Dívka ve vlaku

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)

Spočiatku absolútne všedný príbeh bez atmosféry či napätia si ma plnohodnotne dokázal získať v druhej polovici, kedy sa začína rozmotávať dostatočne metúco zapletená story. Spočiatku by som nedal ani dve, no nakoniec sme sa vďaka rozuzleniu vyšplhali k solídnej štvorke. Uznávam, že je to celé mierne pritiahnuté za vlasy, pričom sa jedná o akúsi obohranú pesničku, no mňa film bavil. (31.12.2016)

Taková normální detektivka. Dokud rozvádí psychickou narušenost hlavní hrdinky tak dobré, Emily Blunt hrát umí, ale pak se přijde s debilní deus ex machinou která ukáže kdo je vrah a celé to jde úplně předvídatelně do kopru. Fincher to není. A to přitom i ta Zmizelá patří k jeho nejslabším kouskům. 7/10 (06.10.2016)

Dívka ve vlaku hodně připomíná nedávnou Zmizelou. Atmosféra je postupně dávkovaná, hloubka vyprávění je skvělá a divák hltá vše co se ve filmu stane. Hlavní hrdinka Rachel je závislá na alkoholu a jak si divák není jistý jí, ona si také není jistá jí samou. Rachel tedy není klasická hrdinka. Rachel však není vypravěčkou sama. Příběh je vypravený dalšími dvěma hrdinkami Megan a Annou při čemž každá z nich je v dějové line zapletená. Dočkáme se tedy různých pohledů na jednu věc. Divák tím dostává rozmach které se jiné thrillery pokouší nabízet ale neposkytnou ho (Vyjímka je již zmíněná Zmizelá). Film však řemeslnicky není nějak vyjímečný a jediné co by se dalo vychválit je herecký výkon Emily Blunt která Rachel hraje skvěle a je to herečka která umí. Když už vás ale film podle předlohy donutí pořídit si předlohu to už něco znamená......... (08.10.2016)

Girl on the Drogs aneb psycho film o psycho postavách, jakoby měl Institut mentálně chorých dny otevřených dveří, v tomto případě směrem ven. Beru vedení příběhu a budu asi jeden z mála, komu ten konec nijak zvlášť nevadil. Bikproublm mám s celým filmem, asi mi film o několika bláznech (to je terminus technicus) nepřišel vhod. Ne fakt se v době, kdy mám doma necele dvouměsíčního synka, nepotřebuju vyžívat v prvoplánově degradovaných charakterech s utopenými miminky, brbrrrrrr. Dva puntíky za to, že ženy v tomto filmu ještě považují děti za obrovský poklad a ne za vedlejší nechtěný produkt "šup sem-šup-tam". Velké mínus za to, že dvě z nich si tu nevěru užívaly. A Emilka opět výborná. (07.07.2017)