Dívka ve vlaku

Při srovnání se Zmizelou je tento snímek o stupeň horší. Do závěru prvky thrilleru nejsou moc vidět a celý snímek působí spíše jako psychologické drama. Šlo pár věcí udělat lépe jako zapracovat na vrahovi, závěr byl takový nemastný, přesto rozuzlení nebylo špatné. Dále vadí například vyšetřování, které je o ničem, vlastně celkově vyšetřování bylo jen taková vsuvka. O zajímavý film rozhodně jde, jako divák jsem se nudil jen zřídka, takže i přes pár záporů se jedná o celkem stravitelný film.. 7/10 = 74% (08.10.2016)

Vzácný případ, kdy adaptace kopíruje náladovou i subjektivně pocitovou křivku předlohy i s jejími největšími klady a zápory. Tedy perfektně vystavěný ženský trojúhelník svazovaný každou scénou blíž k sobě, paranoidní atmosféru, kdy žádné vysvětlení záhady není příliš přitažené za vlasy - a ve finále bohužel pointu, která mě zklamala jako to nejjednodušší a také značně černobílé řešení. Přesto jsem díky Emily Blunt dost dlouho zvažoval i vyšší hodnocení, když z Rachel dře uvěřitelné emoce i v nejjemnějších nuancích. Zabránila mi v tom Haley Bennett, která je i přes nezpochybnitelné půvaby příliš chladná a onu vysněnou zbožštěnou Megan nemůže pro zbytečnou průhlednost nikdy naplno dohrát. (24.10.2019)

Jedna kráva tam pořád chlastá a jezdí vlakem a blábolí nějaký nesmysly. Druhá kráva nechlastá a nejezdí vlakem, ale blábolí snad ještě větší nesmysly. A třetí kráva se mi pletla s druhou krávou, takže jsem chvílema ani nevěděl, která je která. Do toho jsem se navíc ztrácel v čase, protože tam bylo pořád "před měsícem, před týdnem" a podobně. Kupodivu to postupně začalo dávat trochu smysl a nakonec přišlo i nějaký rozuzlení. Ale celkově mě to moc nebavilo. (21.09.2019)

Šmírující alkoholičku ve vlaku lze vnímat dvěma způsoby. Jako scénáristicky nepříliš opečované krimidrama skládačkového typu, v němž se flashbacky (některé záměrně matoucí) prolínají s pátráním přesvědčivé Emily, co má nos od rumu z konzumu. Brutálně vtlačený klíčový dílek skládačky (deus ex vlak) mě pak přesvědčil, že i přes sympatickou noirovou formu spolu Přátelé nebudeme. Druhý pohled je jakási feministická glosa o pokřivenosti vztahů a institutu manželství, kdy se ženy na sebe nejdříve dívají očima svých mužských protějšků, aby pak našly sílu, hrdost a sebevědomí vymanit se z misogynních osidel. Paula Hawkins se s muži mizery vyrovnává pomocí knihy, jiní si zase otevřou lahvinku Theroux 1971.. (10.10.2016)

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)