Dívka ve vlaku

Film, který ve mně opět umocnil mou averzi k filmovým adaptacím knižních bestsellerů. Nebavilo mě to, ztrácel jsem se v ději i množství postav, herecké obsazení mi bylo strašně nesympatické, a krajně jsem se musel nutit, abych to vůbec dokoukal. Trailer ve mně vyvolal očekávání, že by to mohla být podobná pecka jako Zmizelá, ale to teda ani omylem. Podle mě je to velice průměrný thriller, který mě téměř celý dokonale znechutil a otrávil - za mě naprosto zabitých 112 minut mého života. (14.01.2017)

Girl on the Drogs aneb psycho film o psycho postavách, jakoby měl Institut mentálně chorých dny otevřených dveří, v tomto případě směrem ven. Beru vedení příběhu a budu asi jeden z mála, komu ten konec nijak zvlášť nevadil. Bikproublm mám s celým filmem, asi mi film o několika bláznech (to je terminus technicus) nepřišel vhod. Ne fakt se v době, kdy mám doma necele dvouměsíčního synka, nepotřebuju vyžívat v prvoplánově degradovaných charakterech s utopenými miminky, brbrrrrrr. Dva puntíky za to, že ženy v tomto filmu ještě považují děti za obrovský poklad a ne za vedlejší nechtěný produkt "šup sem-šup-tam". Velké mínus za to, že dvě z nich si tu nevěru užívaly. A Emilka opět výborná. (07.07.2017)

Stráviť dve hodiny s hrdinkou, ktorá si polovicu vecí nepamätá a polovicu si pamätá blbo, je utrpenie. Vzhľadom na to, ako šialene (po chronologickej stránke) je Dievča vo vlaku zamotané, sa záverečné rozuzlenie nesie v až nečakanej jednoduchosti. Celý film sa strašne pomaly ťahá, ako žuvačka alebo karamel (alebo roztopená čokoláda). Je hrozne náročný na pozornosť, ťažko pochopiteľný a zmätený. A komu fandiť?Alkoholičke, zmagorenej babysitterke alebo bohatej paničke odtrhnutej od reality? No... vari hádam radšej nikomu. Zamotaný príbeh začal postupne získavať jasnejšie kontúry a veci začali zapadať na svoje miesto, i tak to ale hodnotím v podstate až ako béčko s relatívne áčkarským kastingom (napriek tomu ma herci nezaujali, najlepší bol psychiater Ramírez a aj ten bol mdlý). Občas prišla fajn zasnená atmosféra (viac vlakových filmov!) a dobrá scénka (v lese napríklad), ale inak budem na tento film spomínať v zlom a už ho pravdepodobne nikdy viac v život neuvidím. Šéf výroby Steven Spielberg. WTF. Ale rád som po dlhšom čase znova videl Phoebe. (29.03.2017)

Ještě nevím, ale asi bojler, tak bacha! Zkvašená pícnina pro blahoslavené čtenářky Padesáti odstínů zhrzené hysterie, lesby a militantní exmanželky. Emilka neEmilka, tuhle tendenční, neinventivní a nudnou slepičí krávovinu, s důrazem na -pičí, a natráveným tofu poblité Okno do dvora tentokrát nevythla ani ona! Já chtěl vidět tajuplný napínač, a ne otravné estrogenové monology tří zpruzených tupých vagín – notářky, jebky prosté a jebky s motorovým pekáčem – psychicky tolik sužovaných fuj fuj odporným šovinistickým obšoustem. Ale vše se nakonec naštěstí v dobré obrátilo, kunda, byť iracionální a hloupá, zvítězila nad testosteronovým zlem a tisíce afektovaných čtenářek po celém světě se zase nemusí pár let holit. Jinak bestselerovost tohoto plesnivějícího kuřince fuckt nechápu. (20.11.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)