Za tichých nocí

Překrásný "rodinný" film. Syn Karla Hašlera, Gina, zrežíroval romanci v mnoha detailech inspirovanou životy, které ho obklopovaly. Svého otce písničkáře nechal příběh jen pozorovat na starých zámeckých schodech a později v lóži Lucerny. Svého strýčka z matčiny strany, Rudolfa Frimla (pod fiktivním jménem Záviš Herold, později Ben Collman), naopak učinil hlavním hrdinou, kterému tvář propůjčil Karel Höger. A rozkošatil příběh mezi lety 1912-1932. Není náhodou, že takový materiál zaštítili Havel s Nezvalem a korunku tomu všemu dodala něžná Lída Baarová. Je na tom celém projektu cosi přitažlivého, snad pro tu staropražskou romanci, jenž se mění v osudovou až díky zkušenosti jednoho z milenců z Ameriky a vrcholí ve velkém sále Lucerny, která se stala symbolem české kultury za doby rozkvětu podnikání rodiny Havlů. (09.06.2020)

Film o dvou mládencích nevěda zamilovaných do téže slečny, a velké lži která nakonec pomohla ke štěstí všem. Film, který objevil Karla Högera a jeho civilní herectví jež znamenalo doslova přelom v tuzemské kinematografii a pojmu herectví u nás. Film, který mu otevřel dveře k mnohem lepším dílům. Zároveň snímek na můj vkus příliš patetický, přístupy k látce jsou natolik rozdílné že Baarová, Schránil a jiní oproti civilně noblesnímu Högerovi hrozně přehrávají. Nepovedla se ani režie a střih. Potěší přítomnost Karla Hašlera a záběry z dostihu. Vcelku jde ale, z pohledu mého a vcítění do tehdejšího diváka, spíš o krok zpět, vyjma herectví jednoho do té doby neznámého mladíka...! (24.12.2023)

O překvapení není nouze. Miloš Havel měl ve své pracovně již delší dobu připraven námět, který zatím jen vyčkával na příhodnou dobu. Písně Závišovy, poetická sbírka předčasně zemřelého básníka Jana Červenky (1861 - 1908) nabízela zase jiný, lákavý svět básnivých impresí, s nimiž si věděl rady především Vítězslav Nezval. Velký básník a ctitel magických nocí dokázal prostřednictvím vznikajícího scénáře okouzlit diváky velkolepostí a citovostí svého básnického vidění. Přes mnohé výhrady a příkrá poválečná hodnocení oplývá film Zdeňka Hašlera mimořádnou romantickou atmosférou a báječným hereckým obsazením. Gina má také značnou zásluhu na tom, že do hlavní role skladatele Záviše Herolda proti mínění mnohých nakonec prosadil dosud neznámého brněnského herce, jedenatřicetiletého Karla Högera, kterému byl umožněn velkolepý filmový debut. Setkání s Lídou Baarovou se sice neobešlo bez vzájemné antipatie, přesto ti dva nakonec vytvořili nezapomenutelný elektrizující pár. Účast pražského písničkáře Karla Hašlera potom dávala nepokrytě najevo, jaké smýšlení koluje v žilách majitele Lucernafilmu. Po válce jako by to všechno zůstalo záměrně přehlíženo a zapomenuto. (29.06.2009)

Málo přesvědčivý a hodně přeslazený film. Lída Baarová (pořád velmi půvabná) zde podává svůj klasický výkon, tzn. průměrný výkon. Ovšem i ostatní herci (snad s výjimkou Karla Högera, který zde debutoval) tady nejsou ve své kůži. Za to může částečně naivní scénář, kde nebylo moc ani co hrát, dalo se pouze přehrávat. Což většina herců dělala. (25.01.2012)

Naprosto neznámý protektorátní kousek a tak dobrý! Tyhle staré filmy naladěné na lyričtější vlnu jsou mi mnohem sympatičtější než všeobecně profláklé Burianovky. Básnicky jemné dialogy odpsýpají příjemně pomalým tempem, Nezval je z toho opravdu cítit. Výběr herců se také podařil, ústřední trio je výborné, hlavně Höger mě hodně překvapil. Taky mě bavilo mnoho hudebních vložek od kytary, přes klavír až po orchestr. Opravdu kvalitní film s několika neotřelými nápady. (05.06.2011)