních táborů, tak s volbou herce, protože Christopher Plummer byl naprosto fenomenální. Překvapivý závěr pak korunoval celkový výborný dojem. 85% (01.03.2016)

Road movie jinak moc nemusím, ale zase mám jistou slabost pro příběhy o pomstě a tady mě zaujalo i spojení s tématem nacismu a přeživších z Osvětimi. ------------- Jeden z těch filmů, kde konec úplně změní vyznění celýho filmu a po tom, co jste viděli finální zvrat, už na ten film nikdy nebudete moct koukat stejně. Tady se vyplatí počkat na konec. Já ho vůbec nečekala, naopak se režisérovi dařilo mě celou dobu vodit za nos. Zezačátku mi to přitom přišlo jako jeden z těch filmů, který mě za chvíli přestanou bavit a přeskočím je. Naštěstí tempo postupně zrychluje a napětí stoupá, takže to čekání na konec nebylo nějak úmorný. Určitě je třeba ocenit i Plummerův výkon. Zase ale než se k tomu konci dojde, občas scénář hlavnímu hrdinovi až moc nahrává. 7/10 (15.10.2023)

Kdyby se někdy vyhodnocovalo, který film potřeboval k naplnění svého děje co nejvíce náhod a šťastných okolností, bojoval by děj filmu Remember o přední příčky. Jako opravdu, že tahle pomsta vyšla víceméně tak, jak byla naplánována, je v podstatě zázrak. Ovšem pokud při hodnocení neuvažuju nad tímto "kritériem pravděpodobnosti", nebo jak jinak bych jej nazval, je ten scénář skvělý. Hilightem návštěva u třetího Kurlandera a pak samozřejmě závěrečné rozuzlení. (04.03.2016)