Sherlock: Přízračná nevěsta

Psychedelický blábol, kde jsou sice hezké lokace a kamera, ale případ(-y), jež se tady řeší, jsou o ničem, Moriarty figurkou choré mysli, a všechno to špičkování mezi Watsonem a Sherlockem je vážně už na jakési gay hraně, a ne přátelské. Navíc ta inspirace Počátkem je až příliš a zbytečně zjevná. Kam se to hrabe na první dvě série. Ona už i ta třetí stála za prd. (03.01.2016)

Jako chápu, že to chtěl udělat Moffat strašně meta a společně s Gattisem už si vlastně dělá z diváků tak trochu srandu a zkouší, co ještě vydrží. To bych ještě bral. Jenže to by to muselo celé dávat aspoň v základech trochu smysl a tvůrcům se nesměl jejich "originální" nápad v poslední třetině naprosto rozpadnout pod rukama. Jo, řemeslně to je stále výborné a hlavní dvojice stále perfektní, jen už to prostě svými rádoby svěžími a vtipnými hrátky spíše nudí, než baví. Čtvrté série se začínám upřímně bát. (29.01.2016)

Od speciálu jsem čekal prostě dobový příběh se stejným obsazením. Nicméně Přízračná nevěsta je nakonec takový podivný hybrid, který navazuje na konec třetí řady a přibližuje nás řadě čtvrté, aniž by se v něm ovšem stalo cokoliv důležitého. Je to tedy opravdu jen taková zdrogovaná hříčka, která se nebere vážně, což je docela sympatické, ale zároveň je kvůli cestování o sto let zpět, dopředu, zase zpět a zase dopředu až zbytečně zmatená. Arthur Conan Doyle by asi radost neměl. (28.04.2021)

Pochopitelně, že všichni (včetně mě) chtěli vidět "nového Sherlocka" jako "starého Sherlocka"... o to větší provar pak je, když dojdete k závěru, že nejlíp to o nějakých pár týdnů později rozsekl Deadpool, když si dělal legraci z "breaking fourth wall within breaking fourth wall", což dělá nějakých šestnáct zdí;) Podobný pocit jsem měl z Přízračné Nevěsty, která je jednoznačným důkazem, že tvůrci Sherlocka se někde mezi druhou a třetí sérií stali naprosto ztracenými onanisty, kteří už samou zpovykaností "nevědí, co by". Takže abych se zbytečně nezdržoval - precizní výprava, očekávaný dobový feeling, a asi do poloviny přesně to, co bych očekával, a co se mi líbilo, byť tam nebylo nic navíc nad rámec "dalšího Doylea" (Arthura Conana, ne Raye). A pak se "něco stane", a začne se alegorizovat, dělat projekce, skákat do hlavy a z hlavy, a do hlavy v hlavě, a tak dále, a tak podobně, a pak se příběh zvrhne v ubohou sufražetskou agitku, na kterou můžete mít podezření asi od dvacáté minuty (od setkání s patologem), ale myslíte si, že takhle trapní snad tvůrci SHERLOCKA nemůžou být. Jenže ouha, můžou... Takže v konečném zúčtování i vděčné humory jako retardovaná Watsonova znaková řeč a manželské stěry působí spíš o to zoufaleji, než aby bavily. Čili promiňte, ale je to zklamání, a mám vážné obavy o další směřování celého fenoménu Sherlock by BBC. 50% (11.03.2016)

Buď je to neuvěřitelně chytré, jak formou, tak obsahem a veškerými nuancemi, náznaky a narativními pokusy, které procházejí obojím nebo se prostě Moffat zase jednou utrhl z řetězu a napsal naprostou, ale stále vysoce zábavnou, dialogově precizní šílenost, definitivně usvědčující Stevena z jeho mimozemského původu a z toho, že si ho možná lidská rasa snad ani nezaslouží.. a zasloužit možná ani nechce. Kdyby takto vypadala celá nová sezona, asi by mě to mrzelo, i když to bylo stále zajímavější než většina 3. série, ale v tomto formátu? No proč ne. Zatím 8/10, ještě to bude chtít opakování. (03.01.2016)