The Unspoken

Sheldon Wilson se do povědomí hororových diváků zapsal především televizními horory béčkové kvality, takže jsem nejprve mírně váhal, jestli mu mám dát další šanci. Avšak má hororová intuice mi jako již mnokorát moudře poradila, abych si kanadský Unspoken rozhodně nenechal ujít. Hned na začátek je třeba uvést, že se jedná o horor a zdejší žánrové zařazení je tak nepřesné. Sheldon Wilson tentokrát odložil agresivní ptáky, vlkodlaky a další různá monstra stranou a konečně vytvořil výborný atmosferický horor vycházející ze strachu z neznámého. Pobyt ve strašidelném domě představuje opravdu nepříjemnou zkušenost a přítomnost zlovolného nadpřirozena divák cítí z každého záběru. Vyskytuje se zde i pár zdařilých lekacích scén, nějaký ten lehký gore, avšak základem je rozhodně již zmíněná mrazivá atmosféra. Jodelle Ferland svým výkonem v roli Angely potěšila a rovněž ostatní výkony jsou na solidní úrovni. Výtky pak směřuji k poněkud lacinému ztvárnění scény, v které Portia vystrašeně opouští dům a chování Pandy, která důrazně varuje Angelu před vstupem do domu, aby ho následně sama bez jakýchkoliv obav dobrovolně navštívila. Scénáři jako takovému by pak slušela větší nápaditost u scén odehrávajících se mimo interiéry. Ve výsledku však velká spokojenost. Za zmínku stojí i poměrně svěží shyamalanovský závěr. Jakožto hororový expert tak Unspoken bez nejmenších pochybností doporučuji ke zhlédnutí a uděluji čtyři hvězdy. (23.09.2016)

Vypadá to jako klasická duchařina o strašidelném domě, ale vedle Poltergeista se nabízí i démoni, čemuž napovídají krvavé pentagramy a zvířecí oběti okolo domu. Mě nakonec potěšilo, že vysvětlení bylo úplně jinde. Závěrečný záběr byl vtipný a pěkně dopověděl nastíněný fakt. Atmosféra napínavá, byť kolísavě. Kupodivu nejděsivější byly momenty, kdy Angela musela čelit trojici nebezpečných kreténů. Utržená čelist, let do sklepa, vražedné hřeby a nože. O krev nouze nebyla. Škoda jen, že Angela se občas chovala nemožně a pokaždé, když se lekla, jí něco vypadlo z rukou. Á propós, lekačky mi vadily ne proto, že se mám leknout, ale že byly opět v podobě padajících hrnců a výstřelů z kanónu. Jako celek fajn. 3,5* (08.07.2021)

Unspoken vrší jedno duchařské klišé za druhým, takže tu máme strašidelný dům, rodinku, divného chlapečka, chůvu s pohnutou minulostí a tak podobně, ale mě to tady nijak zvlášť nevadilo. Film má celkem solidní atmosféru s napínavými chvilkami, trochu té krve tady také proteče a hlavně se tu pořád něco děje, takže děj má slušný spád. herecky také nemám co vytknout a bylo příjemné sledovat Jodelle Ferland na druhé straně barikády. Nic, na co bych vzpomínal, ale bavil jsem se celkem slušně. 60% (06.11.2016)

Nebýt Jodelle, dám možná možná jen tři. Nebo jinak - kvůli Jodelle rozhodně dávám čtvrtou. Tahle holka má fakt něco do sebe a tolik se mi líbí, že bych se chtěl skoro převtělit do její lesbické kamarádky, i když to byla taková white trash čůza. Do sebe má něco i film, nebo aspoň já tenhle druh filmů miluju - pomalá, kamerově klidná mysteriózní duchařina s několika roztomilými brutalitkami. Nečekejte žádné nabubřelé efekty, žádné šokující lekačky, ale naopak se meditativně nalaďte na poklidný kanadský prdelákov, ve kterém fet nedýlují negři s hvězdami Mercedesu na zlatých řetězech, ale venkovští balíci ve flanelových košilích. Jen kdyby ta hloupá Jodelle radši na konci odešla s tou milou paní a jejím hezkým autistickým synáčkem, který byl fakt k sežrání (zbožňuju totiž démonické vraždící dětičky). (07.11.2016)

Atmosférické prostředí kanadského prdelákova mě naprosto vtáhlo a Jodelle Ferland si mě okamžitě omotala kolem prstu. Máme tu sice klasickou hororovou haunting house šablonu, ale dobře se na to i přes viditelně nižší budget dívá, má to pár drsných gore scén a člověk se sem tam i lekne, ale děsivé to taky úplně není. Potěšila mě řada známých spíše seriálových herců, jen škoda, že ne všichni dostali dostatek prostoru. A konec zamrzel. Tak lajdáckou pointu jsem věru nečekal. (11.12.2016)